ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.805.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 805/2018-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. 7. 2018 dovolání obviněného A. S. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 13 To 29/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 16 T 133/2016 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 13 To 29/2018, a rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 16 T 133/2016.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Praha – východ přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 16 T 133/2016, byl obviněný A. S., uznán vinným přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 30 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 30 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §69 odst. 1 tr. zákoníku na 6 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit poškozené V. S. na náhradě nemajetkové újmy částku 10 000 Kč, a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a v důsledku toho i proti dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 13 To 29/2018, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku posoudily soudy skutek, který podle jejich zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od 23. 2. 2014 do dubna 2016 způsoby popsanými v bodech a) až g) nutil svoji dceru V. S., aby ustoupila ze svých požadavků na výši výživného a aby proti své vůli vzala zpět návrh na zvýšení výživného. Z tzv. právní věty výroku o vině je patrno, že soudy shledaly v posuzovaném skutku znaky přečinu vydírání spočívající v tom, že obviněný „jiného pohrůžkou násilí a pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby něco konal“.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Připustil, že se snažil přesvědčit dceru V. a její matku, aby výživné nebylo zvyšováno z částky 25 000 Kč na požadovanou částku 45 000 Kč, avšak namítl, že tím nenaplnil znaky přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, neboť poškozené nehrozil násilím ani jinou těžkou újmou. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu Praha – východ věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření označil dovolání za důvodné a navrhl, aby mu bylo vyhověno.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Konfrontují-li se skutková zjištění uvedená v bodech a), b), d), e), f), g) výroku o vině s tím, že ustanovení §175 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje, aby pachatel jiného k něčemu nutil „násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy“, pak je třeba připustit, že tato zjištění žádný ze zmíněných znaků nenaplňují. Nejde-li ze strany pachatele o použití násilí nebo pohrůžky násilí, ale o pohrůžku „jiné těžké újmy“, rozumí se tím nikoli každá či jakákoli újma, která je obsahem pohrůžky, ale jen taková újma, která je svou povahou a závažností srovnatelná s pohrůžkou násilí.
Podle bodu a) výroku o vině obviněný dne 23. 2. 2014 zavezl poškozenou automobilem na odlehlé místo, zastavil, uzamkl vozidlo, vyhrožoval, že ve škole poškozené zveřejní informace o sporu o výživném a poškodí ji u kamarádů a spolužáků, požadoval, aby mu do měsíce zaslala omluvný dopis s prohlášením, že ji naváděla matka, požadoval ukončení všech soudních sporů a dodal, že by se matce „mohlo něco stát“ při dojíždění do práce. Výhrůžku zveřejnění informací o soudním sporu ve škole mezi spolužáky poškozené nelze podřadit pod ustanovení §175 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nejde o pohrůžku jiné těžké újmy, která by byla srovnatelná s pohrůžkou násilí. Výhrůžka, podle které by se matce poškozené „mohlo něco stát“, je jen obecná, nekonkrétní a za daných okolností nezpůsobilá k tomu, aby jejím prostřednictvím byly naplněny znaky uvedené v §175 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle bodu b) výroku o vině obviněný dne 26. 6. 2015 zaslal poškozené e-mailovou zprávu, v rámci které na ni vyvíjel psychický nátlak a vyčítal jí, že ho udala na policii a že dosud neukončila soudní spory, nazýval sebe nepřítelem a vyzýval poškozenou k bezcharakternímu jednání. Tato zjištění ve skutečnosti žádnou pohrůžku, natož pohrůžku násilí nebo pohrůžku jiné těžké újmy, vůbec nevyjadřují, takže na ně nelze aplikovat ustanovení §175 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle bodu d) výroku o vině obviněný dne 29. 1. 2016 zřídil internetové stránky, na nichž zveřejnil osobní údaje poškozené, zejména její jméno, místo, kde studuje, stav jejího bankovního konta, její fotografie, popsal jejich spor a uvedl, že se obává sebevraždy poškozené či jiného jejího sebepoškozování. Ani v těchto zjištěních není obsažena žádná pohrůžka, takže na ně není možné vztáhnout ustanovení §175 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle bodu e) výroku o vině obviněný dne 3. 2. 2016 zaslal poškozené e-mail, v rámci kterého na ni vyvíjel psychický nátlak, zdůvodňoval, že nemůže platit výživné, a apeloval na její svědomí. Z těchto zjištění není zřejmá žádná pohrůžka a tím je vyloučena možnost podřadit uvedená zjištění pod ustanovení §175 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle bodu f) výroku o vině obviněný dne 5. 2. 2016 navštívil ředitelku gymnázia, sdělil jí informace ohledně návrhu na zvýšení výživného a žádal ji, aby poškozené vysvětlila nemorálnost návrhu, požadoval internetová data spolužáků poškozené v úmyslu je kontaktovat, informoval ji o zřízení výše uvedených internetových stránek, dne 10. 2. 2016 jí zaslal e-mailovou zprávu, v níž nabízel finanční dar škole ve výši 50 000 Kč jako příspěvek na zahraniční cesty studentů, kteří poskytnou své internetové adresy, následně prostřednictvím e-mailové pošty se stejnými návrhy a požadavky kontaktoval ve dnech 11. 2. 2016 a 23. 3. 2016 ředitelku školy a v týdnu od 4. 3. 2016 a dne 1. 5. 2016 také část učitelského sboru gymnázia. Z uvedených zjištění nevyplývá žádná pohrůžka, čímž se tato zjištění zcela míjejí s ustanovením §175 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle bodu g) výroku o vině obviněný dne 26. 3. 2016 prostřednictvím zprávy SMS kontaktoval J. L., otce přítele poškozené A. L., žádal ho o telefonický rozhovor, a když J. L. nereagoval, zaslal J. L., A. L. a M. L. (matka přítele poškozené) dopis, v němž popsal spor s poškozenou o výživné, žádal je o ovlivnění poškozené a informoval je o datu soudního jednání a o internetových stránkách. V těchto zjištěních není možné nalézt žádnou pohrůžku, což znamená, že tato zjištění nevykazují znaky uvedené v §175 odst. 1 tr. zákoníku.
Pouze část skutkových zjištění uvedených v bodě c) výroku o vině koresponduje se zákonnými znaky vymezenými v §175 odst. 1 tr. zákoníku, neboť podle těchto zjištění obviněný dne 29. 1. 2016 v kavárně vyhrožoval poškozené fyzickou likvidací a také fyzickou likvidací jí blízkých osob v případě, že nestáhne návrh na zvýšení výživného. Kromě toho jsou součástí bodu c) zjištění, která pro nedostatek pohrůžky „jiné těžké újmy“ evidentně nenaplňují znaky uvedené v §175 odst. 1 tr. zákoníku, tj. zjištění, že obviněný zároveň poškozené sděloval, že trpí psychickou nemocí, že přestává ručit za své jednání, že ji poškodí u spolužáků a profesorů tím, že se dostaví do školy a zřídí na internetu stránky, kde vypoví příběh jejich sporu, a postará se o její zostuzení ve škole i mimo ni.
Zjištění, že obviněný dne 29. 1. 2016 vyhrožoval fyzickou likvidací poškozené a jí blízkých osob, postrádá jakýkoli podklad v provedených důkazech. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů lze usuzovat, že zjištění ohledně jednání obviněného soudy vyvozovaly ze svědecké výpovědi poškozené. Poškozená se však ve své výpovědi, v níž popsala schůzku s obviněným dne 29. 1. 2016, nezmiňovala o tom, že by jí vyhrožoval fyzickou likvidací nebo že by vyhrožoval fyzickou likvidací jí blízkých osob. Za tohoto stavu je uvedené zjištění soudů v tak extrémním rozporu s důkazy, že jím bylo porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. To s ohledem na ustanovení čl. 4, čl. 90 Ústavy znamená, že Nejvyšší soud nemůže zmíněné zjištění akceptovat, byť jinak z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, neboť skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Jde však o to, že předmětem právního posouzení může být jen skutek, který byl zjištěn způsobem respektujícím základní ústavně zaručená práva obviněného.
Výrok o vině obviněného přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku je v rozporu se zákonem. Napadené usnesení, jímž byl tento výrok ponechán nedotčen, je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Praze, tak rozsudek Okresního soudu Praha – východ jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu Praha – východ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 7. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu