ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.904.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 904/2018-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 8. 2018 o dovolání obviněné M. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 2 To 149/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 215/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 2 T 215/2016, byla obviněná M. V. uznána vinnou v bodě 1, v bodě 2 a v bodech 3, 4 třemi trestnými činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), v bodě 5, v bodech 6, 7 a v bodě 8 třemi přečiny zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a v bodech 9-16 zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byla odsouzena podle §206 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na tři roky, podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce s hmotnou odpovědností na tři roky a podle §67 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 500 Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §69 odst. 1 tr. zákoníku na tři měsíce. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvoláních, která podali státní zástupce v neprospěch obviněné proti výroku o trestu a obviněná proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 2 To 149/2017. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Okresního soudu v Šumperku podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. byl obviněné nově uložen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem. Odvolání obviněné bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněná podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Tento rozsudek napadla v celém rozsahu. Odkázala na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Obviněná namítla, že „použití trestních předpisů je … nepřípustné rozšiřování na situace, které normy trestního práva primárně regulovat nemohou“. Tuto část dovolání lze interpretovat jako námitku uplatněnou v tom smyslu, že výrok o vině je v rozporu s ustanovením §12 odst. 2 tr. zákoníku. Dále obviněná uvedla, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci z podnětu jejího odvolání nepřezkoumal rozsudek Okresního soudu v Šumperku z hlediska vytýkaných vad, jak ukládá ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., a že se nevypořádal s jejími námitkami zaměřenými proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jak Okresní soud v Šumperku hodnotil důkazy. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření poukázala na skutkovou povahu uplatněných námitek a na to, že takové námitky nejsou dovolacím důvodem. Navrhla, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření neobsahovalo žádnou významnější argumentaci, takže nebylo třeba předkládat ho obhájci k případné replice.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvody, je zjevně neopodstatněné.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, vyplývá z toho, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Významné je, že předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
Trestné činy, jimiž byla obviněná uznána vinnou, spočívaly podle zjištění Okresního soudu v Šumperku v podstatě v tom, že obviněná jako pokladní obchodní společnosti Podniky města Šumperka, a.s., v rozporu se svými povinnostmi uvedenými v pracovní smlouvě z 31. 1. 1997 a dohodě o hmotné odpovědnosti z 3. 2. 1997 postupně vyvedla v letech 2004 až 2015 z dispozice společnosti finanční prostředky, které si ponechala pro svou potřebu, přičemž postupovala tak, že jednak vybírala peníze v hotovosti z pokladny společnosti a výběry dokládala fiktivními výdajovými doklady a jednak neodváděla do pokladny společnosti peníze přijaté z titulu své funkce od obchodních partnerů společnosti a doklady vydané třetím stranám nezahrnula do evidence, případně je v evidenci zmanipulovala. V bodech 1-16 výroku o vině Okresní soud v Šumperku specifikoval jednotlivé případy uvedeného jednání obviněné. Útoky popsané v bodech 1-16 výroku o vině Okresní soud v Šumperku neposoudil jako jeden pokračující trestný čin (§116 tr. zákoníku), ale jako sedm samostatných trestných činů, a to s ohledem na výraznější časový odstup mezi jednotlivými útoky, resp. jejich skupinami. Podle výroku o vině obviněná způsobila jednáním uvedeným v bodě 1 škodu ve výši 430 343 Kč, jednáním uvedeným v bodě 2 škodu ve výši 398 045 Kč, jednáním uvedeným v bodech 3, 4 škodu ve výši 639 585 Kč, jednáním uvedeným v bodě 5 škodu ve výši 200 000 Kč, jednáním uvedeným v bodech 6, 7 škodu ve výši 613 872 Kč, jednáním uvedeným v bodě 8 škodu ve výši 100 000 Kč a jednáním uvedeným v bodech 9-16 škodu ve výši 1 884 513 Kč.
V podaném dovolání obviněná neuplatnila žádné námitky v tom smyslu, že by skutkový stav zjištěný ve výroku o vině nevykazoval zákonné znaky trestných činů, jimiž byla uznána vinnou. Pouze takto koncipované námitky by svým obsahem odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídá ta část dovolání, v níž obviněná namítla rozpor výroku o vině s ustanovením §12 odst. 2 tr. zákoníku. V tomto ustanovení je vyjádřena zásada subsidiarity trestní represe a pojetí trestní represe jako krajního prostředku ochrany dotčených zájmů (ultima ratio). O dovolací důvod ovšem jde, jen pokud se uvedená námitka vztahuje ke skutkovému stavu zjištěnému ve výroku o vině. Zmíněná námitka je evidentně bez opodstatnění. Obviněná při výkonu svého zaměstnání v postavení pokladní dlouhodobě zneužívala přístupu k peněžním prostředkům svého zaměstnavatele a odčerpávala je pro svou vlastní potřebu. Ze strany obviněné nezůstalo u nějakého ojedinělého, nahodilého či jen příležitostného jednání. Jednání obviněné se postupně rozvinulo v soustavné odčerpávání svěřených peněžních prostředků zaměstnavatele, stalo se součástí jejího pracovního stylu a nabylo povahy vyloženě kriminálních činů, na které je namístě reagovat prostředky trestní represe. Výrok o vině obviněné tedy rozhodně není v rozporu s ustanovením §12 odst. 2 tr. zákoníku.
Ostatní námitky obviněné nelze zahrnout pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. již proto, že jeho podstatou je porušení hmotného práva, tj. trestního zákona, zatímco obviněná vytýkala porušení procesního práva, tj. trestního řádu, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. upravujících postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, resp. ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. upravujícího rozsah přezkumné pravomoci odvolacího soudu.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Šumperku, s nimiž se v napadeném rozsudku po přezkoumání rozsudku Okresního soudu v Šumperku ztotožnil také Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahové zakotvení v provedených důkazech, jimiž byly zejména zpráva o výsledku forenzního auditu, doplněná a podpořená výslechem svědků, kteří provedli audit, dále listinné důkazy, osvětlující účetnictví poškozené společnosti a zahrnující příslušné faktury, pokladní doklady, pokladní knihu a další listiny, a konečně i výpovědi svědků z okruhu osob, které s obviněnou přicházely do styku v souvislosti s výkonem její funkce. Není úkolem Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, přehledně a logicky přijatelně vysvětlily. Zjištění soudů, že příčinou úniku peněžních prostředků z dispozice poškozené společnosti bylo defraudační jednání obviněné, i zjištění týkající rozsahu tohoto jednání a výše způsobené škody jsou správná, neboť z důkazů logicky vyplývají. Těmito zjištěními nebylo nijak porušeno ústavně zaručené základní právo obviněné na spravedlivé řízení. To, že obviněná nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V uvedené alternativě je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vázán na jiný dovolací důvod, v daném případě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dalším důsledkem zmíněné vázanosti je to, že pokud uplatněné námitky obsahově neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejsou dovolacím důvodem ani podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obviněná v dovolání zmínila ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. též v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tato alternativa se na posuzovaný případ nevztahuje, protože se týká případů, kdy odvolání bylo zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů, tj. zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř., bez meritorního přezkoumání rozsudku. Odvolání obviněné však bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. po meritorním přezkoumání rozsudku, takže na posuzovanou věc se vztahuje ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v alternativě uvedené v předcházejícím odstavci tohoto usnesení Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozsudku, ke kterému došlo dne 14. 9. 2017, pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněné předložena dne 17. 7. 2018. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 8. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu