ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.838.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 838/2018-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 7. 2018 o dovolání obviněného P. T. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2017, sp. zn. 7 To 238/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 10/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 20 T 10/2016, byl obviněný P. T. uznán vinným zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. d), e) tr. zákoníku a odsouzen za tento trestný čin a dále za trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 21 T 61/2014, podle §345 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na sedm let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 21 T 61/2014, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí.
O odvolání obviněného, podaném proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2017, sp. zn. 7 To 238/2017. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný nově odsouzen podle §345 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na pět roků a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 21 T 61/2014, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí.
Jako zločin křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. d), e) tr. zákoníku posoudily soudy skutek, který podle jejich zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný, který byl v jiné trestní věci stíhán pro pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku,
- dne 29. 11. 2013 při vazebním zasedání před Okresním soudem v Novém Jičíně uvedl, že tyto trestné činy nespáchal, do protokolu lživě označil za pachatele svou bývalou manželku J. M. a V. H. a dále uvedl, že ke spáchání trestných činů se doznal ze strachu poté, co ho při výslechu v průběhu zadržení bili a navedli dva policisté, kteří s ním prováděli výslech,
- dne 1. 12. 2013 ve Vazební věznici O. sepsal a odeslal dopis adresovaný Generální inspekci bezpečnostních sborů označený jako trestní oznámení a v něm vědomě nepravdivě uvedl, že ke spáchání trestných činů se nepravdivě doznal ze strachu poté, co ho při výslechu v průběhu zadržení surově zmlátili kopy a údery po celém těle por. Bc. Jan Dobrozemský a další dva policisté, kteří ho vyslýchali, a že v průběhu eskorty od soudu do věznice ho eskortující policisté odvezli na odlehlé místo u lesa, kde ho zmlátili,
- dne 9. 1. 2014 ve Vazební věznici O. při výslechu obviněného do protokolu nepravdivě znovu uvedl, že trestné činy spáchali J. M. a V. H. a že se doznal ze strachu poté, co ho při výslechu v průběhu zadržení fyzicky napadli údery do hlavy a po celém těle dva policisté z kriminální policie, kteří ho vyslýchali,
a takto jednal, aby přivodil trestní stíhání J. M. a V. H., kteří neměli jakoukoli účast na trestné činnosti, pro kterou byl stíhán, a aby přivodil trestní stíhání policistům por. Bc. Janu Dobrozemskému, por. Bc. Mojmíru Janákovi a por. Bc. Jaromíru Kořenkovi, kteří nevyvíjeli na obviněného jakýkoli fyzický či psychický nátlak.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že „zjištěný skutkový stav nenaplňuje právní kvalifikaci zločinu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku“. Vyjádřil názor, že nebyl prokázán jeho úmysl přivodit dotčeným osobám trestní stíhání, že jeho jednání bylo motivováno snahou prokázat svou nevinu, že jako obviněný se mohl hájit způsobem, který sám uznal za vhodný, a že mu nelze upřít právo na změnu výpovědi včetně práva na to, co soudy označily za zakrývání a zlehčování vlastního činu. Dodal, že svá vyjádření formuloval jen jako podezření v tom smyslu, že skutek mohla spáchat jiná osoba. Další námitky zaměřil proti výroku o trestu, který označil za nepřiměřený. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají uplatněné námitky jen zčásti a že jsou zjevně neopodstatněné. Navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku (bez zřetele na přísnější právní kvalifikaci) se dopustí ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání.
S postavením obviněného v trestním řízení je spojeno jeho právo na obhajobu, které je ústavně garantováno v čl. 40 odst. 3, 4 Listiny základních práv a svobod a které vyplývá také z čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V trestním řádu je toto právo konkretizováno zejména v ustanovení §33 odst. 1 tr. ř., podle něhož obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Citované ustanovení obviněnému neukládá, že je „povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet“, jak je to uloženo svědkovi podle §101 odst. 1 tr. ř. Z toho, že obviněný není povinen vypovídat pravdivě, je možné závěr o jeho právu hájit se způsobem, který uzná za vhodné, vyvozovat jen s určitými limity, které neumožňují považovat právo obviněného na obhajobu za bezbřehé. Jedním z těchto limitů je nepřípustnost lživého obviňování jiných osob z trestného činu, a to i z trestného činu, pro který se proti obviněnému vede trestní řízení. Právem na obhajobu není možné odůvodnit oprávněnost lživého obvinění jiné osoby z trestného činu. Obviněný nemusí vypovídat pravdivě, může měnit svou výpověď, může svou výpovědí a jinými projevy zakrývat nebo zlehčovat čin, který je mu kladen za vinu, ale v tomto rámci nesmí lživě obvinit jinou osobu z trestného činu.
Aplikují-li se tato východiska na posuzovaný případ, je zřejmé, že jednání obviněného spočívající ve lživém obvinění jiných osob z trestných činů bylo protiprávní, byť bylo vedeno snahou odvrátit od sebe vznesené obvinění. Jednání obviněného očividně překročilo limity, jimiž byl omezen v namítaném právu hájit se jakkoli. Tím pádem byly jeho jednáním naplněny znaky trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku po objektivní stránce.
Z hlediska subjektivní stránky je zákonným znakem trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku na straně pachatele „úmysl přivodit trestní stíhání“ osoby, kterou lživě obvinil z trestného činu. O tom, že posuzované jednání obviněného bylo neseno tímto úmyslem, nemůže být žádných důvodných pochyb.
Lživého obvinění bývalé manželky J. M. a V. H. z trestných činů, pro které byl sám stíhán, se obviněný dopustil ve své protokolované výpovědi při vazebním zasedání před soudem a za přítomnosti státní zástupkyně a znovu pak při výslechu v postavení obviněného před policejním orgánem. Lživé obvinění jiných konkrétních osob, které označil za pachatele trestných činů, lze logicky přijatelně interpretovat jedině jako snahu obviněného dosáhnout toho, aby pro tyto trestné činy nebyl stíhán on, nýbrž lživě označené osoby. Není tudíž možné dojít k jinému závěru, než že úmyslem obviněného bylo přivodit trestní stíhání J. M. a V. H. Pro úplnost je třeba dodat, že obviněný rozhodně neformuloval údaje ohledně pachatelství J. M. a V. H. jako pouhé podezření či domněnku, ale zcela jednoznačně a bez pochybností jako skutečnost. To je evidentní z příslušných protokolů, proti kterým obviněný nic nenamítal.
Lživého obvinění policistů, kteří prováděli výslech, při němž se obviněný doznal k trestným činům, se obviněný dopustil ve své výpovědi přednesené při vazebním zasedání před soudem za přítomnosti státní zástupkyně, na to navazujícím písemným podáním adresovaným Generální inspekci bezpečnostních sborů a následně ještě při výslechu v postavení obviněného před policejním orgánem. V tomto kontextu je třeba zdůraznit, že své písemné podání obviněný výslovně označil za trestní oznámení a adresoval ho Generální inspekci bezpečnostních sborů, která je podle §12 odst. 2 písm. b) tr. ř., §160 odst. 1 tr. ř. orgánem nadaným pravomocí zahájit a vést trestní stíhání policistů. Z toho je zřejmé, že posuzované jednání nemohlo co do úmyslu obviněného směřovat k ničemu jinému než k tomu, aby policisté, které lživě označil za pachatele trestných činů spáchaných na jeho osobě, byli pro tyto činy trestně stíháni.
Právní posouzení skutku jako trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku a vzhledem k okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby i podle §345 odst. 3 písm. d), e) tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byl výrok o vině takto posouzeným skutkem ponechán nedotčen, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Námitky týkající se přiměřenosti trestu nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku zrušení výroku o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat kvůli porušení hmotného práva zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, protože souhrnný trest odnětí svobody na pět roků a šest měsíců se zařazením do věznice s ostrahou byl obviněnému uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené v §345 odst. 3 tr. zákoníku v rozpětí od dvou let do osmi let. Trest odnětí svobody ve výměře nepatrně nad polovinou sazby nelze v této věci považovat za trest, který by byl se zákonnými hledisky rozhodnými pro stanovení druhu a výměry trestu v nějakém rozporu do té míry, že by porušoval ústavní zásadu proporcionality trestní represe jako jeden ze znaků, jimiž se definuje demokratický právní stát.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu