ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.645.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 645/2018-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 6. 2018 o dovolání obviněného M. M. , podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 10 To 105/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 47/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) t. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. M. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 10 To 105/2017, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2017, sp. zn. 2 T 47/2017. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Projevil nesouhlas s tím, že zůstal nezměněn výrok o vině zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Namítl, že nebylo prokázáno, že došlo k uskutečnění pohlavního styku mezi ním a poškozenou jakožto elementárního předpokladu pro naplnění skutkové podstaty zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Zpochybnil důvěryhodnost poškozené nezletilé XXXXX * ), vyhodnotil její výpověď jako rozporuplnou a pořízený záznam její výpovědi jako nepoužitelný důkaz s ohledem na nesoulad jeho obrazové a zvukové stopy. Poukázal na obsah některých dalších svědeckých výpovědí, které podle jeho názoru zpochybnily věrohodnost výpovědi poškozené. Odkázal na znalecký posudek týkající se duševního zdraví poškozené a na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví dětské gynekologie, podle něhož nebyla na panenské bláně poškozené nalezena žádná poranění a zavedení penisu obviněného do pochvy poškozené je nepravděpodobné. Vyjádřil názor, že je dán extrémní nesoulad mezi právními závěry soudů a učiněnými skutkovými zjištěními, jež jsou podle dovolatele dokonce pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Namítl dále, že poškozená měla být opětovně vyslechnuta. V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a přikázal Vrchnímu soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření poukázal na to, že obviněný v dovolání opakuje svou obhajobu z dřívějšího řízení spočívající v námitkách skutkové povahy, s nimiž se soudy dostatečně vypořádaly. Dovolání bylo podle názoru státního zástupce podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Státní zástupce neshledal mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů žádný, natož extrémní nesoulad a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především Nejvyšší soud připomíná, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudu při provádění důkazů, k rozsahu provedeného dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
Jako zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Praze spočíval v podstatě v tom, že obviněný v blíže nezjištěné době měsíce října 2016 v obci L., okres R., v bytě domu čp. …, za účelem uspokojení pohlavního pudu nejprve osahával přes pyžamo na prsou nezletilou XXXXX * ), která je dcerou jeho partnerky, poté ji přes aktivní odpor, spočívající v kopání nohama a hlasitém slovním protestu, svlékl pyžamové kalhoty a kalhotky a manipuloval jí prsty v oblasti přirození, následně ji obnažil, lehl si na ni, pevně ji uchopil kolem ramen a manipuloval s penisem v oblasti jejího přirození až do vyvrcholení, přičemž znal její věk.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by takto zjištěný skutek nenaplňoval znaky zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podané dovolání obviněný založil na námitkách, které navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení, a na tvrzení, že se uvedeného jednání nedopustil. Tyto námitky mají vyloženě skutkovou povahu a tím se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy České republiky.
Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Praze, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Praze, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný extrémní rozpor. Nalézací soud postupoval v souladu s ustanoveními §2 odst. 5 tr. ř. a §2 odst. 6 tr. ř. a jeho přesvědčivě odůvodněné skutkové závěry logicky vyplývají z obsahu provedených důkazů. Odvolací soud se pak výstižně a podrobně vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, vesměs shodnými s námitkami uplatněnými v dovolání.
Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad ve svědecké výpovědi poškozené, která podrobně, konkrétně, bez podstatnějších rozporů, věcně, bez projevů snahy přitížit obviněnému a celkově přesvědčivě popsala jednání obviněného i to, jakým způsobem dala najevo svůj odpor, jak se jednání obviněného bránila a jak obviněný její odpor překonal. Věrohodnost svědecké výpovědi poškozené byla podpořena dalšími, byť nepřímými důkazy. Nejvýznamnějším z nich byl znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se zvláštní specializací na dětskou psychiatrii, a odvětví psychologie se zvláštní specializací na klinickou a forenzní psychologii, a z oboru školství a kultury, odvětví psychologie, jímž byla osobnost poškozené důkladně posouzena z hlediska vlastností zaručujících pravdivost jejích tvrzení. Dalším důkazem byla výpověď svědkyně M. M., sociální pracovnice, které jako první se poškozená s posuzovanou událostí svěřila. Výpověďmi svědků S. H., A. S. a A. K. pak byl prokázán sklon obviněného k nevhodnému chování se sexuálním podtextem. O tomto sklonu nejvýrazněji svědčí odsouzení obviněného v trestní věci Okresního soudu v Rakovníku sp. zn. 2 T 234/2009 pro trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon), který obviněný spáchal vůči svým nezletilým dcerám. Uvedené důkazy korespondují i s tím, jak svědci L. P. a E. P. popsali okolnosti, za nichž trestný čin po útěku poškozené z domova vyšel najevo.
Věrohodnost svědecké výpovědi poškozené vyplývá z jejího obsahu a nemůže být zpochybněna namítanými technickými nedostatky jejího obrazového a zvukového záznamu. Stejně tak bez významu jsou ostatní námitky obviněného, zejména námitka, že znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví dětské gynekologie nebyly na panenské bláně poškozené zjištěny stopy svědčící o zavedení penisu do její pochvy. V této spojitosti je nutné poukázat na to, že výrok o vině obviněného není založen na zjištění, že by s poškozenou vykonal soulož, ale na zjištění, že s penisem manipuloval v oblasti jejího přirození. Na podkladě tohoto zjištění byl obviněný uznán vinným zločinem znásilnění v alternativě, při které jeho zákonným znakem není spáchání činu souloží, nýbrž „jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží“ ve smyslu §185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy není žádný, tím méně extrémní rozpor, ale naopak zcela adekvátní vztah, který vylučuje úvahu o porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.