ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.889.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 889/2018-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 8. 2018 o dovolání obviněného M. P. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2018, sp. zn. 5 To 23/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 140/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. 1 T 140/2017, byl obviněný M. P. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na třináct měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na pět a půl roku.
Skutek posouzený jako přečin spočíval podle zjištění Okresního soudu v Jihlavě v podstatě v tom, že obviněný dne 22. 8. 2017 v P., okr. J., řídil osobní automobil zn. Hyundai Getz v době, kdy u něho byl vykonáván trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel uložený rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 1 T 49/2016, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 To 96/2016.
Odvolání obviněného podané proti výroku o trestu bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2018, sp. zn. 5 To 23/2018, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání. Toto usnesení napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl především nesprávnost výroku o vině a vytkl, že vozidlo řídil za podmínek krajní nouze podle §28 tr. zákoníku. Další námitky zaměřil proti výroku o trestu, konkrétně proti nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který označil za nepřiměřeně přísný s ohledem na své osobní poměry vyplývající z nutnosti péče o nemocného otce. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí a aby zastavil trestní stíhání, nebo aby po zrušení napadeného rozhodnutí přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, eventuálně aby sám rozhodl o uložení trestu domácího vězení místo nepodmíněného trestu odnětí svobody a o přiměřeném snížení trestu zákazu činnosti.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do dne konání neveřejného zasedání u Nejvyššího soudu k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud však shledal, že dovolání obviněného, pokud směřovalo proti výroku o vině, není v této části přípustné, zatímco v části zaměřené proti výroku o trestu bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Jednou z podmínek přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení je, že soud rozhodl ve druhém stupni. Touto podmínkou je vyjádřena zásada, že dovoláním lze napadat jen to, co na podkladě řádného opravného prostředku přezkoumal, resp. byl povinen přezkoumat soud druhého stupně. V posuzované věci není tato podmínka splněna ve vztahu k výroku o vině obviněného. Proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě podal obviněný odvolání, z jehož obsahu je zjevné, že napadal pouze výrok o trestu (o nepodmíněnosti trestu odnětí svobody), a to s námitkami, které nezakládaly povinnost odvolacího soudu přezkoumat výrok o vině. Odvolací námitky obviněného byly založeny výlučně na tom, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je nepřiměřený, neboť nebere ohled na jeho osobní poměry, konkrétně na péči o nemocného otce a na povinnost platit výživné na děti. Obviněný tedy výroku o trestu vytýkal vadu, která neměla původ ve výroku o vině, takže ani s ohledem na ustanovení §254 odst. 2 tr. ř. výrok o vině nepodléhal přezkumné povinnosti odvolacího soudu. Podané odvolání obviněný sice formuloval tak, že ho podává proti „všem bodům“, avšak vada, kterou vytkl, se vztahovala jen k výroku o trestu a nijak se netýkala výroku o vině. Ve vztahu k výroku o vině obviněný v odvolání žádnou vadu nevytkl. S tím korespondoval i jeho závěrečný návrh, aby rozsudek byl zrušen ve výroku o trestu a aby mu byl uložen mírnější trest. Přezkumná povinnost odvolacího soudu je v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. vymezena tak, že odvolací soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. To znamená, že rozsah přezkumu odvolacího soudu je vymezen podaným odvoláním, z něhož musí být zřejmé, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo (§249 odst. 1 tr. ř.). Jestliže obviněný v odvolání (ne zcela jasně) uvedl, že ho podává proti „všem bodům“ rozsudku, nebylo možno z toho dovodit jiný rozsah napadaných výroků, když obviněný nevytkl žádnou vadu výroku o vině a omezil se jen na to, že vytkl vadu výroku o trestu, aniž tato vada měla původ ve výroku o vině. Stejně vyznělo i vyjádření obviněného a jeho obhájce v odvolacím veřejném zasedání. Ve vztahu k výroku o vině tudíž nebyla dána přezkumná povinnost a tedy ani přezkumné oprávnění odvolacího soudu.
Krajský soud v Brně v souladu s ustanovením §254 odst. 1, 2 tr. ř. přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Jihlavě jen co do výroku o trestu a nezabýval se výrokem o vině. Z toho vyplývá, že o vině obviněného nebylo rozhodnuto „ve druhém stupni“. Dovolání obviněného v části týkající se výroku o vině tudíž bylo ve skutečnosti podáno proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě jako soudu, který o vině rozhodl v prvním stupni. Takové dovolání ovšem není přípustné (viz rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Jen nad rámec výše uvedeného lze dodat, že soud prvního stupně dospěl k odůvodněnému závěru o vině obviněného, zabýval se i obhajobou obviněného týkající se podmínek krajní nouze a dospěl ke správnému závěru, že tyto podmínky podle §28 tr. zákoníku nebyly splněny.
Dovolání obviněného bylo podle §265a odst. 1 tr. ř. přípustné jen pokud směřovalo proti výroku o trestu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Námitky, které obviněný zaměřil proti výroku o trestu a jimiž vytkl nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod žádný jiný dovolací důvod. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §37 až §39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku zrušení výroku o vině, lze tedy samotný výrok o uložení trestu napadat kvůli porušení hmotného práva zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu. Obviněný napadl výrok o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody na třináct měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Tento trest byl obviněnému uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené v §337 odst. 1 tr. zákoníku až na dvě léta.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nezasahuje do výroku o uložení trestu z důvodu jeho nepřiměřenosti, ledaže by uložený trest byl v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky rozhodnými pro stanovení druhu a výměry trestu, že by tím byla porušena ústavní zásada proporcionality trestní represe jako jeden z atributů demokratického právního státu. O nic takového se ale v posuzované věci nejedná. Obviněnému byl uložen trest mírně nad polovinou zákonné trestní sazby, odůvodněný zejména recidivou obviněného umocněnou tím, že posuzovaného trestného činu se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil v návaznosti na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zjevně tedy v alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jestliže je však dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podáno z jiného než zákonného důvodu, plyne z logiky věci, že je také mimo rámec důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podané proti usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byl výrok o trestu ponechán nedotčen, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 8. 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák