ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.680.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 680/2018-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. 6. 2018 o dovolání obviněného M. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 10 To 7/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 69/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. 2 T 69/2017, byl obviněný M. K. uznán vinným jednak přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1) a jednak zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2). Za tyto trestné činy a dále za trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 2 T 84/2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 10 To 396/2017, byl odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři léta, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu, který mu byl uložen ve věci Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 2 T 84/2016 včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvoláních, která podali obviněný proti výroku o vině zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a proti výroku o trestu a státní zástupce v neprospěch obviněného proti tomu, že mu nebylo uloženo ochranné léčení, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 10 To 7/2018. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Okresního soudu v Náchodě podle §259 odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. ř. doplněn tak, že obviněnému bylo podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uloženo protitoxikomanické ambulantní ochranné léčení. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že skutek uvedený v bodě 2 výroku o vině byl nesprávně posouzen jako zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, neboť jeho jednání nebylo vedeno úmyslem zmocnit se cizí věci. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ve výroku o vině zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci nebo ho sám zprostil obžaloby podané pro zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření neobsahovalo žádnou argumentaci nad rámec odůvodnění obou rozsudků, takže nebylo třeba předkládat je obhájci k případné replice.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo proti jinému užije násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.
Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Náchodě spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 12. 3. 2017 v 00,30 hodin v J. – J. v L. ulici v úmyslu zmocnit se klíčů od bytu poškozené M. R., která mu je na jeho žádost odmítla vydat, napadl poškozenou tak, že ji strhl za vlasy na zem, kde ji několikrát udeřil pěstí do obličeje, při tom jí z kabelky, kterou měla u sebe, odcizil mobilní telefon v hodnotě 3 000 Kč a klíče od bytu a odešel. Ze zjištění uvedených ve výroku o vině je patrno, že obviněný tehdy s poškozenou v jejím bytě bydlel.
Obviněný v dovolání namítl, že poškozenou fyzicky napadl nikoli proto, aby jí odcizil klíče a mobilní telefon, ale z jiného důvodu, konkrétně z důvodu, že vůči němu byla „verbálně agresivní“. Tyto námitky nejsou s to zvrátit výrok o vině zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku.
I kdyby se připustilo, že původním motivem, který inicioval posuzované jednání obviněného, byly nějaké slovní projevy poškozené na jeho adresu, nelze pominout, že v průběhu násilného jednání a v jeho celkovém rámci se obviněný zaměřil na kabelku, kterou měla poškozená u sebe a z které jí vzal mobilní telefon a klíče. Očividně tedy k případnému původnímu motivu přistoupil úmysl obviněného vzít poškozené tyto věci. Použité násilí pak bylo prostředkem, jímž obviněný eliminoval odpor poškozené, přičemž v bezprostřední spojitosti s použitým násilím vzal poškozené kromě mobilního telefonu i klíče, jejichž vydání těsně před tím na poškozené bezvýsledně požadoval. Nemohou tedy být žádné pochybnosti o tom, že ze strany obviněného šlo o násilí, které bylo proti poškozené použito v úmyslu zmocnit se jejího mobilního telefonu a klíčů. Bezvýznamné je, že obviněný později vydal klíče, když byl zadržen policií, a že dal mobilní telefon své sestře s tím, aby ho vrátila poškozené. Na posouzení skutku jako zločinu loupeže nemá vliv to, jak obviněný dále naložil s věcmi, které předtím násilně odňal z dispozice poškozené a které se posléze do dispozice poškozené vrátily. Ani okolnost, že jednání obviněného nebylo vedeno vyloženě zištným motivem ve smyslu záměru majetkově se obohatit, nic nemění na tom, že zákonné znaky zločinu loupeže byly jeho jednáním naplněny. Podle výpovědi obviněného klíče vzal poškozené proto, že mu řekla, že už u ní nebydlí, a mobilní telefon jí vzal proto, že se potřeboval kontaktovat se sestrou. Nešlo tedy o typicky zištný motiv, nicméně úmysl zajistit si možnost dispozice s uvedenými věcmi prostřednictvím násilí proti poškozené obviněný realizoval způsobem evidentně vykazujícím zákonné znaky zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku.
Rozsudek Okresního soudu v Náchodě, jímž byl obviněný uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byl uvedený výrok ponechán nedotčen a jímž bylo odvolání obviněného zamítnuto, není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 6. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu