ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.639.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 639/2018-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 6. 2018 o dovolání obviněného A. W. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 9 To 432/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 14 T 261/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. W. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. 14 T 261/2016, byl obviněný A. W., uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na osmnáct měsíců, a dále podle §67 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výši 50 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §69 odst. 1 tr. zákoníku na tři měsíce. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 9 To 432/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že nenaplnil znaky trestného činu podvodu, protože nedošlo k jeho obohacení ani ke způsobení škody na cizím majetku a protože u něho nebyl dán úmysl. Zároveň vyjádřil názor, že výrok o vině je v rozporu se zásadou „ultima ratio“, která brání nadužívání trestní represe. Tyto námitky odvozoval od okolnosti, že při uzavírání smlouvy o dílo byla z podnětu zhotovitele sjednána výhrada vlastnictví ohledně věcí, které nebyly objednatelem zaplaceny. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Brně, tak rozsudek Okresního soudu v Blansku, aby zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí a aby ho zprostil obžaloby nebo aby po zrušení napadeného usnesení přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označila dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo sebe obohatí tím, že uvede někoho v omyl, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu.
Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Blansku, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Brně, spočíval v podstatě v tom, že obviněný v červenci 2012 v B., okr. B., jako osoba fakticky objednávající dodávku výplní stavebních otvorů (oken, dveří a výkladů) při sjednávání smlouvy o dílo uvedl v omyl společnost Window Holding, a.s., jako zhotovitele díla nepravdivým tvrzením, že odběratelem a objednatelem díla, který uhradí cenu díla, je společnost RM TRYMEX CZ, s.r.o., jako dodavatel rekonstrukce objektu na adrese B., M. n., jenž byl v jeho vlastnictví, ač věděl, že společnost RM TRYMEX CZ, s.r.o., nebyla dodavatelem stavby ani skutečným objednatelem díla, byla fakticky ekonomicky nečinná a neměla ani ustanoveného jednatele, přičemž využil toho, že měl generální plnou moc ze dne 21. 12. 2011, kterou si nechal vystavit tehdejším nastrčeným jednatelem společnosti RM TRYMEX CZ, s.r.o., a že mohl disponovat s bankovním účtem této společnosti, a postupoval tak, že když zhotovitel podmiňoval započetí díla zaplacením zálohy 167 000 Kč, nechal tuto částku prostřednictvím účtu společnosti RM TRYMEX CZ, s.r.o., převést na účet zhotovitele, tím dosáhl toho, že zhotovitel provedl dílo v celkové ceně 343 943 Kč zabudované do jeho nemovitosti, avšak nezaplatil zhotoviteli doplatek ceny díla a způsobil mu tak škodu ve výši 176 943 Kč. Z výroku o vině je patrno, že obviněný byl při popsaném jednání veden počátečním úmyslem neuhradit cenu díla a zaplatit jen zálohu, která byla ze strany zhotovitele podmínkou, aby vůbec dílo započal a provedl.
Uvedený skutek evidentně vykazuje zákonné znaky přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
Obohacení obviněného spočívá v tom, že do jeho nemovitosti bylo zabudováno dílo, za které neposkytl ekvivalentní protiplnění. Obviněný zaplatil jen část ceny díla, přičemž nezaplacený doplatek ve výši 176 943 Kč představuje na jeho straně obohacení a na straně zhotovitele škodu. Tohoto stavu obviněný dosáhl předstíráním nepravdivých okolností ohledně toho, kdo je objednatelem díla zavázaným k zaplacení jeho ceny. Zhotovitel tudíž přistoupil k provedení díla v mylném přesvědčení, že cena díla mu bude zaplacena společností RM TRYMEX CZ, s.r.o., kterou obviněný vydával za objednatele díla a za dodavatele rekonstrukce své nemovitosti.
Úmysl obviněného vyhnout se zaplacení ceny díla je od počátku zřejmý z jeho postupných kroků. Ačkoli šlo o dílo na jeho nemovitosti, provedení díla obviněný objednal jménem společnosti RM TRYMEX CZ, s.r.o., která ve skutečnosti nevyvíjela žádnou činnost, zejména ne při rekonstrukci jeho nemovitosti. Obviněný využil toho, že byl formálně oprávněn zastupovat uvedenou společnost na základě generální plné moci z dřívější doby. Tím obviněný navodil situaci, že povinnost zaplatit cenu díla bude mít nikoli on, ale společnost RM TRYMEX CZ, s.r.o. Jakmile byl obviněný postaven před podmínku zhotovitele zaplatit zálohu ve výši 167 000 Kč, využil toho, že byl také oprávněn nakládat s bankovním účtem společnosti RM TRYMEX CZ, s.r.o. Vzhledem k tomu, že na tomto účtu nebyl dostatek potřebných prostředků, obviněný na něj nechal ze svého účtu převést částku 166 000 Kč, a poté požadovanou zálohu nechal z účtu společnosti RM TRYMEX CZ, s.r.o., převést na účet zhotovitele. Obviněný tak nadále udržoval vnější zdání, že společnost RM TRYMEX CZ, s.r.o., je skutečným objednatelem díla, a v podstatě utvrdil zhotovitele v mylném přesvědčení, že také zbývající část ceny díla mu zaplatí tato společnost. Nezaplacení zbývající částky 176 943 Kč pak bylo jen dovršením počátečního záměru obviněného dosáhnout toho, aby nemusel zaplatit cenu díla a aby tuto povinnost formálně měla společnost, kterou vydával za objednatele díla. O subjektivní stránce trestného činu nelze mít za uvedených okolností žádné důvodné pochybnosti.
Výrok o vině obviněného nijak nekoliduje s ustanovením §12 odst. 2 tr. zákoníku, v němž je vyjádřena zásada subsidiarity trestní represe a pojetí trestní represe jako krajního prostředku ochrany dotčených zájmů (ultima ratio). Smyslem citovaného ustanovení je vyloučit používání trestní represe v případech, v nichž to není nutné vzhledem k tomu, že ochrana dotčených zájmů je dostatečně zajištěna prostředky jiných právních odvětví. Citované ustanovení směřuje mimo jiné k tomu, aby nedocházelo ke zbytečné kriminalizaci soukromoprávních vztahů. V posuzované věci se ale o nic takového nejedná. Způsob jednání obviněného a záměr, který obviněný sledoval, charakterizují posuzovaný skutek jako čin, který výrazně a očividně překročil rámec soukromoprávního vztahu a nabyl vyloženě kriminální povahy.
Nic na tom nemůže změnit ani namítaná výhrada vlastnictví podle čl. VIII (Ostatní ujednání) bod 1 smlouvy o dodávce oken ze dne 25. 7. 2012 ve spojení s ustanovením čl. I.6 Všeobecných obchodních podmínek společnosti Window Holding, a.s., ze dne 1. 9. 2011. Výhrada vlastnictví zhotovitele k věcem, které byly zabudovány do nemovitosti obviněného, staly se její součástí a pozbyly tak povahy samostatných věcí, nebyla prostředkem způsobilým k efektivní ochraně a uspokojení práva zhotovitele na zaplacení ceny díla.
Rozsudek Okresního soudu v Blansku, jímž byl obviněný uznán vinným a odsouzen pro přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 6. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu