ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.621.2018.2
sp. zn. 7 Tdo 621/2018-I-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 26. 6. 2018 dovolání obviněného M. V. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 3 To 150/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 8/2017 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 3 To 150/2017, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 32 T 8/2017.
Podle §
265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuj e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 32 T 8/2017, byl obviněný M. V. uznán vinným zločinem obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §272 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na čtyři roky a osm měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody Hasičskému záchrannému sboru Moravskoslezského kraje částku 5 600 Kč.
Skutek spočíval podle zjištění Krajského soudu v Ostravě v podstatě v tom, že obviněný dne 18. 9. 2016 kolem 00,05 hodin v O. – V., S., záměrně pomocí zapalovače zapálil čalounění na vnější straně vstupních dveří bytu č. 2, kde se nacházely nejméně tři nezletilé děti, a z místa odešel, aniž by se jakkoli snažil vzniklý oheň uhasit. Podle výroku o vině byl obviněný srozuměn s tím, že oheň, nebude-li včas uhašen, může vyvolat průnik toxických zplodin hoření do bytu a požár vnitřních prostor bytu s následným výronem zdraví nebezpečných zplodin hoření i do společných prostor domu, v němž se nacházelo dalších nejméně dvacet osob. Ze zjištění uvedených ve výroku o vině je patrno, že díky včasnému hasebnímu zásahu obyvatel domu došlo pouze k ohoření vstupních dveří do bytu č. 2 a k začernění stěn v blízkosti těchto dveří a že nedošlo k průniku požáru ani k podstatnějšímu průniku zplodin hoření do bytu č. 2 nebo do jiných prostor domu. Ve výroku jsou popsána závažná zranění, která mohly osoby přítomné v domě utrpět, pokud by v bytě č. 2 vznikl požár, jehož účinky by se rozšířily i do dalších prostor domu.
O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 3 To 150/2017. Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o náhradě škody a odvolání státního zástupce bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Toto usnesení napadl proto, že jím byl ponechán nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu namítl, že mu nelze přičítat následky hrozící pro případ prohoření dveří bytu č. 2, vzniku požáru v tomto bytě a rozšíření požáru do dalších prostor domu, neboť prohoření dveří bytu č. 2 bylo nepravděpodobné. Mimo meze dovolacího důvodu uplatnil námitky směřující proti zjištění, že právě on zapálil čalounění dveří bytu č. 2, a proti tomu, jakým hodnocením důkazů soudy došly ke zjištění, že je osobou totožnou s tím, kdo dveře zapálil. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství poukázal na to, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem, avšak uznal, že skutkový stav popsaný ve výroku o vině neodpovídá zákonným znakům zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku, neboť z něho zejména nevyplývá, že by nebezpečí ohrožující život nebo zdraví osob přítomných v domě bylo bezprostřední. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i rozsudek, aby zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze podřadit pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podstatou tohoto dovolacího důvodu je nesprávná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu obsahově odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Námitky napadající skutková zjištění soudů a to, jak soudy hodnotily důkazy, nejsou podřaditelné pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je jimi vytýkáno porušení procesního práva, tj. trestního řádu, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., zatímco zákonný dovolací důvod záleží v porušení hmotného práva, tj. trestního zákona.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani pokud jde o zjištění, že obviněný je osobou, která zapálila čalounění vnější strany dveří do bytu č. 2. Pro toto zjištění měly soudy odpovídající podklad v provedených důkazech, které zhodnotily způsobem, jemuž nelze nic vytknout. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, přehledně a logicky přijatelně vysvětlily. Zjištění soudů, že obviněný je osobou totožnou s tím, kdo zapálil čalounění dveří, za tohoto stavu nepředstavuje žádné porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí s tímto zjištěním a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo úmyslně způsobí obecné nebezpečí tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin plynu, elektřiny nebo jiných obecně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání.
Podle tzv. právní věty výroku o vině byl obviněný uznán vinným, že „úmyslně způsobil obecné nebezpečí tím, že vydal lidi v nebezpečí těžké újmy na zdraví tím, že zapříčinil požár“.
Podstatou trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, je úmyslné způsobení obecného nebezpečí. Pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitky obviněného, které se vztahují k právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn oběma soudy. Tyto námitky je možné shrnout tak, že obviněný jimi prezentoval názor, podle něhož nebyly naplněny znaky obecného nebezpečí. Těmto námitkám musel Nejvyšší soud přisvědčit.
Obecné nebezpečí ve smyslu §272 odst. 1 tr. zákoníku je situací, která se svou povahou, rozsahem a intenzitou ohrožení vyznačuje živelností a neovladatelností. Musí jít o situaci, která se svým průběhem vymyká kontrole a vlivu jak pachatele, tak ohrožených osob. Vyplývá-li z této situace ohrožení lidí, je zároveň nutné, aby lidem hrozilo nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví bezprostředně. O bezprostřednost ohrožení lidí se jedná, jestliže za daných okolností je hrozící následek v podobě smrti nebo těžké újmy na zdraví neodvratný, zůstanou-li ohrožené osoby bez nějakého zásahu směřujícího k jejich ochraně, např. neopustí-li místo, kde se nacházejí, nebudou-li evakuovány, nedostane-li jim se jiné odpovídající pomoci, nebude-li odstraněna či zmírněna daná situace natolik, že již z ní naznačené následky nehrozí, apod. Jestliže stav obecného nebezpečí vyplývá z požáru, musí pachatel založit oheň takovým způsobem a na takovém místě, že bez účinného zásahu směřujícího k jeho uhašení z toho reálně hrozí rozšíření ohně v měřítku, které dosáhne živelnosti a neovladatelnosti a tím ohrozí lidi smrtí nebo těžkou újmou na zdraví.
Aplikují-li se uvedená východiska na posuzovaný případ, je namístě závěr, že za zjištěných okolností nešlo o obecné nebezpečí ve smyslu §272 odst. 1 tr. zákoníku. Konstrukce výroku o vině je založena na tom, že k ohrožení lidí, kteří se nacházeli v domě, těžkou újmou na zdraví by došlo za předpokladu, že by prohořely dveře bytu č. 2, že by v tomto bytě vznikl požár a že by nebezpečné zplodiny hoření pronikly do ostatních prostor domu. Takový průběh situace vyvolané zapálením čalounění na vnější straně dveří však nebyl reálný. Vyplývá to z posudku znalce z oboru požární ochrany, podle něhož ohořel molitan a koženka představující čalounění vnější strany dveří, avšak dveře samotné nejevily známky hoření. Zároveň znalec konstatoval, že materiálu tvořícího čalounění bylo na vnější straně dveří málo na to, aby dveře prohořely. Znalec to sice zcela nevyloučil, avšak zdůraznil, že to je málo pravděpodobné. Z toho vyplývá, že nemůže obstát ani ta část výroku o vině, podle které požár v bytě č. 2 nevznikl „díky včasnému hasebnímu zásahu obyvatel … domu“. S ohledem na zmíněný znalecký posudek je reálnější verze, že bez ohledu na hasební zásah obyvatel domu nehrozilo prohoření vstupních dveří bytu č. 2, rozšíření požáru v tomto bytě a proniknutí škodlivých zplodin hoření do ostatních prostor domu. Za tohoto stavu nelze dojít k přesvědčivému úsudku, že těžká újma na zdraví hrozila lidem v domě bezprostředně ve smyslu znaků obecného nebezpečí podle §272 odst. 1 tr. zákoníku.
Jednání obviněného spočívající v tom, že zapálil čalounění na vnější straně vstupních dveří do bytu č. 2, s ohledem na obsah a závěry posudku znalce z oboru požární ochrany nebylo dostatečně způsobilé k založení požáru v bytě a k následnému rozšíření škodlivých zplodin požáru do ostatních prostor domu. Vyvstává též otázka, zda k tomu vůbec směřoval úmysl obviněného. V bytě č. 2 se nacházely jeho tři nezletilé děti bez přítomnosti matky, bývalé družky obviněného. Nepříliš přesvědčivě působí konstrukce, podle které obviněný chtěl své děti vydat tak závažnému nebezpečí, jaké by vyplývalo z požáru v bytě, a reálněji se jeví verze, že svým jednáním chtěl demonstrativně upozornit na špatnou péči své bývalé družky o společné děti. Tato motivace koresponduje s tím, že způsob provedení činu zakládal malou pravděpodobnost vzniku požáru v bytě č. 2.
Výrok o vině obviněného zločinem obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku je v rozporu se zákonem. Napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jímž byl výrok o vině ponechán nedotčen, je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci i rozsudek Krajského soudu v Ostravě jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 6. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu