ECLI:CZ:NS:2018:7.TZ.21.2018.1
sp. zn. 7 Tz 21/2018-10
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Petra Angyalossy, Ph.D., a JUDr. Josefa Mazáka projednal ve veřejném zasedání dne 17. 7. 2018 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného E. S. , proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 4. 7. 2017, sp. zn. 22 T 80/2017, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 4. 7. 2017, sp. zn. 22 To 80/2017,
byl porušen zákon
v ustanovení §314e odst. 2 písm. g) tr. ř. v neprospěch obviněného E. S.
Tento trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-sever se zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu Plzeň-sever se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 4. 7. 2017, sp. zn. 22 T 80/2017, byl obviněný E. S. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku, §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 4. 7. 2017, neboť byl tohoto dne doručen obviněnému i státnímu zástupci a obviněný i státní zástupce se ihned výslovně vzdali odporu, přičemž obviněný zároveň výslovně prohlásil, že si nepřeje, aby odpor podaly v jeho prospěch jiné oprávněné osoby.
Ministr spravedlnosti podal dne 13. 6. 2018 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-sever. Vytkl, že uložením trestu vyhoštění na dobu neurčitou byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. g) tr. ř., které připouští, aby trestním příkazem byl trest vyhoštění uložen ve výměře do pěti let. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil namítané porušení zákona, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz i další obsahově navazující rozhodnutí a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadený trestní příkaz i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
Vydání trestního příkazu je jako součást řízení před samosoudcem upraveno v hlavě dvacáté, oddílu pátém trestního řádu. Jde o jeden ze zvláštních způsobů řízení, jehož podstatou je to, že při splnění dalších podmínek samosoudce může vydat trestní příkaz bez projednání věci v hlavním líčení (§314e odst. 1 tr. ř.). Zákon ovšem vydání trestního příkazu oproti rozhodnutí rozsudkem po projednání věci v hlavním líčení různě omezuje. Rozhoduje-li soud v řízení před samosoudcem trestním příkazem, pak je co do výroku o trestu limitován ustanovením §314e odst. 2 tr. ř. v tom smyslu, že může uložit jen takový druh trestu, který je v tomto ustanovení výslovně uveden, a že u některých druhů trestu je horní hranice jejich přípustné výměry snížena oproti tomu, jak je jinak trestním zákonem stanovena, rozhoduje-li soud rozsudkem po projednání věci v hlavním líčení.
Z ustanovení §314e odst. 2 písm. g) tr. ř. vyplývá, že trest vyhoštění je druhem trestu, který lze uložit trestním příkazem, avšak jen ve výměře do pěti let. Tím je modifikováno ustanovení §80 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož lze trest vyhoštění uložit ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou. Celý rozsah výměry trestu vyhoštění podle §80 odst. 2 tr. zákoníku je ovšem možné aplikovat jen v řízení, v němž soud rozhoduje rozsudkem po projednání věci v hlavním líčení, a nikoli tehdy, rozhoduje-li trestním příkazem.
Uložení trestu vyhoštění na dobu neurčitou v sobě již pojmově zahrnuje možnost, že skutečná doba tohoto trestu překročí pět let. Z toho vyplývá, že o uložení trestu vyhoštění na dobu neurčitou může soud rozhodnout jen rozsudkem po projednání věci v hlavním líčení a že je vyloučeno takový trest uložit trestním příkazem.
Napadeným trestním příkazem, jímž Okresní soud Plzeň-sever uložil trest vyhoštění na dobu neurčitou, byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. g) tr. ř. v neprospěch obviněného. Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil toto porušení zákona, podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením trestního příkazu ztratila podklad, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Plzeň-sever, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nad rámec vady, která byla důvodně namítnuta stížností pro porušení zákona, pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že v napadeném trestním příkaze byl uložený trest nesprávně označen jako úhrnný trest. Podle §43 odst. 1 tr. zákoníku soud uloží úhrnný trest pachateli, kterého odsuzuje za dva nebo více trestných činů. V posuzované věci jde o trest za jeden trestný čin. Obviněnému tudíž nemohl být uložen úhrnný trest.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 7. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu