ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.822.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 822/2018-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 8. 2018 o dovolání obviněného M. Z. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 2. 2018, sp. zn. 10 To 400/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 26/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 1 T 26/2016, byl obviněný M. Z. uznán vinným přečinem křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §345 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců s tím, že výkon trestu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na dvě léta. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit poškozené D. F. na náhradu nemajetkové újmy částku 42 000 Kč, a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních, která podali státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o vině a trestu a obviněný proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 2. 2018, sp. zn. 10 To 400/2017. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Okresního soudu v Náchodě podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. byl obviněný nově uznán vinným zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle §345 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dva roky a šest měsíců s tím, že výkon trestu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na tři roky a šest měsíců, a dále bylo rozhodnuto, že obviněný je podle §228 odst. 1 tr. ř. povinen zaplatit na náhradu nemajetkové újmy poškozené D. F. částku 42 000 Kč a že podle §229 odst. 2 tr. ř. se poškozená se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Jako zločin křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. c) tr. zákoníku posoudil Krajský soud v Hradci Králové skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako jednatel obchodní společnosti REC.ing., spol. s r.o., se sídlem v Novém Městě nad Metují, okr. Náchod, dne 18. 6. 2014 v N. předal na Policii České republiky písemné „podezření ze spáchání trestného činu“, v kterém uvedl, že v období od 10. 5. 2013 do 9. 5. 2014 byly bez jeho vědomí či vědomí někoho dalšího z vedení společnosti odesílány z bankovního účtu společnosti měsíční částky 500 Kč na účty označené číslem a kódem banky, a vyslovil podezření, že tohoto jednání se mohla dopustit tehdejší účetní společnosti D. F., tyto skutečnosti pak po řádném poučení o následcích uvedení nepravdivých údajů zopakoval před policejním orgánem dne 23. 6. 2014 do protokolu o trestním oznámení a dne 10. 7. 2014 v rámci vysvětlení podaného podle §158 odst. 6 tr. ř., na žádost policejního orgánu konkretizoval uvedené údaje tak, že měsíční částky 500 Kč byly odesílány jako příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění D. F., že D. F. tak činila neoprávněně a že k tomu nedal souhlas on sám ani nikdo jiný, takto jednal s plným vědomím, že uvedenými údaji může D. F. přivodit trestní stíhání pro přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoli mu bylo známo, že jím uvedené údaje jsou nepravdivé, neboť D. F. udělil ústní souhlas s poskytováním příspěvku zaměstnavatele na její penzijní připojištění, uvedené oznámení učinil v době, kdy D. F. nedocházela do zaměstnání z důvodu pracovní neschopnosti, přičemž věděl, že jeho trestní oznámení povede k prověřování a případnému trestnímu stíhání D. F. policií pro údajnou zpronevěru prostředků zaměstnavatele a k jejímu celkovému osobnímu znevěrohodnění při výkonu stávajícího i budoucího zaměstnání.
Zjištění uvedená ve výroku o vině Krajský soud v Hradci Králové převzal z rozsudku Okresního soudu v Náchodě a doplnil je v části týkající se znevěrohodnění poškozené při výkonu zaměstnání.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že zákonné znaky trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku nenaplnil po objektivní ani subjektivní stránce. Poukázal na to, že trestní oznámení koncipoval jen jako podezření a jako domněnku a že v něm neuváděl žádné nepravdivé údaje. Zdůraznil, že pokud poškozená měla s pojišťovací společností uzavřenu smlouvu o penzijním připojištění, nikdy nebyl k této smlouvě sjednán platný dodatek, v němž by byl stvrzen závazek zaměstnavatele poškozené přispívat jí na penzijní připojištění. Ohradil se také proti aplikaci ustanovení §345 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Další námitky zaměřil proti výroku o náhradě nemajetkové újmy, jejíž výši označil za nepodloženou, přičemž uvedl, že nárok na náhradu nemajetkové újmy byl poškozené přiznán v rozporu s ustanovením §2894 obč. zákoníku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek i předcházející řízení a aby přikázal Okresnímu soudu v Náchodě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájkyni k případné replice, ale obhájkyně na ně nereagovala.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Zločinu křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, spáchá-li takový čin mimo jiné v úmyslu jiného vážně poškodit v zaměstnání.
Posuzovaný skutek evidentně vykazuje zákonné znaky zločinu křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. c) tr. zákoníku.
Okolnost, že obviněný formálně označil své podání za podezření či domněnku, není podstatná. Významný je obsah podání, v němž obviněný prezentoval jednoznačné údaje, z nichž ohledně oznámeného trestného činu vyplývalo, o jaké konkrétní jednání jde, že bylo protiprávní, kde, kdy a jakým způsobem bylo spácháno, jaký je jeho následek a kdo je jeho pachatelem. Těžištěm nepravdivosti podání obviněného bylo tvrzení, že k odesílání měsíčních částek 500 Kč z účtu společnosti poškozená neměla jeho souhlas ani souhlas nikoho jiného z vedení společnosti. V tomto ohledu bylo zjištěno, že obviněný dal poškozené ústní souhlas k odesílání uvedených částek coby příspěvku zaměstnavatele na její penzijní připojištění. Pro posouzení věci z hlediska zákonných znaků trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku není rozhodné, zda byl či nebyl platně sjednán dodatek ke smlouvě o penzijním připojištění, nýbrž to, že bylo nepravdivé tvrzení, podle něhož obviněný nedal k odesílání zmíněných částek souhlas. Souhlas obviněného, byť vyjádřený jen ústně, vylučoval protiprávnost oznámeného jednání poškozené bez ohledu na to, zda byl či nebyl platně sjednán dodatek ke smlouvě o penzijním připojištění. I kdyby tu platně sjednaný dodatek nebyl, nic to nemění na okolnosti, že odesílání peněz z účtu společnosti nebylo s ohledem na souhlas obviněného jako jednatele protiprávní ve smyslu znaku trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, který měla poškozená podle oznámení obviněného spáchat.
Z hlediska subjektivní stránky posuzovaného činu je významné především to, že obviněný věděl o nepravdivosti svého tvrzení, že poškozená jednala bez jeho souhlasu. Okolnost, že obviněný dal poškozené ústní souhlas, bylo prokázáno svědeckou výpovědí poškozené, o jejíž pravdivosti nevznikly žádné pochybnosti. Svědecká výpověď poškozené byla podporována zjištěním, že obviněnému byly předkládány denní výpisy z účtu společnosti, že předmětné platby v nich byly uvedeny a že obviněný na údaje o těchto platbách nijak nereagoval. Tím bylo nepřímo prokázáno, že s těmito platbami ústně souhlasil, jak vypověděla poškozená. Údaje uvedené v původním podání, které adresoval policii, obviněný na policii co do obsahu opakoval při sepsání protokolu o trestním oznámení a znovu pak ještě při vysvětlení, které si od něho vyžádal policejní orgán podle §158 odst. 3 písm. a) tr. ř. a o kterém policejní orgán sepsal úřední záznam podle §158 odst. 6 tr. ř. Z povahy těchto úkonů a z toho, že byly učiněny vůči policii, je jasné, že obviněný chtěl dosáhnout toho, aby poškozená byla trestně stíhána. O tom ostatně svědčí také to, že když po prověření skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin zpronevěry, policejní orgán usnesením podle §159a odst. 1 tr. ř. věc odložil, obviněný proti tomu podal stížnost (tuto stížnost státní zástupkyně zamítla). Je tedy zřejmé, že jednání obviněného bylo vedeno úmyslem přivodit poškozené trestní stíhání a že u něho šlo o tzv. přímý úmysl podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Kromě toho tu byl také úmysl obviněného vážně poškodit poškozenou v zaměstnání ve smyslu §345 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Posuzované jednání obviněného souviselo se zaměstnáním poškozené u obchodní společnosti REC.ing., spol. s r.o., potud, že obviněný k němu přikročil v době pracovní neschopnosti poškozené od 16. 5. 2014, vyvolané jejím zhroucením po vyhrocení poměrů na pracovišti, kvůli kterému poškozená raději sama navrhla uzavření dohody o skončení pracovního poměru k 30. 6. 2014. Poškozená byla u společnosti, jejímž jednatelem byl obviněný, zaměstnána jako účetní. Pokud by obviněný dosáhl zamýšleného trestního stíhání poškozené pro trestný čin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, je jasné, že jeho úmyslem byla zahrnuta také okolnost, že poškozená se v důsledku trestního stíhání stane nevěrohodnou osobou a že bude výrazně omezena v možnosti uplatnit se nejen jako účetní, ale v jakémkoli zaměstnání, při němž jsou zaměstnanci svěřeny majetkové hodnoty zaměstnavatele, zejména jeho peněžní prostředky.
Právní posouzení skutku jako zločinu křivého obvinění podle §235 odst. 2, 3 písm. c) tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové tedy není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Námitky obviněného proti výroku o povinnosti zaplatit poškozené částku 42 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy byly založeny na tom, že povinnost odčinit nemajetkovou újmu vzniká jen tehdy, stanoví-li to zvlášť zákon. Jde o námitky, které vycházejí z ustanovení §2894 odst. 2 obč. zákoníku, podle něhož nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V posuzované věci byla nemajetková újma vyplývající z toho, že poškozená byla vystavena křivému obvinění, způsobena protiprávním činem, a to dokonce trestným činem. V takovém případě je namístě aplikovat ustanovení §2971 obč. zákoníku, podle něhož odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit. Toto ustanovení je ustanovením, jímž zákon zvlášť stanoví povinnost odčinit nemajetkovou újmu. Soudy stanovily náhradu nemajetkové újmy ve výši 42 000 Kč. Tato částka není nikterak nepřiměřená, uváží-li se povaha a závažnost újmy, kterou obviněný trestným činem způsobil poškozené.
Výrok o náhradě nemajetkové újmy rovněž odpovídá zákonu. Napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové tak není rozhodnutím, které by spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (míněno jiném, než je právní posouzení skutku).
Obviněný učinil obsahem dovolání také některé výtky na adresu postupu přípravného řízení. Jde o námitky, které obsahově nijak nesouvisejí s deklarovaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je porušení hmotného práva, tj. nikoli procesního práva. Nejvyšší soud se proto touto částí dovolání blíže nezabýval.
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 8. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu