ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.856.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 856/2018-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 7. 2018 o dovolání obviněného M. V. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 5 To 171/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 215/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 1 T 215/2016, byl obviněný M. V. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen za tento přečin a za další dva přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 1. 2017, sp. zn. 9 T 109/2015, a rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 71 T 113/2015, podle §337 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na čtyři léta a šest měsíců a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci postihujícímu motocykl zn. Suzuki GSX-R1000 specifikovaný ve výroku spolu se svazkem dvou klíčů k tomuto motocyklu, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 1. 2017, sp. zn. 9 T 109/2015, a výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 71 T 113/2015, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 5 To 171/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, záležel podle zjištění soudů v podstatě v tom, že obviněný dne 29. 6. 2015 kolem 11,57 hodin v P., O. ul., okr. K., řídil motocykl zn. Suzuki, ačkoli rozhodnutím Městského úřadu v Kralupech nad Vltavou ze dne 26. 1. 2015, které osobně převzal dne 3. 2. 2015 a které nabylo právní moci dne 19. 2. 2015, mu byla uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na šestnáct měsíců.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba „ve vztahu k řízení, resp. neřízení motocyklu po veřejných komunikacích“. Podle obsahového kontextu uplatněných námitek měl obviněný na mysli to, že trest zákazu řízení motorových vozidel se nevztahuje „na venkovní prostory mimo veřejné komunikace včetně prostor od těchto komunikací poměrně vzdálených“, což konkretizoval na příkladu jízdy na motocyklu „v pískovně v místě kilometry vzdáleném od nejbližší veřejné komunikace“. Dále vytkl, že mu nemohl být uložen trest propadnutí věci postihující motocykl, který nebyl jeho vlastnictvím. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření státního zástupce bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci mimo jiné tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána.
Skutkem, tak jak byl zjištěn soudy, byly zákonné znaky uvedeného přečinu evidentně naplněny. Námitky obviněného týkající se rozsahu zákazu činnosti se očividně míjejí se skutkem, tak jak byl zjištěn oběma soudy a popsán ve výroku o vině.
Obviněný neřídil motocykl na nějakém odlehlém místě mimo pozemní komunikace, ale jízdu na motocyklu vykonal z K. do P. po pozemních komunikacích. Jasně to vyplývá z výpovědi obviněného v přípravném řízení, v níž se obviněný k činu doznal s vysvětlením, že účelem jeho jízdy bylo s motocyklem, který předtím zakoupil v K., přijet na stanici technické kontroly v P. Tato výpověď obviněného je v souladu s tím, jak byl příjezd motocyklu k objektu stanice technické kontroly v P., O. ul., zachycen kamerovým záznamem. V hlavním líčení obviněný zcela změnil původní výpověď a začal tvrdit, že motocykl mu z K. do P. přivezl A. B. a že poté sám sjel s motocyklem jen několik metrů z parkoviště ke stanici technické kontroly. Změněnou výpověď obviněného soudy při zjišťování skutkového stavu neakceptovaly, což přijatelně vysvětlily její nevěrohodností. V této spojitosti soudy zdůraznily původní doznání obviněného, obsah kamerového záznamu zachycujícího příjezd motocyklu ke stanici technické kontroly a rozpory ve výpovědi svědka A. B. ohledně okolností tvrzeného převozu motocyklu.
Za tohoto stavu je polemika obviněného se skutkovými zjištěními soudů mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Skutkem tu ovšem je míněn skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Nejvyšší soud jako soud dovolací nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, pokud tato zjištění nevykazují tak extrémní rozpor s důkazy, že tím je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. O nic takového se v posuzované věci nejedná. Skutková zjištění soudů mají v důkazech odpovídající obsahový podklad, jsou řádně odůvodněna, nejsou projevem libovůle a nepředstavují žádné porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. Nepřichází tudíž v úvahu, aby Nejvyšší soud do těchto zjištění zasahoval z důvodu ochrany uvedeného práva (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
Pokud byl obviněnému uložen mimo jiné i trest propadnutí věci postihující motocykl, s nímž obviněný vykonal jízdu posouzenou jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, nejedná se o nepřípustný druh trestu ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný se snažil přípustnost tohoto druhu trestu zpochybnit námitkami, podle nichž nebyl vlastníkem motocyklu. Zpochybňoval tedy přípustnost trestu propadnutí věci tím, že nebyla splněna podmínka uvedená v §70 odst. 3 tr. zákoníku, podle něhož trest propadnutí věci může soud uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli.
Podle §135 tr. zákoníku věc náleží pachateli, jestliže ji v době rozhodnutí o ní vlastní, je součástí jeho majetku nebo s ní fakticky jako vlastník nakládá, aniž je oprávněný vlastník nebo držitel takové věci znám.
Obviněný ve své výpovědi uvedl, že před tím, než vykonal posuzovanou jízdu, motocykl zakoupil od A. T. z H. za částku 50 000 Kč. Z toho je jasné, že obviněný v době činu a posléze i v době rozhodování soudů byl vlastníkem motocyklu. Žádné opodstatnění nemají námitky obviněného uplatněné v tom smyslu, že motocykl nebyl věcí v jeho vlastnictví. Obviněný vyvozoval tyto námitky z okolnosti, že v rámci posuzovaného činu byl motocykl teprve přistaven k technické kontrole „za účelem tzv. identifikace motocyklu, aby mohlo dojít k převodu vlastnictví z původního vlastníka na osobu obviněného“. Obviněný však nabyl vlastnictví motocyklu již na podkladě kupní smlouvy. Nabytí vlastnictví obviněného nebylo podmíněno zápisem do registru motorových vozidel. Tento zápis má jen evidenční význam a rozhodně nemá takovou povahu, že by jím bylo vlastnictví obviněného konstituováno. Pro uložení trestu propadnutí věci postihujícího motocykl, jehož obviněný užil k spáchání trestného činu, byla splněna podmínka vyžadující, aby motocykl náležel obviněnému. Uložený trest propadnutí věci tedy evidentně není nepřípustným druhem trestu.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Vzhledem k velmi výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného usnesení dne 21. 6. 2017, pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 2. 7. 2018. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 7. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu