ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.1026.2018.2
sp. zn. 8 Tdo 1026/2018-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2018 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněné M. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 67 To 127/2018, který rozhodl jako soud stížnostní v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 20/2018, takto:
Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Jan Bláha, JUDr. Věra Kůrková a JUDr. Milada Šámalová nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tdo 1026/2018.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 2 T 20/2018, podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití §188 odst. 1 písm. c) tr. ř. a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněné M. H. (dále jen „obviněná“) pro skutek, že
nejméně od počátku září 2017, kdy převzala výzvu k vyklizení nemovitosti ze dne 25. 8. 2017, na kterou reagovala přípisem ze dne 13. 9. 2017, do současné doby v P., J., bez řádného právního titulu obývá a brání oprávněnému vlastníkovi T. B., v užívání bytové jednotky 1159/3 ve druhém patře panelového domu, J., P., který T. B. nabyl do výlučného vlastnictví na základě smlouvy o převodu vlastnictví bytu ke dni 3. 4. 2017, přičemž podezřelá si byla vědoma toho, že jí samotné zaniklo užívací právo k bytové jednotce již dne 27. 4. 2016, kdy nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 38 C 53/2011, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 353/2015, přičemž opakovaně v období od 25. 8. 2017 byla písemně vyzývána k vystěhování a vyklizení předmětné bytové jednotky, včetně písemné předžalobní výzvy, přesto však přes opakované výzvy ničeho neučinila a předmětnou nemovitost nadále neoprávněně obývá a odmítá vyklidit.
2. V takto popsaném jednání obviněné spatřovala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 v podaném návrhu na potrestání přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §208 odst. 2 tr. zákoníku. Obvodní soud pro Prahu 4 však bez projednání věci dospěl k závěru, že výše popsaný skutek není trestným činem.
3. Proti citovanému usnesení podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 včas stížnost, kterou však Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 67 To 127/2018, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, když se ztotožnil se soudem prvního stupně o možnosti aplikace zásady subsidiarity trestní represe.
4. S takovým rozhodnutím stížnostního soudu se neztotožnil nejvyšší státní zástupce a podal proti němu v neprospěch obviněné dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. ř., které podrobně odůvodnil.
5. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. zaslal soud prvního stupně dovolání nejvyššího státního zástupce obviněné (bylo jí doručeno dne 31. 7. 2018). V části svého vyjádření ze dne 8. 8. 2018 obviněná vyslovila naději, že osoby rozhodující o jejích právech a povinnostech nejsou členové bývalé Komunistické strany Československa (dále jen „KSČ“), a pokud náhodou ano, žádá o jejich vyloučení z důvodu jednak neslučitelnosti výkonu funkce soudce a státního zástupce se zákonem č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, jednak toho, že ona sama kvůli této ideologii emigrovala a nemůže být souzena členy KSČ.
6. Na základě zmíněného požadavku obviněné členové senátu 8 Tdo JUDr. Jan Bláha, JUDr. Věra Kůrková a JUDr. Milada Šámalová v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2018 vyslovili každý za sebe, že nemají žádný vztah k projednávané věci ani osobám, a to ani z důvodu politického členství v KSČ před listopadem 1989, a prohlásili, že nejsou vyloučeni z úkonu trestního řízení v předmětné věci.
7. Tento jejich postoj odpovídá podmínkám, za nichž je podjatost soudců zakotvena v ustanovení §30 odst. 1 tr. ř., podle něhož je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení. Rovněž jejich postoj koresponduje s článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb., stanoví právo každého na projednání věci u nestranného soudu.
8. Ke konkrétní námitce obviněné je nejprve potřeba uvést, že žádné z ustanovení zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, nehovoří o neslučitelnosti výkonu funkce soudce s členstvím v KSČ. Tento zákon požaduje uznání odpovědnosti za spáchané zločiny pouze u osob, které komunistický režim prosazovaly jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé v politické i ideologické oblasti (§odst. 2). Jinak řečeno, šlo jen o ty, kteří jej aktivně prosazovali (§1 odst. 1), nikoliv tedy o všechny členy předlistopadové KSČ, zejména vezmeme-li v potaz obecně známou skutečnost, že členství v KSČ bylo v období bývalého politického režimu povinné.
9. Obecně jsou námitky o členství v KSČ ve vztahu k posouzení případné podjatosti soudce právně irelevantní. Je třeba připomenout, že ani z ustanovení §60 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, které stanovuje předpoklady pro výkon funkce soudce a přísedícího, ani z žádného jiného právního předpisu nevyplývá žádné omezení pro členy politických stran či hnutí (včetně členství v KSČ), proto členství v politické straně nelze samo o sobě považovat za důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci. Ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. je totiž postaveno na zásadě, podle které důvody pro vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení mohou být výsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudce k určitým osobám na trestním řízení zúčastněných nebo k věci samotné, přičemž takové okolnosti se posuzují jen se zřetelem ke konkrétní věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1464/2012).
10. V této souvislosti je třeba poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu přijatou k obdobné otázce, podle níž dřívější politická příslušnost soudců není sama o sobě okolností, která by mohla vést k pochybnostem o jejich způsobilosti projednávat a rozhodovat věci nezávisle a nestranně bez ohledu na osobu obviněného, včetně jeho projevů, politických názorů, postojů apod. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2012, sp. zn. 11 Tvo 31/2012, publikované pod č. 40/2013 Sb. rozh. tr.). Ve zcela podobném duchu vyzněla i celá řada rozhodnutí Ústavního soudu k této problematice (z poslední doby viz usnesení ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 1472/2016, které se dokonce týkalo právě shora jmenovaných členů senátu 8 Tdo).
11. S ohledem na uvedené skutečnosti soudci JUDr. Jan Bláha, JUDr. Věra Kůrková a JUDr. Milada Šámalová neshledali ve věci ani u osob, jichž se projednávaná trestní věc týká, žádné takové okolnosti, pro které by byli z projednávání úkonů v této věci vyloučeni. O této námitce rozhodl v souladu s ustanovením §31 odst. 1 tr. ř. senát 8 Tdo jakožto orgán, kterého se týkaly důvody vyloučení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 10. 2018
JUDr. Jan Bláha předseda senátu