ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.779.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 779/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 26. 6. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné V. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 55 To 217/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 3 T 202/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné V. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 4. 2017, č. j. 3 T 202/2016-545, byla obviněná uznána vinnou organizátorstvím přečinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. a), §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a odsouzena podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Výrok o náhradě škody byl učiněn podle §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř. Kromě toho bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. M.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedeného organizátorství přečinu v podstatě tím, že
ad 1) obviněný J. M. v době od 5. 8. 2014 do 29. 6. 2015 v K. a jinde na území České republiky, s jejím vědomím a na základě jejích pokynů, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, uvedl v omyl poškozeného T. M., když pod nepravdivou legendou zajištění obchodní transakce spojené s obchodní aktivitou realizovanou obviněnou v zahraničí převzal od poškozeného v sedmnácti případech různé finanční částky v celkové výši 154 600 Kč s příslibem vrácení každé jednotlivé částky v období nejbližších měsíců a se zárukou vyplacení výnosu z realizované obchodní transakce ve výši 10 000 000 Kč, přičemž oba obvinění věděli, že žádnou obchodní transakci v zahraničí realizovat nebudou a vylákané peněžní prostředky nevrátí a poškozenému T. M. způsobili škodu ve výši 154 600 Kč,
ad 2) obviněný J. M. v době od 3. 9. 2014 do 19. 2. 2016 v B. a jinde na území České republiky, s jejím vědomím a na základě jejích pokynů, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, uvedl v omyl poškozeného L. D., když pod nepravdivou záminkou půjčky na vyřízení sirotčího důchodu a na právníky, kteří pro obviněnou vyřizují převod tohoto sirotčího důchodu ze zahraničí do České republiky, převzal od poškozeného v opakovaných případech různé finanční částky v celkové výši 29 850 Kč s příslibem mnohonásobného zhodnocení investované částky, přičemž oba obvinění věděli, že žádný sirotčí důchod neobdrží a vylákané peněžní prostředky nevrátí, poškozenému L. D. tak způsobili škodu ve výši 29 850 Kč,
ad 3) obviněný J. M. v době od 2. 5. 2015 do 17. 2. 2016 v B. a jinde na území České republiky, s jejím vědomím a na základě jejích pokynů, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, uvedl v omyl poškozeného L. P., když pod nepravdivou záminkou finančního zajištění transakce spojené s obchodní aktivitou realizovanou obviněnou v zahraničí a uplatnění dědického nároku obviněné v zahraničí, převzal od poškozeného v deseti případech různé finanční částky v celkové výši 101 775 Kč s příslibem vrácení nejpozději do několika dnů od zapůjčení každého jednotlivého obnosu a se zárukou smluvní pokuty ve výši 1 500 000 Kč v případě nedodržení termínu vrácení a zárukou vyplacení výnosu z realizované obchodní transakce ve výši 500 000 anglických liber, přičemž oba věděli, že žádnou obchodní transakci v zahraničí realizovat nebudou, že obviněná žádné dědické nároky v zahraničí nemá a vylákané peněžní prostředky nevrátí, po opakovaných urgencích poškozenému L. P. vrátili 18 500 Kč a způsobili mu tedy škodu ve výši 83 275 Kč,
ad 4) obviněný J. M. v době od 16. 10. 2015 do 20. 4. 2016 ve F.-M. s jejím vědomím a na základě jejích pokynů, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, uvedl v omyl poškozeného J. S., když pod smyšlenou legendou zajištění obchodní transakce spojené s obchodní aktivitou realizovanou obviněnou v zahraničí převzal od poškozeného ve čtyřech případech různé finanční částky v celkové výši 123 500 Kč s příslibem vrácení každé jednotlivé částky v termínu nepřekračujícím tři měsíce, se zárukou vyplacení výnosu z realizované obchodní transakce ve výši 10 000 000 Kč, přičemž oba věděli, že žádnou obchodní transakci v zahraničí realizovat nebudou a vylákané peněžní prostředky nevrátí, poškozenému J. S. tak způsobili škodu ve výši 123 500 Kč,
a společně s obviněným J. M. se podílela na způsobení škody v celkové výši 409 725 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obviněná V. S., státní zástupce a poškození T. M., L. D. a L. P. Z podnětu odvolání obviněné V. S. a státního zástupce ve vztahu k této obviněné Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 16. 11. 2017, č. j. 55 To 217/2017-616, zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o zařazení obviněné V. S. pro výkon uloženého trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, účinného v době rozhodování soudu prvního stupně, a nově ji zařadil pro výkon uloženého trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, účinného v době rozhodování soudu druhého stupně. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 tr. ř. byla odvolání poškozených a státního zástupce ve vztahu k obviněnému J. M. zamítnuta.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítla, že skutkový stav zjištěný soudy nenaplňuje znaky přečinu podvodu, jelikož nebyla naplněna jeho objektivní stránka, a to uvedení poškozených v omyl, a nenaplňuje ani znak organizátorství. Jednání poškozených lze označit za lehkovážné a neuvěřitelně riskantní, kdy si škodu způsobili v podstatě sami. S odkazem na příslušnou judikaturu obviněná rozvedla polemiku, zda by bylo možno poškozené s jejich údajnými znalostmi vůbec uvést v omyl. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. namítla, že výrok o vině je neúplný, neboť popis skutků v jednotlivých bodech, kdy je uvedeno „v opakovaných případech různé finanční částky“ není v souladu s §120 odst. 3 tr. ř. Přesná konkretizace toho, kdy a jaké finanční částky měl obviněný J. M. přebírat, je podle obviněné důležitá z pohledu nezaměnitelnosti skutku. Kromě toho není ve skutkové větě blíže konkretizováno organizátorství, neboť pouhé „v této době mu daných pokynů“ jej podle obviněné nevystihuje dostatečně.
Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud ohledně ní zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněné vyjádřil a uvedl, že námitky vyjádřené v dovolání uplatnila obviněná v rámci své obhajoby již od počátku trestního řízení a také je zopakovala v odvolání. K námitce, že si poškození svým riskantním a naivním jednáním škodu způsobili sami, poukázal státní zástupce na to, že všichni poškození důvěřovali obviněnému J. M., a proto mu poskytovali půjčky, byť na údajné obchodní transakce obviněné. Právní kvalifikace jejího jednání je tedy správná. Ohledně námitky obviněné stran nepřesného uvedení výše škody ve skutkové větě státní zástupce uvedl, že vzniklá škoda byla vyčíslena a následně sečtena, tudíž je výrok o vině úplný.
Závěrem státní zástupce navrhl dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, protože je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Pod obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spadá námitka, že nebyla naplněna objektivní stránka přečinu podvodu, neboť absentuje uvedení poškozených v omyl. Tito podle obviněné jednali ve zcela vědomém risku, a to i vzhledem k tomu, že jich většina věděla o jejím předchozím odsouzení za trestný čin podvodu. Je nutné zdůraznit, že i s ohledem na okolnosti případu a předchozí trestnou činnost obviněné je zjevné, že je zručná a zkušená v přesvědčování lidí. Jí vytvořené legendy, které poškozeným reprodukoval obviněný J. M., vyznívaly věrohodně a především fakticky nebyly ověřitelné. Pokud se totiž poškození setkali i s obviněnou, tak tato je pod rouškou utajených informací a údajné povinnosti zachování mlčenlivosti z její strany, jen v obecné rovině potvrzovala s tím, že podrobnosti nemůže sdělit. Většina poškozených zjevně věřila, že tímto způsobem dojde k reparaci jejich ztrát z dřívější trestné činnosti obviněné, přičemž opakovaně byli ubezpečováni oběma obviněnými, že peníze jim budou vráceny včetně výnosů. Ačkoli lze v jednání poškozených shledat jistou míru lehkovážnosti, tato zdaleka nedosáhla takové úrovně, aby mohla vyloučit jejich omyl a tudíž, aby absentovala objektivní stránka přečinu podvodu. Judikaturu, na kterou v této souvislosti odkázala obviněná nelze na tento případ zcela bez výhrad vztáhnout, neboť ta se týká vztahů mezi pachateli podvodů a bankovními institucemi, příp. vztahů týkajících se nemovitosti, kde poškození mají možnost uvedení v omyl minimalizovat ověřením si informací v dostupných databázích či prostřednictvím svých školených odborných zaměstnanců. V nyní projednávaném případě jsou poškození fyzické osoby, které nemají přístup k takovým údajům, a obviněnými použité legendy (zajištění obchodní transakce, vyřízení sirotčího důchodu ze zahraničí příp. uplatnění dědictví ze zahraničí navíc s odkazem na utajené informace, které obviněná z důvodu údajné povinnosti mlčenlivosti nemohla sdělit) nebyly pro ně nijak ověřitelné. K naplnění všech znaků přečinu podvodu došlo, a proto Nejvyšší soud shledal tuto námitku zjevně neopodstatněnou.
S jistou mírou benevolence lze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit i námitku, že v řízení nebylo soudy prokázáno, že by byly naplněny znaky organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. K naplnění objektivní stránky účastenství ve formě organizátorství se vyžaduje, aby organizátor zosnoval nebo řídil spáchání trestného činu. Zosnování trestného činu je činnost, která spadá do stadia před spácháním trestného činu a spočívá zejména v iniciování dohody o spáchání trestného činu, ve vymyšlení plánu jeho spáchání, ve vyhledání osob, které se na něm budou podílet, v zajišťování jejich vzájemného styku, v rozdělení úkolů jednotlivým osobám, v zajištění odbytu výtěžku ze zamýšleného trestného činu apod. Řízení trestného činu je činnost, která spadá do stadia páchání trestného činu a jejíž podstatou jsou typicky úkony spočívající zejména v usměrňování osob podílejících se na trestném činu, ve vydávání pokynů těmto osobám, ve vyžadování, aby tyto osoby splnily vydané pokyny apod. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 7 Tdo 1009/2009). Úloha obviněné byla prokázána především výpovědí obviněného J. M., ze které vyplynulo, že mu nepravdivé legendy nejprve sdělila a poté mu dávala pokyny, jak má v dané věci postupovat. Přibližně jednou týdně mu říkala, v jakém stavu vše je, kdy co bude, co se děje, jaké jsou problémy a co je třeba udělat, fakticky zorganizovala a poté i řídila jeho trestnou činnost. Navíc trestnou činnost organizovala sofistikovaně prostřednictvím obviněného J. M., aby sama v ní aktivně nijak neúčinkovala, předávání finančních prostředků mělo probíhat i přes právníky, a zjevně tak činila i z toho důvodu, neboť si byla vědoma, že byla v tu dobu ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody pro předchozí v zásadě totožnou trestnou činnost. Výpověď obviněného J. M. není jediným důkazem ohledně úlohy obviněné při páchání přečinu podvodu. Její účast na trestné činnosti prokazují rovněž výpovědi T. M., J. S., L. P. a L. D., kdy z těchto vyplývá, že obviněná poškozeným pro utvrzení je v ochotě poskytnout finanční prostředky mj. aktivně prezentovala nepravdivé legendy stran účelů, na které měly být předmětné půjčky použity a poté je rovněž ujišťovala, že finanční prostředky jim budou včetně výnosů vráceny. Je rovněž vhodné zdůraznit, že s otázkou účastenství obviněné se dostatečně vypořádal již soud prvního stupně (str. 12 rozsudku soudu prvního stupně), s jehož závěry se lze ztotožnit. Nejvyšší soud proto shledal i tuto námitku zjevně neopodstatněnou.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. O tento důvod se jedná, když určitý výrok nebyl vůbec učiněn a činí jeho výrokovou část neúplnou, což znamená, že výrok v napadeném rozhodnutí není obsažen, přestože jej soud měl podle zákona nebo podle návrhu některé ze stran pojmout do výrokové části rozhodnutí (typicky např. neexistence výroku o tom, jak bylo rozhodnuto o některém z více souběžně podaných opravných prostředků, o nichž rozhodoval soud druhého stupně v rozhodnutí napadeném dovoláním). Druhou alternativou je, že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li v případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu (srov. ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 3173 a 3174).
Obviněná pod tímto dovolacím důvodem namítla, že ve výroku rozsudku absentuje přesná konkretizace finančních částek, a rovněž že soud prvního stupně v popisu skutku nedostatečně zahrnul popis skutečností, které se týkají jejího účastenství ve formě organizátorství. Takto koncipované námitky lze pod obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. podřadit. V případě vyjádření výše škody jde o znak objektivní stránky skutkové podstaty přečinu podvodu, který musí být ve skutkové větě obsažen. Rovněž vyjádření okolností stran účastenství ve formě organizátorství je znak objektivní stránky, kdy tato forma účastenství musí být vyjádřena popisem skutkových okolností. Soud prvního stupně ve skutkové větě u každého bodu uvedl celkové částky, které obviněný J. M. od poškozených postupně vylákal, jakož i na závěr je uveden součet všech částek a způsobená majetková škoda je tedy vyjádřena zcela přesně. K vyjádření organizátorství ve skutkové větě je namístě uvést, že by bylo možné si představit její ještě poněkud pregnantnější formulaci, avšak i přesto je dostačující a formu účastenství vystihuje, neboť role obviněné spočívala především ve vymyšlení legend, pod jakými budou finanční prostředky od poškozených vylákány a udělování pokynů obviněnému J. M., jak má postupovat. Skutková věta je koncipována správně a nechybí žádná část výroku. Nejvyšší soud tudíž shledal, že námitky jsou zjevně neopodstatněné.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněná obdobné námitky uplatnila již v řízení před soudy nižších stupňů, které se s nimi náležitým způsobem vypořádaly. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 6. 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.