ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.711.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 711/2018-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 6. 2018 o dovolání obviněného M. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2016, sp. zn. 9 To 532/2016 v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 98/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 1 T 98/2014, byl obviněný M. S. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku a odsouzen podle §353 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, podle §70 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty postihujícímu věci specifikované ve výroku a podle §75 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu pobytu na území okresu Kladno na deset let. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody a nemajetkové újmy.
Trestné činy spáchal obviněný podle zjištění Okresního soudu v Příbrami v podstatě tím, že nejméně od října 2013 do 20. 3. 2014, kdy již nebyl v partnerském vztahu s poškozenou A. Ž., ji úmyslně vytrvale, tvrdošíjně a intenzivně kontaktoval prostřednictvím mobilního telefonu zprávami SMS a MMS a voláními v počtu minimálně 40 kontaktů denně, častoval ji vulgárními výrazy, vyhrožoval jí usmrcením, újmou na zdraví i újmou na zdraví její rodině, a aby tyto výhrůžky umocnil, v jednom případě jí poslal zprávu MMS s vyobrazením nože a v jednom případě při telefonickém kontaktu s poškozenou střílel z blíže nezjištěné zbraně, což u poškozené vyvolalo obavu o její zdraví a život a o zdraví a život její rodiny, zejména též vzhledem k předchozím incidentům, ke kterým docházelo nejméně od počátku roku 2012, kdy mezi nimi byl partnerský vztah, a při kterých ji fyzicky napadal tak, že musela vyhledat lékařské ošetření, v lednu 2014 vyhledal poškozenou v K. před nákupním střediskem a dožadoval se kontaktu, který poškozená odmítala, opakovaně ji kontaktoval v místě jejího bydliště v L., dne 15. 3. 2014 ji osobně kontaktoval v P., kde absolvovala přednášky, a dožadoval se toho, aby vyšla z učebny, což poškozená v obavě z obviněného neučinila, přičemž ve fyzickém napadení poškozené obviněnému zabránili její spolužáci, dne 20. 3. 2014 opakovaně poškozenou kontaktoval prostřednictvím mobilního telefonu, a když nereagovala, dostavil se do místa jejího bydliště v úmyslu opět vyhledat její blízkost, načež se poškozená v obavě z dalšího jednání obviněného obrátila na policii. Ze zjištění uvedených ve výroku o vině je patrno, že poškozená v důsledku jednání obviněného utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu závažného stupně s psychotickými reminiscencemi s dobou léčení a s podstatným omezením v běžném způsobu života po dobu více jak šest týdnů.
O odvolání, které podal obviněný proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2016, sp. zn. 9 To 532/2016. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Příbrami zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo o trestu nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl uložen podle §353 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, podle §70 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci postihující věci specifikované ve výroku (shodné s věcmi uvedenými v rozsudku okresního soudu) a podle §75 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu pobytu na území okresu Kladno na deset roků.
Soudy takto rozhodly znovu poté, co jejich dřívější rozhodnutí byla zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 7 Tdo 814/2015, a opět pak usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 7 Tdo 804/2016. Ke zrušení došlo vždy z podnětu dovolání obviněného, který v prvním dovolání napadal právní posouzení skutku jako zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku a v druhém dovolání napadal právní posouzení skutku jako zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku (v ostatních směrech obviněný právní posouzení skutku nenapadal).
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2016, sp. zn. 9 To 532/2016, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Vytkl, že do tohoto výroku nemělo být zahrnuto zaslání zprávy MMS s vyobrazením nože, neboť nešlo o nebezpečnou výhrůžku. To, že by střílel při telefonickém hovoru s poškozenou a vyvolal tak u ní důvodnou obavu o zdraví či život, označil za neprokázané. Další výhrady zaměřil proti výroku o trestu odnětí svobody, který označil za nepřiměřeně přísný, zejména pokud jde o jeho nepodmíněnost. Své námitky shrnul tak, že správně měl být uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen za všechny trestné činy k úhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců s podmíněným odkladem a zkušební dobou na pět let. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby sám rozhodl v intencích podaného dovolání nebo přikázal Okresnímu soudu v Příbrami věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedla, že námitky proti výroku o vině přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku jsou mimo rámec přípustnosti dovolání, protože obviněný tento výrok v předcházejících dvou dovoláních nenapadal. S odkazem na rozhodnutí č. 29/2004 Sb. rozh. tr. vyjádřila názor, že obviněný nemůže uvedený výrok zpochybňovat až v rámci třetího dovolání. Námitky proti výroku o trestu označila za námitky, které nejsou dovolacím důvodem. Navrhla, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Dovolání proti výroku o vině přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku považoval Nejvyšší soud za přípustné, třebaže obviněný tuto část výroku o vině nenapadal v předcházejících dvou dovoláních. V této spojitosti je podstatné, že předchozími dvěma usneseními Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů vždy v celém rozsahu, takže zrušení se týkalo celého skutku a všech trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným jako trestnými činy spáchanými v jednočinném souběhu. Odkaz státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství na rozhodnutí č. 29/2004 Sb. rozh. tr. není přiléhavý, protože toto rozhodnutí se týká věci, v níž byl obviněný uznán vinným trestnými činy spáchanými samostatnými skutky, tj. trestnými činy spáchanými ve vícečinném souběhu, přičemž dřívějším usnesením Nejvyššího soudu byl zrušen výrok o vině jen jedním trestným činem a obviněný v druhém dovolání napadal výrok o vině trestným činem spáchaným jiným skutkem, tedy napadal výrok o vině, který nebyl dřívějším usnesením Nejvyššího soudu zrušen a naopak byl ponechán nedotčen. V posuzované věci obviněného M. S. jde o odlišnou situaci. Obviněný M. S. byl uznán vinným trestnými činy spáchanými jedním skutkem, dřívější rozhodnutí soudů ohledně tohoto skutku byla zrušena, soudy o tomto skutku nově rozhodly a obviněný podal dovolání proti výroku, jímž bylo o tomto skutku nyní napadeným rozsudkem rozhodnuto, zatímco ve věci uvedené pod č. 29/2004 Sb. rozh. tr. obviněný podal druhé dovolání proti výroku o vině skutkem, který nebyl předmětem rozhodnutí napadeného tímto dovoláním. Za popsaného stavu není dovolání obviněného nepřípustné z důvodu, že předchozími dovoláními nenapadal tu část výroku o vině, v níž byl skutek posouzen jako přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, ale jen tu část, v níž byl skutek posouzen nejprve jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku a následně jako zločin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Mimo meze dovolacího důvodu jsou námitky proti skutkovým zjištěním, která představují podklad výroku o vině, a námitky proti tomu, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním došly.
V dané věci je dovolacím důvodem jen námitka, že za součást jednání, jímž obviněný naplnil znaky přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku (nehledě na přísnější právní kvalifikaci), nemělo být považováno to, že zaslal poškozené zprávu MMS s vyobrazením nože. Lze připustit, že vyobrazení nože samo o sobě nemusí mít povahu výhrůžky a nemusí být způsobilé vzbudit u adresáta nějakou důvodnou obavu. Avšak v kontextu okolností posuzovaného případu je zjevné, že vyobrazení nože mělo ze strany obviněného povahu výhrůžky a že bylo poškozenou takto také vnímáno. Není možné pominout, že zpráva MMS s vyobrazením nože nebyla nějakým osamoceným, ojedinělým či náhodným aktem, ale byla jen dílčí částí rozsáhle založeného jednání, jímž obviněný po delší dobu soustavně adresoval poškozené velké množství výhrůžných projevů formou zpráv SMS a telefonátů. Za tohoto stavu nebylo zaslání zprávy MMS s vyobrazením nože ničím jiným než dalším zdůrazněním slovní formy výhrůžek adresovaných poškozené, u které to jen prohloubilo důvodnost obav z toho, že obviněný uskuteční své výhrůžky týkající se jejího života a zdraví, resp. i života a zdraví její rodiny. S ohledem na rozsah výhrůžného jednání obviněného, délku jeho trvání, obsahovou závažnost výhrůžek, jejich účinek na poškozenou a předchozí incidenty provázené fyzickými útoky obviněného proti poškozené je plně odůvodněn závěr soudů, že zaslání zprávy MMS s vyobrazením nože bylo dílčím aktem jednání, jímž obviněný spáchal přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.
Posouzení skutku též podle §353 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku mělo odpovídající podklad ve zjištění, že telefonní kontakt s poškozenou dne 14. 3. 2014 obviněný doprovázel střelbou. Znovu je třeba zdůraznit celkový kontext posuzovaného jednání, které mělo výhrůžnou povahu. Obviněný střelbou během telefonního kontaktu s poškozenou výrazně zesílil výhrůžnou povahu svého jednání a jednoznačně tím dal najevo reálnost svých výhrůžek, zvláště když jinak byl držitelem střelné zbraně. O důvodnosti obav poškozené z této části jednání nemohou být žádné pochybnosti, a to vzhledem k okolnostem zmíněným v předcházejícím odstavci tohoto usnesení.
Dovolacím důvodem ovšem nejsou námitky zaměřené proti zjištění soudů, že obviněný při telefonního kontaktu s poškozenou střílel. Tyto námitky mají skutkovou povahu a tím se vymykají z rámce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S tímto ustanovením se míjejí již tím, že je jimi vytýkáno porušení procesního práva, tj. trestního řádu, konkrétně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., zatímco dovolacím důvodem je porušení hmotného práva, tj. trestního zákona.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů oporu v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Zjištění soudů, že obviněný během telefonního kontaktu s poškozenou dne 14. 3. 2014 střílel, má odpovídající obsahové zakotvení ve svědecké výpovědi poškozené, kterou soudy jako celek i v konkrétních podrobnostech považovaly za věrohodnou. Soudy se zaměřily nejen na samotný obsah svědecké výpovědi poškozené, ale i na náležité objasnění její osoby z hlediska vlastností zaručujících pravdivost jejích tvrzení, a také na to, zda a jak její výpověď koresponduje s ostatními byť jen nepřímými důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi. V tomto ohledu nevyvstalo nic, co by jakkoli zpochybňovalo svědeckou výpověď poškozené. Soudy tudíž měly dostatečný podklad k tomu, aby mohly uzavřít, že jde o věrohodný důkaz, který spolehlivě usvědčuje obviněného, a to i pokud jde o střelbu během telefonního kontaktu. Uvedeným zjištěním nebylo nijak porušeno ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí s tímto zjištěním a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou i námitky obviněného ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu, konkrétně trestu odnětí svobody (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku zrušení výroku o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat kvůli porušení hmotného práva zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, protože úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na dva roky byl obviněnému uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené v §353 odst. 2 tr. zákoníku až na tři roky. To, že obviněný považuje uložený trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný, není dovolacím důvodem.
Napadený rozsudek Krajského soudu v Praze, jímž byl výrok o vině obviněného mimo jiné přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku ponechán beze změny, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Se zřetelem k velmi výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2016 pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 1. 6. 2018. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 6. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu