ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.664.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 664/2018-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 6. 2018 o dovolání obviněného M. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. 8 To 418/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 43/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 5 T 43/2016, byli obvinění M. P. a J. H. jako spolupachatelé podle §23 tr. zákoníku uznáni vinnými přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzeni obviněný M. P. podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci, přičemž byl zrušen výrok o trestu, který mu byl uložen ve věci Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 5 T 73/2016 včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí, a obviněný J. H. podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž byl zrušen výrok o trestu, který mu byl uložen ve věci Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 2 T 136/2015 včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu Plzeň-město v podstatě v tom, že obvinění dne 23. 1. 2016 kolem 03,30 hodin v P., S. ul., před domem č. … jeden z nich rozbil skleněnou výplň okénka pravých zadních dveří motorového vozidla zn. Opel Vivaro registrační značky …, jehož majitelem byla společnost ppm factum, a.s., z vozidla společně odcizili věci v hodnotě 1 975 Kč a na vozidle způsobili jeho poškozením škodu ve výši nejméně 6 402,10 Kč. Z výroku o vině je patrno, že obvinění se činu dopustili přesto, že každý z nich byl již odsouzen pro trestný čin krádeže k trestu odnětí svobody, přičemž trest odnětí svobody vykonali obviněný M. P. dne 5. 11. 2014 a obviněný J. H. dne 11. 12. 2014.
O odvoláních, která podali oba obvinění proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. 8 To 418/2017. Z podnětu odvolání obviněného J. H. byl rozsudek Okresního soudu Plzeň-město podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ohledně tohoto obviněného zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný J. H. byl podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby. Odvolání obviněného M. P. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný M. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni. Napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že se nedopustil jednání, pro které byl odsouzen, a dodal, že jeho vina nebyla prokázána. Ve vztahu ke skutkovému stavu, na kterém je založen výrok o vině, namítl, že nemůže obstát právní posouzení skutku podle ustanovení o spolupachatelství, když Krajský soud v Plzni zprostil obviněného J. H. obžaloby. Obviněný M. P. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření poukázal na to, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Za námitky, které jsou dovolacím důvodem, označil námitky týkající se spolupachatelství. Uvedl, že poté, co byl obviněný J. H. zproštěn obžaloby, zůstal obviněný M. P. nesprávně uznán vinným spolupachatelstvím. Tuto vadu zhodnotil tak, že má pouze formální povahu a že je z hlediska postavení obviněného M. P. bez faktického významu. Navrhl, aby dovolání bylo podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvody, je zjevně neopodstatněné.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, vyplývá z toho, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se na danou věc vztahuje ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Podstatou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
Námitky, které v návaznosti na svou obhajobu z původního řízení uplatnil obviněný M. P. v tom smyslu, že se nedopustil činu uvedeného ve výroku o vině, jsou pro svou vyloženě skutkovou povahu mimo rámec ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesouhlas obviněného se zjištěním, že se dopustil jednání uvedeného ve výroku o vině, nelze jako dovolací důvod akceptovat. V tomto ohledu obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Plzeň-město, z nichž v napadeném rozsudku ve věci obviněného M. P. vycházel také Krajský soud v Plzni, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů ohledně obviněného M. P. mají v důkazech spolehlivý podklad, byť obviněný spáchání činu popřel. Vloupání do vozidla, provedené dvěma osobami, viděli nezávisle na sobě dva svědci, z nichž jeden zavolal policii, která poblíž místa činu zadržela oba obviněné. Pohyb jiných osob nebyl v místě a jeho bezprostředním okolí zjištěn. V blízkosti místa činu byly nalezeny odhozené věci pocházející z vykradeného vozidla, přičemž na dvou z nich (madlu tašky a ledvince) byla pachová stopa obviněného M. P. Nalezen byl také šroubovák, na němž byl zjištěn profil DNA shodný s profilem DNA obviněného M. P. Šroubovák druhově odpovídal povaze předmětu použitého k vloupání do vozidla. Pachové stopy obviněného M. P. byly rovněž na hraně okénka vykradeného vozidla. Tzv. výtřep z oděvu obviněného M. P. obsahoval úlomky skla, které vykazovaly druhovou shodu s rozbitým sklem okénka u vozidla. Za tohoto stavu nejsou žádné důvodné pochybnosti o tom, že jedním z pachatelů vloupání do vozidla, jeho poškození a krádeže věcí z vozidla byl obviněný M. P., byť ho nepoznal žádný ze svědků, kteří pozorovali vloupání v noční době z větší vzdálenosti.
Zjištění, že jedním z pachatelů byl obviněný M. P., za popsané důkazní situace nepředstavuje žádné porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí s tímto zjištěním a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tím pádem ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Krajský soud v Plzni zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ohledně obviněného J. H. a zprostil ho podle §226 písm. c) tr. ř. obžaloby s ohledem na to, že byť byl zadržen spolu s obviněným M. P., žádný důkaz ho nespojoval s posuzovaným činem.
To, jak Krajský soud v Plzni rozhodl ohledně obviněného J. H., nevyvolávalo žádnou potřebu cokoli měnit na výroku o vině obviněného M. P. Zejména nebylo třeba, aby byl zrušen výrok o vině obviněného M. P. a aby jeho vina byla nově vyslovena nikoli jako vina spolupachatele.
Podle §23 tr. zákoníku byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).
Jestliže citované ustanovení stanoví, že každý ze spolupachatelů odpovídá, jako by trestný čin spáchal sám, znamená to, že každý ze spolupachatelů odpovídá za celý rozsah provedeného jednání i za celý následek. Konstrukce ustanovení §23 tr. zákoníku není založena na tom, že by spolupachatelství bylo nějakou zvláštní formou trestného činu (na rozdíl od účastenství podle §24 odst. 1 tr. zákoníku). Není tudíž nutné ve výroku o vině trestným činem, spáchaným úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, výslovně citovat ustanovení §23 tr. zákoníku a citace tohoto ustanovení je nadbytečná. To zároveň znamená, že pokud soud prvního stupně uzná dva obviněné vinnými jako spolupachatele a odvolací soud ohledně jednoho z obviněných zruší rozsudek a zprostí ho obžaloby, není třeba zrušit výrok o vině druhého obviněného a nově vyslovit jeho vinu jako vinu samostatného pachatele.
Rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ohledně obviněného J. H. nemá ve vztahu k obviněnému M. P. žádné účinky, které by cokoli měnily na tom, že obviněný M. P. odpovídá za celý rozsah jednání i za celý následek, tj. jako pachatel. Citace ustanovení §23 tr. zákoníku ve výroku o vině nemá pro svou nadbytečnost žádný význam, zejména nemá u obviněného M. P. vliv na správnost právního posouzení skutku jako přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku.
Výrok o vině obviněného M. P. je v souladu se zákonem. Rozsudek Okresního soudu Plzeň-město, jímž byl obviněný M. P. uznán vinným, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani v důsledku toho, jak Krajský soud v Plzni rozhodl ve věci obviněného J. H. Napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni, jímž byl výrok o vině obviněného M. P. ponechán nedotčen a jímž bylo jeho odvolání zamítnuto, není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného M. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 6. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu