ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.901.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 901/2018-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 8. 2018 o dovolání obviněného J. F. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. 8 To 314/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 3 T 132/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. F. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. F. podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. 8 To 314/2016, jímž byla podle §256 tr. ř. zamítnuta odvolání jeho a obviněných P. D. a M. G. proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 3 T 132/2015. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, obviněný J. F. napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl nesprávnost skutkových zjištění týkajících se jeho ztotožnění s osobou jednoho z pachatelů a též ohledně výše škody způsobené trestným činem. Tato zjištění jsou v extrémním rozporu s důkazy a soudy je vadně hodnotili. Tím, že soudy nevyhověly jeho návrhu na doplnění dokazování, porušily jeho právo na spravedlivý proces. Dovoláním se domáhá toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby přikázal Okresnímu soudu Brno-venkov věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud však shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu výroku rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů a v jakém rozsahu provedly dokazování, se míjejí s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. již proto, že je jimi vytýkáno porušení procesního práva, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., zatímco zákonným dovolacím důvodem je porušení hmotného práva.
Obviněný J. F. byl odsouzen pro zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu Brno-venkov spočíval v podstatě v tom, že obviněný J. F. společně s obviněnými P. D. a M. G. na návod obviněné A. T. v době od 18:30 hodin dne 22. 6. 2013 do 00:16 hodin dne 23. 6. 2013 v obci H., okres B.-v., vytrhli vrata od stodoly, tím se dostali do objektu, rozbitím okna vnikli do rodinného domu, kde v pracovně vybourali ze zdi trezor velikosti 40x30x30 cm, který odcizili i s jeho obsahem, který představovala hotovost 32 000 Kč a 15 000 Euro a nejméně 20 zlatých sběratelských mincí, a kromě toho v domě odcizili ještě notebook, mobilní telefon a další věci, čímž způsobili poškozenému M. K. odcizením věcí celkovou škodu ve výši 950 410 Kč.
V dovolání obviněný J. F. neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění neznamenala naplnění znaků zločinu krádeže či přečinu porušování domovní svobody. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle námitek obviněného J. F. nebylo prokázáno, že se uvedeného jednání dopustil a že odcizením věcí byla způsobena škoda ve výši 950 410 Kč. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4 a 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Brno-venkov, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný, natož extrémní rozpor. To platí i ohledně zjištění, že jedním z pachatelů je obviněný J. F., a také ohledně zjištění výše způsobené škody. Soudy své skutkové závěry řádně odůvodnily.
V provedených důkazech má dostatečnou oporu zjištění, že obviněný J. F. spáchal projednávaný skutek. Tento závěr vyplývá z výpovědi spoluobviněného P. D. z přípravného řízení, v níž popsal, že se na spáchání činu domluvil s obviněným M. G., který si k tomu přizval ještě další osobu. Tu obviněný P. D. neznal, avšak zjevně šlo o obviněného J. F. Obviněný P. D. uvedl, že po rozdělení výtěžku na čtyři díly „něco dostal majitel dílny“, kde byl odcizený trezor násilně otevřen. Tímto majitelem dílny byl svědek S. T., který potvrdil, že obviněnému J. F. půjčil v pozdních nočních hodinách na jeho telefonickou žádost úhlovou brusku, se kterou obviněný J. F. s dalšími osobami „něco rozebírali“, a že od obviněného J. F. za to dostal 100 Euro. I když si svědek S. T. nebyl jist bližším datem popisované události, z obsahové návaznosti jeho výpovědi na výpověď obviněného P. D. je jasné, že popisoval událost bezprostředně následující po provedení činu. Údaj obviněného P. D., podle něhož obviněný M. G. přizval k činu ještě další osobu, je možné interpretovat tak, že onou další osobou je právě obviněný J. F. také s ohledem na zjištění, že obvinění M. G. a J. F. se znali.
O účasti obviněného J. F. na činu svědčí také jeho pachové stopy nalezené na toporu kladiva a na bouracím kladivu, tj. na předmětech, které se nacházely na místě činu a s jejichž použitím byl čin evidentně spáchán. Namítaný přenos pachových stop obviněného J. F. prostřednictvím jiné osoby se za daných okolností nejeví jako reálný a navíc tuto obhajobu uplatnil obviněný nelogicky a až dodatečně. Nad rámec přezkumné povinnosti dovolacího soudu lze dodat, že v tzv. čestném prohlášení poskytnutém pro účely obnovy řízení spoluobviněný M. G. v rozporu se svou dosavadní obhajobou uvedl, že pachové stopy J. F. se mohly na místě činu objevit pouze tak, že on měl při činu na sobě bundu a rukavice J. F., a to bez jeho svolení, protože měl na něho vztek. Pak by ale bylo nelogické, proč by se snažil znemožnit identifikaci pachových stop použitím pepře na místě činu. Ve výpovědi obviněných z původního řízení se údaj o použití oblečení obviněného J. F. neobjevuje, jde zjevně o dodatečně účelově vymyšlené tvrzení. V hlavním líčení spoluobviněný M. G. uvedl, že obviněného J. F. zná, ale od března 2013 – zhruba tři měsíce před datem posuzovaného činu – se nebavili (č. l. 314), respektive podle zvukového záznamu původně uvedl, že od března 2013 se neviděli. Není tedy reálné, aby si mohl obléct oděv dovolatele. Navíc pachové stopy zajištěné na týchž použitých nástrojích (na toporu kladiva a na bouracím kladivu) byly porovnávány i s pachovými vzorky obviněného M. G., avšak s negativním výsledkem (č. l. 118, 120).
Nejvyšší soud k problematice pachových stop dodává, že metoda pachové identifikace není jen operativně taktickou pomůckou, jak uvedl nalézací soud, nýbrž jde za splnění předepsaných podmínek o procesně použitelný důkaz, který je sice nepřímý a nemůže stát osamoceně, mnohdy je však pro usvědčení pachatele podstatný, jak tomu je i v posuzovaném případě. Z obsahu spisu přitom nevyplývají pochybnosti o procesu zajištění a identifikace pachových stop (viz protokol o ohledání místa činu č. l. 57 s fotodokumentací č. l. 63, protokol o odběru pachových stop č. l. 59, protokol o odběru pachového vzorku osoby dovolatele č. l. 123, odborné vyjádření č. l. 126-128).
Dále se obviněný snažil zpochybnit použitelnost výpovědi obviněného P. D. z přípravného řízení tím, že výslechu nebyl přítomen jeho obhájce, tj. obhájce obviněného J. F. Tomu nelze přisvědčit. Ve vztahu k obviněnému J. F. byla kontradiktornost uvedeného důkazu zachována tím, že obhájce obviněného J. F. byl o výslechu obviněného P. D. předem včas vyrozuměn. Okolnost, že se výslechu nezúčastnil, je jen záležitostí výkonu obhajoby bez vlivu na důkazní použitelnost výpovědi obviněného P. D. V dalších podrobnostech k této otázce Nejvyšší soud odkazuje na závěry odvolacího soudu na str. 4 napadeného usnesení, s nimiž se ztotožňuje.
Nelze přisvědčit ani námitce obviněného J. F., že nebyl vyslechnut svědek, který měl potvrdit jeho nepřítomnost na území České republiky v době činu. Soudy nejsou povinny provést všechny navrhované důkazy, pokud náležitě vysvětlí, proč navrhovaný důkaz neprovedly. Krajský soud v Brně přijatelně zdůvodnil neprovedení navrhovaného důkazu jeho nadbytečností s ohledem na jednoznačnost důkazů, které obviněného usvědčují.
Akceptovat není možné ani námitky obviněného J. F. proti zjištění výše škody, pokud je toto zjištění založeno na svědecké výpovědi poškozeného M. K. Poškozený podrobně, konkrétně a bez jakýchkoli rozporů či jiných nesrovnalostí popsal, co bylo uloženo v trezoru a bylo mu spolu s ním odcizeno a co mu bylo v domě odcizeno nad tento rámec. O věrohodnosti jeho výpovědi nevznikly žádné důvodné pochybnosti. Jeho výpověď obsahově korespondovala s výpovědí obviněné A. T., která spáchání činu svým návodem iniciovala na podkladě vlastních poznatků, které měla ohledně poměrů v domě poškozeného, konkrétně o umístění trezoru a zčásti i o cennostech v něm uložených. Povaha, množství a hodnota věcí, o kterých poškozený uvedl, že mu byly odcizeny, se nejeví nijak nepřiměřené.
Zjištění, že obviněný J. F. byl jedním ze spolupachatelů činu, ani zjištění, že odcizením věcí uvedených ve výroku o vině byla způsobena škoda ve výši 950 410 Kč, nepředstavují žádné porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí s uvedenými zjištěními, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za úplné, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. F. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Vzhledem k velmi výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného usnesení dne 9. 8. 2016 pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného J. F. předložena dne 16. 7. 2018. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 8. 2018
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák