ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.1116.2018.2
sp. zn. 8 Tdo 1116/2018-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 24. 9. 2018 předsedou senátu v řízení o dovolání obviněného V. N. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 6. 2018, sp. zn. 50 To 221/2018, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 1 T 21/2018, takto:
Podle §265g odst. 2 tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu bere na vědomí dovolání obviněného V. N.
Odůvodnění:
1. Obviněný V. N. (dále jen „obviněný“) byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 1 T 21/2018, uznán vinným skutkem, který soud právně kvalifikoval jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, a uložil mu za něj podle téhož zákonného ustanovení nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
2. Proti citovanému odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 18. 6. 2018, sp. zn. 50 To 221/2018, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Filipa Stárka dne 9. 8. 2018, tedy v zákonné lhůtě, dovolání s odkazem na důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V obecné rovině v něm namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dne 15. 8. 2018 učinil obviněný prostřednictvím svého obhájce u soudu prvního stupně další podání, jímž opravil podané dovolání v tom směru, že uvedl správně spisovou značku, resp. jednací číslo v označení napadeného rozhodnutí soudu druhého stupně.
4. Nejvyššímu soudu došla věc se spisovým materiálem k rozhodnutí o dovolání dne 5. 9. 2018. Téhož dne v odpoledních hodinách (tedy ještě před tím, než o podaném dovolání rozhodl), Nejvyšší soud obdržel prostřednictvím datové schránky od soudu prvního stupně další podání obviněného datované dnem 2. 9. 2018 (soudu prvního stupně došlo dne 5. 9. 2018), v němž obviněný uvedl, že své dovolání bere zpět (s odůvodněním, že tak činí s nulovou důvěrou ve spravedlnost, neboť byl odsouzen za minulost a nikoliv za projednávaný skutek).
5. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné doplnit, že obviněný takové prohlášení sice učinil sám vlastním podáním, tj. nikoliv prostřednictvím svého obhájce, což ovšem na podstatě věci nic nemění. Třebaže podle §265d odst. 2 tr. ř. obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce (jinak se jeho podání nepovažuje za dovolání), pro zpětvzetí dovolání zákon takovou podmínku nestanoví. Proto platí, že obviněný může své dovolání vzít zpět vlastním podáním (srov. jednak §265g odst. 1 tr. ř., jednak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu ve Svazku 35/2007 pod č. T 993/1.).
6. Podle §265g odst. 2 věta první tr. ř. zpětvzetí dovolání vezme, není-li překážek, na vědomí předseda senátu Nejvyššího soudu, a nebyla-li věc tomuto soudu předložena, předseda senátu soudu prvního stupně.
7. Protože věc již byla Nejvyššímu soudu předložena, předseda senátu Nejvyššího soudu vzal toto zpětvzetí dovolání obviněného na vědomí, neboť neshledal překážek, které by mu v takovém postupu bránily.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 9. 2018
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu