ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.765.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 765/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2018 o dovolání obviněného M. D. , podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 4 To 5/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 39 T 67/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 39 T 67/2017, byl obviněný M. D. uznán vinným přečiny porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku se zařazením do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o jeho povinnosti k náhradě škody ve výši 2 617 Kč Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně, zatímco poškozená V. L. byla se svým nárokem odkázána na občanskoprávní řízení.
Uvedených trestných činů se obviněný dopustil podle skutkových zjištění nalézacího soudu v podstatě tím, že dne 20. 4. 2017 v O. – K. kolem 16.30 hod. v ulici P. poté, co V. L. otevřela dveře svého bytu, ji strčením natlačil dovnitř do bytu, kde došlo mezi nimi k vulgární slovní rozepři, při které obviněný na poškozenou hlasitě křičel a vyhrožoval jí zabitím, agresivně se pohyboval v prostoru bytu, což u poškozené vzbudilo spolu s předchozími zkušenostmi s obviněným důvodnou obavu, že může své výhrůžky splnit, následně vstoupil do dětského pokoje a z ruky poškozené XXXXX * ) vzal mobilní telefon včetně SIM karty v hodnotě 3 500 Kč, vedle stojícímu poškozenému YYYYY * ) rovněž z ruky vzal mobilní telefon v hodnotě 1 000 Kč a poté z bytu odešel, před odchodem kopl poškozenou V. L. do levé nohy v oblasti kolene.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním pouze státní zástupce a jeho odvolání směřovalo proti výrokům o vině i trestu. Na podkladě podaného odvolání Krajský soud v Ostravě změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu tak, že obviněného odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. D. dovolání, v němž uplatnil důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl stíhán. Poškozenou V. L. byl křivě obviněn, stejně jako už několikrát v minulosti. Obviněný znovu popsal vlastní verzi celé události, popřel násilné vniknutí do bytu, násilné vytrhnutí telefonu XXXXX * ) i vyhrožování poškozené V. L. Výpovědi obou jmenovaných zhodnotil jako nepravdivé a nevěrohodné. Vytkl, že soudy se nedostatečně zabývaly subjektivní stránkou činu, přičemž u všech trestných činů, kterými byl uznán vinným, vyžaduje zákon úmyslné zavinění. V této souvislosti znovu zmínil vlastní skutkovou verzi, podle které v rámci návštěvy u V. L., k níž si pouze přišel pro svoje osobní věci, vyzval XXXXX * ) k vrácení telefonu, který jí dal k narozeninám, protože se ho v hádce s V. L. nezastala; dovolatel tedy jakýmsi faktickým způsobem odvolal dar pro nevděk. I pokud by bylo zjištěno, že jednání obviněného naplňuje objektivní stránku trestných činů, kterými byl uznán vinným, mohl se ho dovolatel dopustit pouze ve skutkovém omylu a tudíž pouze ve formě nedbalostního zavinění.
Dále obviněný namítl, že v rámci odvolacího řízení došlo k procesnímu pochybení – k porušení jeho práva na obhajobu, neboť advokátní koncipient zastupující jeho obhájce se nevyjádřil k odvolání státního zástupce, když odvolací soud nerespektoval ustanovení §251 odst. 3 tr. ř. a nedoručil stejnopis odvolání obviněnému ani jeho obhájci.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Opavě zrušil a aby sám rozhodl o zproštění obžaloby z důvodu §226 písm. a) tr. ř., eventuálně aby přikázal Okresnímu soudu v Opavě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že námitky směřující proti skutkovým zjištěním ani námitky procesního charakteru obsahově neodpovídají deklarovanému (ani jinému) dovolacímu důvodu, a pokud jde o námitku absence úmyslného zavinění, ta je postavena na tvrzení o skutkovém omylu obviněného, aniž je specifikováno, jaké okolnosti by se měl tento omyl týkat. Zjevně neopodstatněná je podle státního zástupce i námitka domnělého práva na vrácení daru – mobilního telefonu od XXXXX * ) a navíc by ani omyl v této otázce neměl vliv na právní kvalifikaci skutku, když další mobilní telefon vzal obviněný YYYYY * ) a k této části skutku žádné námitky nevznesl. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.). Vzhledem k tomu, že na podkladě odvolání státního zástupce odvolací soud přezkoumával a byl povinen přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o vině i o trestu, je nutno dovolání považovat za přípustné, ačkoli obviněný sám odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nepodal.
Dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud připomíná, že dovolání nemůže nahrazovat řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejně širokém rozsahu (mimo jiné co do důvodů), jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky. Dovolání neplní funkci jakéhosi „dalšího odvolání“. Je možné je podat jen z některého z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci zákonného dovolacího důvodu jen za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Z povahy dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně vymezeny, je zřejmé, že dovolání je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje k tvorbě skutkových zjištění ani k procesním otázkám, jako je hodnocení důkazů, rozsah dokazování apod. Dovolacím důvodem tudíž nejsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedený dovolací důvod záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Obviněný založil své dovolání v převážné části na skutkových námitkách, jež nelze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit. Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Opavě, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, konkrétně ve svědeckých výpovědích poškozených V. L. a XXXXX * ), které jsou podporovány i dalšími důkazy. Nalézací soud přesvědčivě zhodnotil provedené důkazy a zabýval se obhajobou obviněného. Postup soudů nevykazuje prvky libovůle, rozhodnutí soudů obou stupňů jsou řádně odůvodněna. Není účelem řízení o dovolání, aby Nejvyšší soud znovu přehodnocoval důkazy a činil vlastní skutková zjištění. Lze jen dodat, že soudy postupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo, když oproti obžalobě nevzaly za prokázané, že násilné jednání obviněného směřovalo k vydání televize, případně dalších věcí, což se výrazně ve prospěch obviněného odrazilo v právní kvalifikaci skutku i v uloženém trestu.
V této části dovolání šlo tudíž o námitky, které nejen stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a neodpovídají ani žádnému z dalších dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b tr. ř., ale ani nemohou vést k závěru o nutnosti zásahu Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně za účelem ochrany základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To nebylo nijak porušeno tím, že na podkladě provedených důkazů soudy učinily závěr, že obviněný je pachatelem trestného činu popsaného ve výroku odsuzujícího rozsudku a že skutkový děj proběhl tak, jak je ve výroku uvedeno.
Zcela mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu se nacházejí námitky týkající se údajných procesních vad odvolacího řízení, přičemž tyto námitky nelze podřadit ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů, které jsou k nápravě některých v zákoně taxativně uvedených procesních vad určeny [§265b odst. 1 písm. a) – e), k), l) tr. ř.]. Tyto námitky nemohou vyvolat ani úvahy o porušení základního práva obviněného na spravedlivé řízení v takové intenzitě, aby to vedlo k nutnosti zásahu Nejvyššího soudu. Jen pro úplnost lze dodat, že odvolání státního zástupce bylo podle záznamu ve spise na č. l. 261 zasláno obviněnému i jeho obhájci. Tím, že v odvolacím veřejném zasedání dne 28. 2. 2018 obhajoval obviněného advokátní koncipient Mgr. Viktor Cvek jako substitut ustanoveného obhájce Mgr. Tomáše Paly (substituční plná moc ze dne 7. 2. 2018 založena na č. l. 321), nebyl obviněný na svých právech zkrácen. Námitka, že odvolání nebylo doručeno obhájci, nebyla v odvolacím veřejném zasedání vznesena.
Pod uplatněný dovolací důvod lze zčásti podřadit námitku, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným. Konkrétně vznesl dovolatel námitku o údajném skutkovém omylu, která je však zjevně neopodstatněná.
Ačkoli se soudy nižších stupňů subjektivní stránkou uvedených trestných činů ani formou úmyslu výslovně nezabývaly, z kontextu odůvodnění jejich rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že dospěly k závěru, že obviněný jednal v přímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V přímém úmyslu podle tohoto ustanovení jedná pachatel, jestliže chce způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.
Podle §18 odst. 1 tr. zákoníku ten, kdo při spáchání činu nezná ani nepředpokládá jako možnou skutkovou okolnost, která je znakem trestného činu, nejedná úmyslně; tím není dotčena odpovědnost za trestný čin spáchaný z nedbalosti.
Jak správně uvedl i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, ve vztahu k trestným činům podle §178 odst. 1, 2 a §353 odst. 1 tr. zákoníku dovolatel nijak nespecifikoval, jakých skutkových okolností relevantních z hlediska jejich zákonných znaků se měl jeho omyl týkat. Ve vztahu k těmto právním kvalifikacím lze proto jeho námitky bez dalšího považovat za bezpředmětné, přičemž není povinností dovolacího soudu domýšlet, jaké skutkové okolnosti mohl mít dovolatel na mysli. Ve vztahu k přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku dovolatel v podstatě namítl, že se domníval, že vykonává právo odvolat dar pro nevděk (§2072 občanského zákoníku). Je však zřejmé, že obviněný v žádném omylu nejednal, neboť i osobám bez jakéhokoli právního vzdělání je známo, že dar se stává vlastnictvím obdarované osoby a že dárce si dar nemůže vzít svémocně zpět, kdykoli to uzná za vhodné.
Nad rámec uvedeného lze dodat, že podmínkám §2072 občanského zákoníku, podle kterého může dárce odstoupit od darovací smlouvy, ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, daná situace, kdy se poškozená nepostavila na stranu obviněného v obviněném iniciovaném konfliktu, ani zdaleka neodpovídá. I pokud by obviněný nejednal s primárně zištným motivem (což je pravděpodobnější), šlo z jeho strany o jakýsi akt odvety za to, že XXXXX * ) se v konfliktní situaci nechovala podle jeho představ. Navíc uvedené ustanovení hovoří o právu dárce požadovat vydání daru, nikoli o právu dar svémocně obdarovanému odejmout.
Právní kvalifikace jednání obviněného jako přečiny porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku je přiléhavá a Nejvyšší soud shledal námitky obviněného týkající se právního posouzení zjištěného skutku zjevně neopodstatněnými.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného M. D. jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 6. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák
*) Byly použity pseudonymy ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.