ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.653.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 653/2018-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 6. 2018 o dovolání obviněného V. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 6 To 263/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 6 T 45/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 12. 2015, sp. zn. 6 T 45/2014, byl obviněný V. V. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 6 To 263/2016. Podle §258 odst. 1 písm. c), e), f) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem zrušen a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. byl obviněný nově uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo nově rozhodnuto také o náhradě škody.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Své námitky vyjádřil jako „existenci extrémních rozporů mezi provedenými důkazy a soudními závěry“. Blíže tyto námitky nespecifikoval. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podstatou uvedeného dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, jsou dovolacím důvodem jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
Mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, apod. S uvedeným dovolacím důvodem, jehož podstatou je porušení hmotného práva (trestního zákona), se skutkové námitky obsahově míjejí již tím, že je jimi vytýkáno porušení procesního práva (trestního řádu), zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů.
Jako zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku soudy posoudily skutek, který podle jejich zjištění (upřesněných v napadeném rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem) spočíval v podstatě v tom, že obviněný v Ú. n. L. s použitím samonabíjecí pistole zn. FN model 1906 ráže 6,35 Browning, kterou měl v držení, aniž měl zbrojní průkaz, a se kterou mířil na zaměstnance obsluhy, přepadl dne 17. 10. 2013 prodejnu Centra barev v ulici U V., kde odcizil hotovost ve výši 35 000 Kč, a dne 24. 10. 2013 benzínovou čerpací stanici v ulici H., kde odcizil hotovost ve výši 11 905 Kč.
Pokud by se měly „soudní závěry“ zmíněné v dovolání interpretovat jako právní závěry soudů v tom smyslu, že jde o právní kvalifikaci skutku uvedeného ve výroku o vině, pak musí Nejvyšší soud konstatovat, že právní posouzení skutku je evidentně v souladu se zákonem. Obviněný v dovolání blíže neuvedl nic v tom smyslu, který nebo které ze zákonných znaků obou trestných činů nebyly zjištěným skutkem naplněny. Za tohoto stavu nemá Nejvyšší soud jinou možnost, jak se s dovoláním obviněného v uvažovaném ohledu vypořádat, než jen obecně odkázat na správnost právního posouzení skutku v napadeném rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem i v předcházejícím rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem a na výstižné odůvodnění obou rozsudků.
Jestliže by se mělo dovolání obviněného interpretovat tak, že pojem „soudní závěry“ se vztahuje ke skutkovým zjištěním soudů a že obviněný nesouhlasí s těmito zjištěními, pak musí Nejvyšší soud odkázat na to, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy. O nic takového v posuzované věci nejde. Obviněný obecně a bez jakékoli bližší argumentace namítl „extrémní rozpory mezi provedenými důkazy a soudními závěry“, avšak neuvedl nic v tom smyslu, které nebo která ze zjištění soudů jsou podle něho zjištěními vykazujícími extrémní rozpor s důkazy, v čem konkrétně tento rozpor záleží, co je nesprávného na tom, jak soudy hodnotily důkazy, apod. Nejvyšší soud tudíž nemá jinou možnost, jak reagovat na zmíněnou část dovolání, než jen obecně konstatovat, že žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a důkazy nenalezl, a odkázat na to, že oba soudy způsobem, který vyžaduje ustanovení §125 odst. 1 tr. ř., vyložily svá skutková zjištění a vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a jak je hodnotily.
Lze tedy uzavřít, že v podaném dovolání neměl Nejvyšší soud žádný podklad k tomu, aby na právním posouzení skutku jako zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku cokoli měnil. Proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Vzhledem k značnému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozsudku (29. 6. 2016) pokládá Nejvyšší soud za nutné dodat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 17. 5. 2018. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu