ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.917.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 917/2018-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 8. 2018 o dovolání obviněného M. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 4 To 301/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 20/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 5 T 20/2015, byl obviněný M. P. uznán vinným přečinem účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zák. k přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle §206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců s tím, že výkon trestu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na osmnáct měsíců. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 4 To 301/2017. Podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Ostravě zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný nově uznán vinným pomocí k přečinu zpronevěry podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle §206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok s tím, že výkon trestu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na jeden rok a šest měsíců, a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Jako pomoc k přečinu zpronevěry podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku posoudil Krajský soud v Ostravě skutek, který podle jeho zjištění převzatých po dílčím upřesnění z rozsudku Okresního soudu v Ostravě spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako odpovědný zástupce H. P., která podnikala na základě živnostenského oprávnění, z titulu plné moci vystavené H. P. uzavřel dne 9. 8. 2013 v postavení pronajímatele se společností VKS Group, s.r.o., jako nájemcem smlouvy o pronájmu nákladního motorového vozidla zn. Renault Magnum registrační značky … a valníkového návěsu zn. Humbaur HSA registrační značky …, dne 13. 8. 2013 v O. – S. předal obě vozidla smluvnímu nájemci, ačkoli si byl vědom toho, že vozidla jsou ve vlastnictví leasingové společnosti AGRO LEASING J. Hradec, s.r.o., že H. P. bylo dne 1. 7. 2013 doručeno odstoupení od leasingových smluv s výzvou k vydání vozidel z důvodu neplacení leasingových splátek a že svým jednáním porušil Všeobecné smluvní podmínky finančního leasingu a podmínky leasingových smluv uzavřených se společností AGRO LEASING J. Hradec, s.r.o., a tím způsobil této společnosti škodu ve výši nejméně 200 670 Kč.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukázal především na to, že předmět leasingu byl leasingové společnosti vrácen. Dále namítl nedostatek úmyslného zavinění. V tomto ohledu uvedl, že jednal výhradně na základě pokynů H. P. a v mezích udělené plné moci, že nebyl nijak detailně informován o všech okolnostech jejího podnikání, že nemusel znát obsah smluv, které za ni na základě jejích pokynů podepisoval, a zejména že neznal obsah leasingových smluv uzavřených mezi ní a leasingovou společností. Vytkl, že jeho úmysl nemohl být vyvozován z postavení odpovědného zástupce H. P. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu. Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku se větší škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč.
Podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ten, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník).
V posuzované věci byla pachatelem přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku H. P., která byla manželkou obviněného a mezitím zemřela. H. P. podnikala na podkladě živnostenského oprávnění. V této spojitosti se stala leasingovým nájemcem obou vozidel, avšak neplatila leasingové splátky, takže leasingová společnost přípisem doručeným H. P. dne 1. 7. 2013 odstoupila od smlouvy a vyzvala H. P. k odevzdání vozidel. H. P. však vozidla neodevzdala leasingové společnosti a prostřednictvím obviněného jako svého odpovědného zástupce dne 9. 8. 2013 uzavřela v postavení pronajímatele se společností VKS Group, s.r.o., ohledně každého vozidla smlouvu o nájmu dopravního prostředku a dne 13. 8. 2013 předala obě vozidla této společnosti. Smlouvy byly sjednány tak, že společnost VKS Group, s.r.o., se jako nájemce zavazovala po stanovenou dobu platit měsíční nájem a že následně po zaplacení další sjednané částky na tuto společnost přejde vlastnické právo.
Obě vozidla byla ve vlastnictví společnosti AGRO LEASING J. Hradec, spol. s r.o., a z hlediska H. P. měla povahu „cizí svěřené věci“ ve smyslu §206 odst. 1 tr. zákoníku. Z titulu leasingového vztahu byla H. P. oprávněna vozidla užívat, ale nebyla oprávněna je bez souhlasu leasingové společnosti převést na třetí osobu. Poté, co leasingová společnost odstoupila od smlouvy a vyzvala H. P. k odevzdání vozidel, jednala H. P. očividně proti účelu svěření vozidel tím, že je převedla na společnost VKS Group, s.r.o., které je také fakticky předala. Tímto jednáním si cizí svěřenou věc „přisvojila“ ve smyslu §206 odst. 1 tr. zákoníku, neboť s ní neoprávněně naložila, jako by byla jejím vlastníkem, resp. naložila s ní neoprávněně způsobem, který byl vyhrazen pouze vlastníku a kterým naopak možnost vlastníka obnovit dispozici s věcí natrvalo vyloučila. Svým jednáním způsobila leasingové společnosti škodu ve výši nejméně 200 670 Kč, což je „větší škoda“ ve smyslu §206 odst. 3 tr. zákoníku. Přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dokonán předáním vozidel společnosti VKS Group, s.r.o.
Jednání obviněného M. P. bylo správně posouzeno jako pomoc k přečinu zpronevěry podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Obviněný „umožnil“ a „usnadnil“ H. P. spáchání trestného činu zpronevěry, neboť v postavení jejího odpovědného zástupce za ni ohledně každého z vozidel uzavřel smlouvu o nájmu dopravního prostředku a obě vozidla fyzicky předal společnosti VKS Group, s.r.o. Tím obviněný pomohl H. P. k tomu, aby si svěřená vozidla přisvojila.
Namítaná okolnost, že vozidla byla vrácena leasingové společnosti, nemá na právní posouzení skutku žádný vliv. Ze zjištění soudů vyplývá, že k vrácení došlo dne 25. 8. 2014, tedy více než jeden rok po dokonání trestného činu, navíc v době po zahájení úkonů trestního řízení a bez přičinění obviněného. Vrácení vozidel lze považovat nanejvýš jen za akt náhrady škody způsobené trestným činem, nikoli za důvod vylučující trestnost činu či za důvod zániku trestnosti činu.
Úmyslné zavinění obviněného je patrno ze souhrnu okolností posuzovaného činu. Ze strany obviněného rozhodně nešlo o nějaký náhodný či ojedinělý případ zastoupení H. P. ve věci, o jejíž podstatě neměl žádnou povědomost. H. P. podnikala v živnosti zapsané v živnostenském rejstříku jako silniční motorová doprava - nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami. Obviněný byl v živnostenském rejstříku zapsán jako odpovědný zástupce H. P. od 10. 7. 2013 do 31. 1. 2014 (kdy živnostenské oprávnění zaniklo). Na základě plné moci ze dne 9. 5. 2012 obviněný za H. P. vystupoval již ve věci převodu leasingu od dosavadního leasingového dlužníka P. B. na H. P. se souhlasem leasingové společnosti. V této souvislosti byl obviněný činný při převzetí vozidel a při vyřízení dalších záležitostí, jakými byly např. pojištění vozidel a jejich evidence v registru motorových vozidel. Obviněný byl manželem H. P., a pokud se stal jejím odpovědným zástupcem, došlo k tomu za situace, kdy byla vážně nemocná a nemohla se živnosti fakticky věnovat. Z toho lze důvodně usuzovat, že živnost přinejmenším z podstatné části fakticky vedl obviněný a že mu tudíž byly známy všechny skutečnosti významné z hlediska jejího provozu. Nemohou být žádné důvodné pochybnosti o tom, že obviněný věděl, že H. P. při výkonu živnosti používá předmětná vozidla na podkladě leasingových smluv, že není jejich vlastníkem a že vozidla jsou ve vlastnictví leasingové společnosti. Výzva leasingové společnosti k odevzdání vozidel v návaznosti na odstoupení od leasingové smlouvy byla z hlediska provozu živnosti tak významnou skutečností, že je vyloučeno, aby o ní obviněný nevěděl, byť byla formálně adresována H. P. Za tohoto stavu je namístě závěr, že převod a předání vozidel společnosti VKS Group, s.r.o., ze subjektivního hlediska obviněného nebylo ničím jiným, než reakcí na uvedenou výzvu leasingové společnosti a projevem snahy podpořit H. P. v jednání naplňujícím znaky zpronevěry. Na závěru soudů, že obviněný věděl o všech rozhodných skutečnostech a byl s nimi srozuměn a že jeho jednání bylo vedeno úmyslem podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, není nic nepřijatelného.
Výrok o vině obviněného pomocí k přečinu zpronevěry podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Vzhledem delšímu časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozsudku, ke kterému došlo dne 8. 11. 2017, pokládá Nejvyšší soud za potřebné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 23. 7. 2018. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 8. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu