ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.787.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 787/2018-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. 7. 2018 dovolání obviněného P. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 2 To 224/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 2 T 7/2016 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 2 To 224/2017, a rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. 2 T 7/2016.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Jeseníku přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. 2 T 7/2016, byl obviněný P. H. uznán vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §346 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok s tím, že výkon trestu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na dva roky.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a v důsledku toho i proti výroku o trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 2 To 224/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Jako přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku posoudily soudy skutek, který podle jejich zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný P. H. dne 9. 7. 2014 při své výpovědi jako svědek u hlavního líčení před Okresním soudem v Jeseníku při projednávání trestní věci obviněného Z. Ch. vedené pod sp. zn. 2 T 176/2013 po řádném poučení o povinnosti vypovídat pravdu a nic nezamlčovat a o trestních následcích křivé výpovědi záměrně uvedl nepravdu o okolnostech týkajících se způsobu provozování, odevzdávání tržeb a svého jednání s oprávněnou osobou v herně Krone v J., které měly podstatný význam pro rozhodnutí, přičemž jeho výpověď se při následném hodnocení důkazů a v porovnání s výpověďmi dalších svědků a jeho výpovědí v přípravném řízení ocitla zcela osamocená a v kontextu s ostatními důkazy bylo zřejmé, že je nepravdivá. Okolnosti, kterých se nepravdivá výpověď týkala, byly ve výroku o vině částečně konkretizovány tak, že obviněný v postavení svědka uváděl, že
- s J. K., který byl podle listin provozovatelem herny, se setkával při předem dohodnutých schůzkách a hovořil s ním o vyúčtování,
- obviněný Z. Ch. mu nesděloval, že je pověřen J. K. k zastupování,
- s obviněným Z. Ch. nikdy nejednal o odevzdávání tržeb, obviněný nebyl u vyúčtování tržeb a nikdy s ním nejednal o úhradě dlužných tržeb,
přičemž uvedl další nepravdivé okolnosti týkající se jeho činnosti provozního technika pro poškozenou společnost.
Obviněný P. H. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl nesprávnost skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o vině. Vyjádřil názor, že tato zjištění jsou v extrémním rozporu s důkazy, což vyvozoval z toho, že skutková zjištění soudů mají základ v důkazu, který nebyl použitelný. Tím měl na mysli úřední záznam o vysvětlení podaném dne 22. 10. 2012 v přípravném řízení v trestní věci obviněného Z. Ch. Zároveň poukázal na to, že ostatní důkazy neprokazují jeho vinu ve smyslu nepravdivosti jeho svědecké výpovědi a že není rozhodné, jak byla jeho svědecká výpověď hodnocena v řízení vedeném proti obviněnému Z. Ch. Obviněný P. H. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci a aby ho zprostil obžaloby (což by bylo podmíněno také zrušením rozsudku Okresního soudu v Jeseníku).
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, jsou pod tento dovolací důvod podřaditelné zásadně jen námitky uplatněné v tom smyslu, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Mimo dovolací důvod jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout změny v hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny skutkových zjištění soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy. Právě o takovou situaci se jedná v posuzované věci.
V extrémním rozporu s důkazy je zjištění uvedené ve výroku o vině, podle něhož se výpověď obviněného P. H. v postavení svědka v hlavním líčení dne 9. 7. 2014 ve věci Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. 2 T 176/2013 ocitla osamocená „v porovnání s … jeho výpovědí v přípravném řízení“. Přitom z výroku o vině obviněného P. H. ani z odůvodnění rozsudku či napadeného usnesení nevyplývá, co bylo obsahem „jeho výpovědi v přípravném řízení“ a co soudy považovaly za důkaz o tom, jaký byl obsah „jeho výpovědi v přípravném řízení“ ve věci sp. zn. 2 T 176/2013. Pokud byl v hlavním líčení ve věci obviněného P. H. proveden důkaz spisem sp. zn. 2 T 176/2013, byly z něho čteny jen části, z nichž se žádná svým obsahem netýkala „jeho výpovědi v přípravném řízení“. Lze jen poznamenat, že v přípravném řízení konaném ve věci obviněného Z. Ch nebyl obviněný P. H. v postavení svědka podle §101 tr. ř. v přípravném řízení vůbec vyslechnut a že jen podal dne 22. 10. 2012 vysvětlení podle §158 odst. 3 tr. ř., o němž policejní orgán sepsal úřední záznam podle §158 odst. 6 tr. ř. Tímto úředním záznamem nebyl v hlavním líčení ani ve veřejném zasedání odvolacího soudu proveden důkaz a soudy ho jako důkaz nijak nehodnotily. Za tohoto stavu není jasné, jak soudy mohly porovnat výpověď obviněného P. H. v postavení svědka v hlavím líčení ve věci sp. zn. 2 T 176/2013 s „jeho výpovědí v přípravném řízení“.
Přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo jako svědek před soudem uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí.
Konstrukce výroku o vině obviněného P. H. tímto trestným činem je založena na tom, jak byla výpověď obviněného P. H. v postavení svědka v hlavním líčení dne 9. 7. 2017 hodnocena soudem rozhodujícím ve věci sp. zn. 2 T 176/2013. Jasně to vyplývá ze závěru skutkové části výroku o vině, v němž je uvedeno, že „… jeho výpověď se při následném hodnocení důkazů a v porovnání s výpověďmi dalších svědků a jeho výpovědí v přípravném řízení ocitla být zcela osamocená a v kontextu s ostatními důkazy bylo zřejmé, že je nepravdivá“. Výrok o vině trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 tr. zákoníku ale nemůže být založen na tom, jak výpověď svědka nebo znalecký posudek hodnotil soud ve věci, v níž byly tyto důkazy provedeny, tj. že tyto důkazy hodnotil jako osamocené, nevěrohodné či přímo nepravdivé. Zmíněný výrok musí být opřen o jasná skutková zjištění, která soud rozhodující o trestném činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku učiní na podkladě důkazů provedených před tímto soudem. To znamená, že závěr o nepravdivosti výpovědi svědka či znaleckého posudku musí učinit soud, který rozhoduje o trestném činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, a k tomuto závěru si musí vytvořit odpovídající podklad v důkazech, které sám provede a které sám zhodnotí z hlediska otázky, zda posuzovaná svědecká výpověď či posuzovaný znalecký posudek jsou nepravdivé.
Ve výroku o vině je specifikována část okolností, o nichž měl obviněný v postavení svědka vypovídat nepravdu, avšak z odůvodnění rozsudku ani z napadeného usnesení není dost dobře seznatelné, jakými konkrétními důkazy bylo prokázáno, že právě tyto výslovně uvedené okolnosti obviněný uvedl ve svědecké výpovědi nepravdivě. V odůvodnění rozsudku je sice obsáhle reprodukován obsah jednotlivých důkazů, ale bez jejich skutečného hodnocení ve vztahu k otázce, co konkrétně prokazují z hlediska pravdivosti či nepravdivosti výpovědi obviněného v postavení svědka ohledně oněch výslovně specifikovaných okolností. Jinak je třeba poznamenat, že výrok o vině nemůže být založen na tak vágním a nejasném zjištění, že obviněný uvedl v postavení svědka „další nepravdivé okolnosti“, není-li zřejmé, o jaké okolnosti šlo a v čem byla nepravdivost výpovědi, kterou ohledně nich obviněný učinil v postavení svědka.
Za popsaného stavu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy porušením ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. K tomu přistupuje vadná konstrukce výroku o vině, který je založen na tom, jak výpověď obviněného učiněnou v postavení svědka hodnotil soud rozhodující ve věci, v níž obviněný vystupoval jako svědek, a nikoli na jasných, jednoznačných a důkazně podložených zjištěních Okresního soudu v Jeseníku rozhodujícího o trestném činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Zároveň je třeba dodat, že soudy nijak nevysvětlily, v čem měl spočívat „podstatný význam“ okolností, o kterých obviněný podle výroku o vině vypovídal jako svědek nepravdivě. Pokud je ve skutkové části výroku o vině uvedeno, že obviněný uvedl nepravdu o „okolnostech, které … měly podstatný význam pro rozhodnutí“, je tím vyjádřen zákonný znak trestného činu citací zákonného ustanovení §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Ve skutkové části výroku o vině však musí být popsány konkrétní skutkové okolnosti, jimiž je příslušný zákonný znak trestného činu naplněn, a nestačí pouhé uvedení znaku, jak je vymezen slovy zákona.
Výrok o vině obviněného P. H. přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku je v rozporu se zákonem. Napadené usnesení, jímž byl tento výrok ponechán nedotčen, je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, tak rozsudek Okresního soudu v Jeseníku jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Jeseníku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vzhledem k výraznějšímu časovému odstupu od vyhlášení napadeného usnesení dne 19. 10. 2017 pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 15. 6. 2018. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 7. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu