ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.90.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 90/2018-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 1. 2018 o dovolání obviněného M. Z. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 4 To 63/2016, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 9/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. Z. podal prostřednictvím obhájce dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 4 To 63/2016, jímž tento soud jako soud odvolací podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2016, č. j. 49 T 9/2014-2520, a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů, tedy napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze i předcházející rozsudek Městského soudu v Praze, a aby věc přikázal posledně jmenovanému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání není přípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
V posuzovaném případě je napadené usnesení pravomocným rozhodnutím a je rozhodnutím soudu druhého stupně. Není ale rozhodnutím, proti němuž zákon dovolání připouští. Dovolání je přípustné, jestliže proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí, předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout pouze rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně [§265a odst. 1 písm. h) tr. ř.].
Rozhodnutími ve věci samé se rozumí výlučně ta rozhodnutí, která jsou stanovena v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Jedná se o:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Jelikož jde o taxativní výčet, nelze za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání považovat žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu citovaného zákonného ustanovení tedy nelze považovat rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl v celém rozsahu zrušen rozsudek soudu prvního stupně a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Proto je dovolání obviněného nepřípustné.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání obviněného M. Z. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl bez toho, že by se z jeho podnětu věcí meritorně zabýval.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. ledna 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák