ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.965.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 965/2018-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 8. 2018 o dovolání obviněného J. J. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 2 To 85/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 1 T 107/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 1 T 107/2016, byl podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině, trestu a náhradě škody v trestním příkaze Okresního soudu v Benešově ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 1 T 137/2014, a obviněný J. J. byl uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému trestu na tři léta a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v trestním příkaze Okresního soudu v Benešově ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 10 T 8/2015. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 2 To 85/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto. Zároveň bylo podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto odvolání jedné z poškozených.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítl, že výrokem o vině byl porušen princip subsidiarity trestní represe. Mimo meze dovolacího důvodu předestřel svou verzi skutkového stavu, ze které vyvozoval, že nešlo o trestný čin. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení ve výroku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření poukázala na to, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem, a že jinak je dovolání v části týkající se subsidiarity trestní represe zjevně neopodstatněné. Navrhla, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice. Obhájce poté předložil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 33 T 2/2018, s tím, aby k němu bylo při rozhodování o podaném dovolání přihlédnuto.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že svým obsahem odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, vyplývá z toho závěr, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, odpovídají zmíněnému dovolacímu důvodu jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Novém Jičíně spočíval ve třech útocích uvedených v bodech 1-3, přičemž útok uvedený v bodě 1 byl do výroku o vině převzat podle §45 odst. 1 tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Benešově ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 1 T 137/2014. Útoky uvedené v bodech 2, 3 záležely v podstatě v tom, že obviněný v zištném úmyslu a přestože si byl vědom své nepříznivé finanční situace
- dne 20. 6. 2013 v P. a dne 3. 7. 2013 v K., okr. N. J., pod záminkou investice do počítačového programu na elektronické sázky a se slibem 10% měsíčního výnosu vylákal od poškozené B. M. 400 000 Kč jako půjčku se slibem, že ji vrátí do jednoho roku, což neučinil,
- dne 12. 8. 2013 v K., okr. N. J., pod slibem zajištění 5% měsíčního výnosu vylákal od poškozené S. K. 100 000 Kč jako půjčku s tím, že ji vrátí do jednoho roku, což neučinil.
Obviněný v podaném dovolání namítal, že uvedené částky nebyly půjčkami, nýbrž investicemi poškozených do kurzovních sázek, a že poškozené tak musely počítat s tím, že v případě neúspěchu o tyto peníze přijdou. Těmito námitkami se obviněný snažil prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu, která se oproti skutkovému stavu, jak ho zjistily soudy, podstatně liší. Soudy totiž zjistily, že poškozené poskytly obviněnému uvedené částky jako půjčky, které obviněný slíbil vrátit do jednoho roku. Uvedené námitky tudíž pro svou skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy. O nic takového se ale v posuzované věci nejedná.
Zjištění, že poškozené poskytly obviněnému peněžní prostředky jako půjčky, má odpovídající obsahovou oporu ve svědeckých výpovědích poškozených. Obě poškozené podrobně, konkrétně, bez podstatnějších rozporů či jiných nesrovnalostí a celkově přesvědčivě popsaly okolnosti, za nichž poskytly obviněnému peníze, a pokud jde o důvod poskytnutí peněz, jednoznačně potvrdily, že šlo o půjčky, které měl obviněný podle svého slibu vrátit do jednoho roku. Obě poškozené vyloučily, že by peníze obviněnému poskytly jako svou investici proto, aby se jejich prostřednictvím samy zúčastňovaly sázkových her. O věrohodnosti svědeckých výpovědí poškozených nevznikly žádné důvodné pochybnosti. Věrohodnost svědeckých výpovědí poškozených byla podpořena listinnými důkazy, konkrétně písemnými smlouvami, které obviněný uzavřel s oběma poškozenými a v kterých bylo výslovně uvedeno, že poskytované peníze jsou půjčkou. Za tohoto stavu neměl Nejvyšší soud důvodu zasahovat do skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o vině obviněného v bodech 2, 3 rozsudku. Nejvyšší soud nemohl akceptovat námitku obviněného, že k uzavření písemných smluv o půjčce došlo z jeho strany „toliko neznalostí“. I když je obviněný osobou bez právnického vzdělání, pokládá Nejvyšší soud za vyloučené, aby obviněnému nebyl jasný význam půjčky jako zcela běžného nástroje finanční výpomoci. Tím, jak soudy zjistily skutkový stav, nebylo nijak porušeno ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení. Nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 33 T 2/2018, jímž byl obviněný J. J. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, který měl spáchat v roce 2013 ke škodě M. K., nemá z hlediska posouzení projednávané věci žádný význam. Zprošťující výrok byl založen na určitém způsobu hodnocení důkazů soudem, avšak projednávaná věc se vyznačuje jinou důkazní situací a jiným skutkovým základem. Z toho, jak důkazy hodnotil Obvodní soud pro Prahu 4 ve věci sp. zn. 33 T 2/2018, nelze vyvozovat nic ve vztahu ke skutkovým zjištěním, která učinil Okresní soud v Novém Jičíně v projednávané věci sp. zn. 1 T 107/2016.
Dovolacím důvodem jsou námitky, podle nichž je výrok o vině v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe, avšak to jen za předpokladu, že se vztahují k právnímu posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy. Obviněný uplatnil tyto námitky zjevně bez jakéhokoli opodstatnění.
Zásada subsidiarity trestní represe a pojetí trestní represe jako krajního prostředku ochrany dotčených zájmů (ultima ratio) jsou zakotveny v ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
Obviněný namítl, že poškozené se měly primárně se svými nároky obrátit na civilní soud žalobou o zaplacení příslušné částky z titulu náhrady škody a že až v případě neúspěchu bylo možno věc řešit v rovině trestního práva.
Jednání obviněného spočívalo v tom, že si od poškozených vyžádal poměrně vysoké částky 400 000 Kč a 100 000 Kč, které deklaroval jako půjčky se slibem vrácení ve stanoveném termínu. Rámec soukromoprávního vztahu však obviněný evidentně překročil tím, že jeho slib vrácení peněz byl falešný. Obviněný byl v nepříznivé finanční situaci, která mu neumožňovala vrácení peněz, neměl dostatečný příjem např. ze zaměstnání, a pokud případně spoléhal na to, že získá peníze formou výher ze sázkových her, pak vrácení peněz poškozeným učinil jednoznačně závislým na nejistých budoucích okolnostech, u kterých musel reálně počítat s tím, že nenastanou. Ze strany obviněného tudíž šlo o vylákání peněz pod falešným slibem jejich vrácení, což bylo dotvrzeno tím, že poškozeným peníze nevrátil. Jednání obviněného tak mělo podvodný charakter a nabylo povahy kriminálního činu, na který již je namístě reagovat prostředky trestní represe. Okolnost, že poškozené mohly náhradu škody požadovat občanskoprávní cestou, rozhodně neznamená, že by prostředky trestní represe bylo možné uplatnit až po bezvýsledném vyčerpání prostředků soukromého práva, jak namítal obviněný.
Výrok o vině obviněného je v souladu se zákonem. Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, jímž byl výrok o vině ponechán nedotčen a jímž bylo odvolání obviněného zamítnuto, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného usnesení, ke kterému došlo dne 15. 6. 2017, považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 3. 8. 2018. V řízení před Nejvyšším soudem nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 8. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu