ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.674.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 674/2018-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 6. 2018 o dovolání, které podala obviněná N. F. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 1. 2018, sp. zn. 4 To 428/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 155/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné N. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. 2 T 55/2015, byla obviněná N. F. uznána vinnou přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvanácti měsíců.
Uvedeného trestného činu se podle skutkových zjištění soudu obviněná dopustila v podstatě tím, že dne 12. 9. 2014 při hlavním líčení u Okresního soudu v Lounech v trestní věci proti A. F., stíhanému pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, jako svědkyně po řádném poučení podle trestního řádu vypověděla, že dne 18. 6. 2014 v dopoledních hodinách v obci Č., okr. L., řídila osobní automobil a tento zaparkovala v H. ulici u domu č. p. …, ač to nebyla pravda, neboť tento automobil v této době řídil její syn A. F., který měl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu.
Odvolání obviněné bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 1. 2018, sp. zn. 4 To 428/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Usnesení odvolacího soudu napadla obviněná dovoláním, které opřela o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Vyjádřila pochybnosti, zda její výpověď v hlavním líčení, jejíž nepravdivost popírá, byla způsobilá významným způsobem ovlivnit rozhodnutí orgánů činných v trestím řízení. Namítla, že nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou, neboť soud rozhodl o vině jejího syna na základě jiných důkazů a výpověď obviněné při tomto rozhodování nebral v úvahu. Výpověď obviněné tak v uvedeném rozhodnutí soudu neměla žádný význam. Namítla, že v průběhu řízení ve věci, v níž se měla dopustit přečinu křivé výpovědi, došlo k porušení ústavního práva, když jí v postavení svědka ruské národnosti nebyl poskytnut tlumočník. Porušení ústavního práva shledala i v tom, že ve věci rozhodovaly orgány činné v trestním řízení, u kterých lze mít důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti, neboť v roli svědků vystupovali policisté, kteří podali podnět k zahájení trestního stíhání jejího syna, v jehož průběhu se měla dopustit přečinu křivé výpovědi. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozsudek Okresního soudu v Lounech zrušil a zprostil ji obžaloby nebo aby přikázal Okresnímu soudu v Lounech věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněné vyjádřil tak, že námitka ohledně obsahu výpovědi obviněné jakožto okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí, je zjevně neopodstatněná a ostatní námitky podle jeho názoru uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Navrhl proto dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Spočívá tudíž ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo jako svědek před soudem uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí. Sporná je podle názoru obviněné otázka, zda vypovídala o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí. Tato námitka je podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod podle v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněná byla vyslýchána jako svědkyně v hlavním líčení konaném před Okresním soudem v Lounech ve věci, v níž byl obviněným její syn A. F., který byl stíhán pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit řízením osobního automobilu v době, kdy u něho byl vykonáván trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. Jednalo se tedy o věc, v níž pro rozhodnutí soudu měla stěžejní význam otázka, zda syn obviněné skutečně řídil. Ohledně této okolnosti obviněná vypověděla v hlavním líčení nepravdu, když ve své výpovědi tvrdila, že automobil řídila ona sama. Jednoznačným účelem tohoto jejího tvrzení bylo umožnit svému synovi, aby unikl odsouzení za trestný čin, který mu byl kladen za vinu. Obviněná v postavení svědkyně uvedla o rozhodné skutečnosti nepravdu poté, co byla jako svědkyně řádně poučena nejen o povinnosti vypovědět pravdu a o následcích křivé výpovědi, ale také o tom, že jako matka obviněného má právo odepřít výpověď. Tohoto práva (jehož využila jen v přípravném řízení) obviněná mohla jako svědkyně využít, pokud nechtěla ve svědecké výpovědi před soudem pravdivě uvést, že automobil řídil její syn. Z hlediska naplnění zákonných znaků přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku nemá žádný význam namítaná okolnost, že soud nakonec rozhodl na podkladě skutkového stavu zjištěného z jiných důkazů, než byla svědecká výpověď obviněné. Zákonné znaky uvedeného přečinu jsou naplněny již tím, že svědek uvede před soudem nepravdivé údaje o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí, aniž by bylo třeba, aby rozhodnutí bylo jeho nepravdivou výpovědí skutečně ovlivněno. Není podmínkou, aby v důsledku křivé výpovědi bylo vydáno nesprávné rozhodnutí.
Námitky, v nichž obviněná poukázala na to, že je osobou ruské národnosti, a vytkla, že k jejímu výslechu jako svědkyně nebyl přibrán tlumočník, nespadají pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože se netýkají aplikace hmotného práva. Nicméně je třeba přiznat v obecné rovině této námitce určitou relevanci z hlediska základního práva obviněné na spravedlivý proces, neboť pokud by neovládala český jazyk a byla by vyslýchána jako svědkyně bez účasti tlumočníka, mohlo by dojít k mylné interpretaci vyjádření obviněné či smyslu její odpovědi na položenou otázku. Právo na pomoc tlumočníka požívá dokonce ústavní ochrany. Podle čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka. Ustanovení §2 odst. 14 věta druhá tr. ř. zajišťuje všem osobám zúčastněným na řízení (arg. „každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk“) právo na užívání mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá. Jde o provedení čl. 37 odst. 4 Listiny.
V posuzovaném případě však je tato námitka obviněné zjevně neopodstatněná. Obviněná byla v trestní věci obviněného A. F. vyslechnuta jako svědkyně v hlavním líčení dne 12. 9. 2014 (č. l. 55-56 spisu Okresního soudu v Lounech sp. zn. 4 T 37/2014). Po poučení o právu žádat přítomnost tlumočníka uvedla, že česky rozumí dobře a tlumočníka nežádá. Poté byla poučena podle §100 a §101 tr. ř., tedy zejména o právu odepřít jako matka obviněného výpověď, ale současně o trestních následcích křivé výpovědi. Obviněná se rozhodla k věci vypovídat a učinila před soudem křivou výpověď, jak bylo výše uvedeno. Svou výpověď učinila v českém jazyce, na otázky, které jí byly v českém jazyce pokládány, adekvátně odpovídala také v českém jazyce. Již v přípravném řízení výslovně uvedla, že tlumočníka nepotřebuje, že v České republice žije 14 let a česky rozumí (č. l. 21 zmíněného trestního spisu).
K návrhu obviněné, že ze zvukových záznamů hlavních líčení (blíže nespecifikovaných) by mělo být zjištěno, že ve skutečnosti česky dobře nerozuměla, a tudíž nerozuměla soudu a soud nerozuměl jí, je třeba uvést, že z protokolu o zmíněném hlavním líčení dne 12. 9. 2014 vyplývá, že mu sice byl přítomen protokolující úředník, avšak zvukový záznam nebyl pořizován a protokol nevznikl přepisem zvukového záznamu, nýbrž přímo při hlavním líčení. Vyplývá to například ze srovnání s protokolem o hlavním líčení v téže věci ze dne 31. 10. 2014, v jehož závěru je obsažen obvyklý záznam o přepisu protokolu ze zvukového záznamu, který je ostatně skutečně ve spise založen (na rozdíl od záznamu z hlavního líčení ze dne 12. 9. 2014, který zjevně pořízen nebyl). Bylo tudíž nutno vycházet z obsahu písemného protokolu o hlavním líčení ze dne 12. 9. 2014, i když je nesporným pochybením Okresního soudu v Lounech, že protokol neobsahuje rozhodnutí samosoudkyně podle §55b odst. 1 tr. ř., že z důležitých důvodů, případně jakých, nebude zvukový záznam pořizován.
V řízení vedeném v této trestní věci proti obviněné N. F. jí byl v soudním stadiu řízení ustanoven tlumočník, který pak tlumočil v hlavních líčeních, i když původně i v tomto řízení obviněná uváděla, že česky rozumí a tlumočníka nepožaduje (č. l. 6-7). Podrobnější zjišťování obsahu zvukových záznamů z hlavních líčení v této věci by nemělo význam, neboť chování a projevy obviněné z hlediska porozumění českému jazyku zde již byly nebo mohly být ovlivněny právě její později zvolenou obhajobou, že nerozumí dobře česky. Současně nelze přehlédnout, že obviněná na svých lživých tvrzeních ohledně řízení vozidla setrvala do současné doby (i v dovolání stručně zmínila, že popírá nepravdivost své tehdejší svědecké výpovědi), takže nemá smysl uvažovat o možnosti, že se v tehdejším hlavním líčení jen nepřesně vyjádřila nebo že špatně pochopila otázku apod.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou ani námitky ohledně podjatosti policistů, respektive orgánů činných v trestním řízení, které jsou navíc poměrně nesrozumitelné. Obviněná namítla, že policisté, kteří dali podnět k trestnímu stíhání jejího syna, vystupovali v jeho trestní věci jako svědkové a následně vystupovali jako svědkové také v její trestní věci. Tyto námitky se míjejí s uvedeným dovolacím důvodem již tím, že se nijak nevztahují k právnímu posouzení skutku podle hmotného práva. Namítaná podjatost má při splnění dalších podmínek vztah k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který obviněná neuplatnila, přičemž ani takto koncipovaná námitka by nepřicházela v úvahu. Tímto dovolacím důvodem je to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán. V posuzované věci rozhodly soudy, nikoli policejní orgán, takže otázka podjatosti policistů je zcela irelevantní. Podstatné je dále to, že policisté, kteří vystupovali ve věci jako svědci, nepůsobili jako policejní orgán ani jako jiný orgán činný v trestním řízení. Pokud jde o oznámení trestného činu, obviněná nedoložila, z čeho dovozuje, že právě policisté vystupující v roli svědků podali v této věci trestní oznámení (pravděpodobnější a normální je, že trestní stíhání v takové situaci je zahájeno z popudu státního zástupce přítomného u spáchání trestného činu, tedy u podání křivé výpovědi), nicméně v obecné rovině je třeba zdůraznit, že v trestním řízení je zcela běžné a logické, že oznamovatelé vystupují poté i jako svědci.
Výrok o vině obviněné přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Rozsudek Okresního soudu v Lounech, jímž byla obviněná uznána vinnou tímto přečinem, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž byl výrok o vině ponechán nedotčen a jímž bylo zamítnuto odvolání obviněné, není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Jestliže je dovolání zjevně neopodstatněné ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z logiky věci plyne, že je zjevně neopodstatněné také ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněné N. F. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák