ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.134.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 134/2018-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2018 o dovolání obviněného I. B. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 7 To 309/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 82/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2016, č. j. 90 T 82/2015-320, byli obvinění J. O. a I. B. uznáni vinnými skutkem konkretizovaným ve skutkové větě výroku tohoto rozsudku. Jednání obviněného J. O. soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin a sbíhající se přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2013, č. j. 3 T 219/2012-102, mu soud podle §181 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2013, č. j. 3 T 219/2012-102, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Skutek obviněného I. B. nalézací soud právně posoudil jako přečin poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu podle §181 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Nakonec soud rozhodl o uplatněném nároku na náhradu škody, když poškozenou společnost ABD INVEST, s. r. o., IČ 276 67 332, se sídlem Kaprova 42/14, Staré Město, 110 00 Praha 1, podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal ve vztahu k oběma obviněným na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání. Krajský soud v Brně z podnětu odvolání obviněného J. O. rozsudkem ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 7 To 239/2016, v bodě I. výroku svého rozhodnutí napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ve vztahu k tomuto obviněnému zrušil v celém výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl a obviněného J. O. podle §181 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku. V bodě II. výroku rozsudku pak odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného I. B.
3. Oba obvinění prostřednictvím svých obhájců napadli rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním. Z jejich podnětu Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1575/2016, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 7 To 239/2016, a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 90 T 82/2015. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
4. Městský soud v Brně pokračoval v trestním řízení a nejprve usnesením ze dne 20. 6. 2017, č. j. 90 T 82/2015-422, podle §231 odst. 1, §223 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného J. O., jelikož zjistil, že ten dne 21. 3. 2017 zemřel.
5. Následně po doplněném dokazování a zhodnocení důkazů uznal obviněného I. B. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) rozsudkem ze dne 22. 6. 2017, č. j. 90 T 82/2015-457, vinným, že
poté, co dne 18. 7. 2012 adresoval (dnes již zesnulý) J. O. ke Krajskému soudu v Brně návrh na zahájení insolvenčního řízení vůči společnosti ABD INVEST, s. r. o., IČ 276 67 332, tehdy se sídlem Sportovní 103, 665 01 Rosice, jenž byl na Krajský soud v Brně doručen dne 20. 7. 2012, a který obsahoval vědomě nepravdivé údaje týkající se smyšlené neuhrazené pohledávky za společností ABD INVEST, s. r. o., a to ve výši 1 373 192 Kč, a který J. O., jako údajný postupník získané smyšlené pohledávky, a současně navrhovatel insolvence, uplatnil s cílem poškození společnosti ABD INVEST, s. r. o., a učinil tak, ačkoli věděl, že uvedená pohledávka je smyšlená a reálně neexistuje, přičemž si byl vědom, že Krajský soud v Brně pravost předmětné pohledávky v době přijetí návrhu na zahájení insolvenčního řízení nezkoumá, pročež insolvenční řízení je tak bez dalšího zahájeno a tato skutečnost bude zveřejněna ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku, což se dne 23. 7. 2012 v 09.02 hodin skutečně také stalo,
dne 19. 10. 2012 adresoval ke Krajskému soudu v Brně návrh na zahájení insolvenčního řízení vůči společnosti ABD INVEST, s. r. o., IČ 276 67 332, tehdy se sídlem Sportovní 103, 665 01 Rosice, jenž byl na Krajský soud v Brně doručen dne 22. 10. 2012, a který obsahoval vědomě nepravdivé údaje týkající se smyšlené neuhrazené pohledávky za společností ABD INVEST, s. r. o., a to ve výši 90 000 Kč, jež měla údajně vzniknout na základě dohody o provedení práce na úklidové a pomocné práce mezi domnělým úpadcem, společností ABD INVEST, s. r. o., a J. Š., a kterou obžalovaný, jako údajný postupník, získal os smyšleného původního věřitele J. Š., přičemž takto smyšlenou pohledávku obžalovaný a současně navrhovatel insolvence uplatnil s cílem poškození společnosti ABD INVEST, s. r. o., a učinil tak, ačkoli věděl, že uvedená pohledávka je smyšlená a reálně neexistuje,
přičemž si byl vědom, že Krajský soud v Brně pravost předmětné pohledávky v době přijetí návrhu dalšího navrhovatele přistupujícího do zahájeného insolvenčního řízení nezkoumá, a skutečnost probíhajícího insolvenčního řízení je zveřejněna ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku, což se také před tím již stalo a obžalovaný jako navrhovatel insolvence byl ve veřejném insolvenčním rejstříku zveřejněn jako další věřitel poškozené společnosti v insolvenčním řízení, zahájeném předtím již dne 23. 7. 2012 a tato informace o tom, že společnost ABD INVEST, s. r. o., má nesplacené závazky nejméně 6 měsíců po lhůtě splatnosti, reálně může vyvolat u obchodních partnerů poškozené společnosti a u bankovních institucí nedůvěru, což reálně mělo vliv na podnikatelskou činnost poškozené společnosti;
tímto jednáním se obžalovaný pokusil způsobit poškozené společnosti vážnou újmu na právech spočívající v zásahu do jejího ústavně zaručeného práva na dobrou pověst, zakotveného v čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a dále pak v narušení podnikatelských vztahů, a tím v zásahu do práva na podnikání, chráněném čl. 26 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod,
kdy je zřejmé, že informace o zahájení a trvání insolvenčního řízení vůči poškozenému subjektu měly značný negativní aspekt pro poškozenou společnost, neboť všeobecně je taková informace vnímána značně negativně veřejností a zejména obchodními partnery a nese i negativní následky, jako je zejména ohrožení konkurenceschopnosti v důsledku ztráty důvěry a dobrého jména u klientů a obchodních partnerů,
přičemž s ohledem na řádné prověření insolvenčních návrhů ze strany Krajského soudu v Brně, který insolvenční řízení vespod sp. zn. KSBR 39 INS 17678/2012, došlo k ukončení tohoto stavu dne 7. 5. 2014, kdy došlo k ukončení zápisu v insolvenčním rejstříku, a to v důsledku nabytí právní moci usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2014, č. j. KSBR 39 INS 17678/2012-108, když toto usnesení nabylo právní moci dne 30. 4. 2014 a vykonatelným se stalo dne 6. 5. 2014 .
6. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu uložil podle §181 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 11 měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou společnost ABD INVEST, s. r. o., IČ 276 67 332, se sídlem Kaprova 42/14, Staré Město, 110 00 Praha 1, s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 7 To 309/2017, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
8. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce Mgr. Martina Meliška proti němu podal dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť měl za to, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
9. Nejprve dovolatel poukázal na předchozí usnesení Nejvyššího soudu v této věci ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1575/2016, v němž dovolací soud uložil soudu prvního stupně, aby označil konkrétní práva, která měla být zasažena, zabýval se intenzitou jejich porušení a především konkrétními škodlivými následky z takového zásahu vyplývajícími. Poté konstatoval, že není pochyb, že svou povinnost nesplnil ani jeden ze soudů nižších instancí.
10. Obviněný dále poukázal na to, že trestný čin poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je trestným činem úmyslným, a proto je nutno pachateli prokázat jeho úmysl k poškození cizích nemajetkových práv, zejména je-li jeho jednání kvalifikováno ve stadiu pokusu. V dané věci šlo nadto o pokus absolutně nezpůsobilý. Mělo-li by jeho jednání směřovat k poškození nemajetkových práv společnosti, musel by ten takto jednat v situaci, kdy práva poškozeného ještě nebyla zasažena. V průběhu celého trestního řízení opakovaně připomínal, že k již probíhajícímu insolvenčnímu řízení přistupoval jako třetí navrhovatel v pořadí a insolvenční dlužník uznal existenci nesplacené pohledávky v řádu několika milionů. Z dikce příslušných ustanovení insolvenčního zákona plyne, že následky mu připisované, tj. narušení práva na dobrou pověst, podnikatelských vztahů a práva na podnikání, vznikly již ke dni 23. 7. 2012, kdy byla v insolvenčním rejstříku v 9:02 hodin zveřejněna vyhláška o zahájení insolvenčního řízení. Stalo se tak nezávisle na jeho vůli. Rovněž z dikce usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1352/2014, vyplývá, že k tomu, aby bylo možno podání insolvenčního návrhu kvalifikovat jako jednání způsobující jinou vážnou újmu, musí být takový návrh způsobilý vyvolat tvrzené negativní důsledky. Dovolatel tedy nemohl zasáhnout do práv poškozené společnosti, jeho jednání proto zůstalo ve stadiu pokusu. Měla být tedy věnována zvýšená pozornost prokázání jeho úmyslu. Tomu ale v této věci nedošlo, úmysl byl oklikou dovozován z tvrzené ekonomické nevýhodnosti zakoupení uplatněné pohledávky a konstatovaným, nijak neodůvodněným, záměrem poškodit společnost ABD INVEST, s. r. o. Obviněný sám přitom musel vědět, že společnost, na kterou je zahájeno insolvenční řízení již na nemajetkových právech objektivně poškodit nemůže, a nemohl tak ani jednat v tomto úmyslu.
11. Poté dovolatel uplatnil námitku nemožnosti uvedení adresáta insolvenčního řízení v omyl. Tím byl Krajský soud v Brně. V dnešní době přitom podle konstantní judikatury soud není možné uvést v omyl. V insolvenčním řízení je situace trochu jiná, v první fázi postupují soudy ex lege, aniž by vykonával jakoukoliv rozhodovací činnost, a z logiky věci proto nemůže být uveden v omyl. Insolvenční návrh je adresován soudu za účelem zahájení insolvenčního řízení na majetek úpadce. Insolvenční zákon stanoví, že všechny nároky dalších věřitelů mohou být nadále uplatňovány pouze v tomto insolvenčním řízení. Adresátem právního jednání obviněného proto nebyly všechny osoby, které měly možnost nahlédnout do insolvenčního rejstříku, nýbrž jenom insolvenční soud. Není-li možno uvést adresáta právního jednání v omyl, není možno ani naplnit skutkovou podstatu přečinu poškození cizích práv.
12. Na základě výše uvedeného dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2017, č. j. 90 T 82/2015-457, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 7 To 309/2017, zrušil a aby jej v souladu s §265m tr. ř. obžaloby zprostil.
13. K podanému dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. stručně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Vyjádřil názor, že soudy respektovaly názory dovolacího soudu prezentované v prvním zrušujícím usnesení a napravily veškeré vytýkané vady, v důsledku čehož je nyní přezkoumávané rozhodnutí krajského soudu bezvadné. Vzhledem k uvedenému navrhl dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
14. Vyjádření státního zástupce zaslal Nejvyšší soud datovou schránkou na vědomí výše jmenované obhájci obviněného (bylo mu doručeno dne 13. 2. 2018). Jeho případnou repliku již Nejvyšší soud do dne svého rozhodnutí neobdržel.
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Dovolatel ve svém podání zpochybňoval naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty přečinu, za jehož spáchání byl uznán vinným. Celkově tak namítal nesprávné hmotněprávní posouzení jeho jednání, čímž dostál zákonnému rámci citovaného dovolacího důvodu. Na druhou stranu však jeho konkrétní výhrady nelze považovat za relevantní.
18. Přečinu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl . Právy se zde rozumějí veškerá práva, která nemají majetkovou povahu, neboť ta požívají ochrany podle §209 až 212 tr. zákoníku o různých typech majetkových podvodů. K naplnění znaků tohoto přečinu je nutné, aby v rámci těchto nemajetkových práv došlo ke způsobení vážné újmy na právech a současně jednání, které má povahu podvodného jednání, tj. uvedení někoho v omyl nebo využití něčího omylu, jinými slovy, podvodné jednání, může směřovat nejen vůči poškozenému, ale i vůči jiné fyzické nebo právnické osobě, popř. orgánu apod. Uvedení v omyl je jednání, jímž pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Uvedení v omyl může být spácháno konáním, opomenutím i konkludentním jednáním (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140-421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1800).
19. V posuzované trestní věci není pochyb o tom, že nemajetková práva poškozené obchodní společnosti byla v důsledku insolvenčního řízení proti ní vedeného velmi výrazně zasažena. Soud prvního stupně výslovně označil ve skutkové větě výroku o vině narušení práva na dobrou pověst podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, narušení podnikatelských vztahů a z toho plynoucí zásah do práva na podnikání podle čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Poté se na stranách 23 až 25 odůvodnění svého rozhodnutí podrobně věnoval konkrétním dopadům tohoto rok a sedm měsíců trvajícího protiprávního stavu na poškozenou obchodní společnost. Takový rozbor následků podání šikanózních insolvenčních návrhů (ze strany dovolatele a dalších osob) považuje Nejvyšší soud za vyčerpávající, a to i z hlediska naplnění znaku vážné újmy na právech ve smyslu §181 odst. 1 tr. zákoníku. V daném směru tedy nalézací soud splnil pokyny, které mu byly uděleny v usnesení dovolacího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1575/2016. Dále je možno poukázat na výpověď svědkyně H. M., která hovořila o negativních důsledcích, s nimiž se poškozená byla nucena po uvedenou dobu vyrovnávat (medializace případu, spory s městem Hradec Králové, ztráta zaměstnanců, platby v hotovosti atd.).
20. Pokud dovolatel namítal, že již nemohl poškodit společnost ABD INVEST, s. r. o., na jejích nemajetkových právech, neboť se k insolvenčnímu řízení připojoval jako třetí v pořadí, nelze se s ním ztotožnit. V tomto ohledu je rozhodujícím faktorem skutečnost, že obviněný úmyslně podal návrh na zahájení insolvenčního řízení na základě padělané, reálně neexistující pohledávky. Takové jednání je bez dalšího nutno hodnotit jako protiprávní, jelikož jde o zneužití práva k nekalým záměrům, jak správně a dopodrobna rozvedl soud prvního stupně. Navíc tak dovolatel učinil v době probíhajícího insolvenčního řízení, a byl si tudíž dobře vědom, že nepravdivé informace o údajně nesplacené pohledávce poškozené budou zveřejněny v insolvenčním rejstříku. Muselo mu proto být zřejmé, že kdokoliv může do tohoto veřejného rejstříku nahlédnout a nabýt mylného dojmu o existenci dalšího nesplněného závazku poškozené obchodní společnosti, a tím (přinejmenším) ještě více zhoršit její postavení a důvěryhodnost v očích všech jejích stávajících i potenciálních partnerů, případně dalších osob, to vše nadto za stavu, kdy poškozená čelí (ať již oprávněně či neoprávněně) velice náročné a pro ni ohrožující situaci. Z tohoto důvodu je i přistoupení k již probíhajícímu insolvenčnímu řízení na základě tzv. šikanózního návrhu způsobilé naplit znak vážné újmy na právech ve smyslu §181 odst. 1 tr. zákoníku, neboť se jím vždy do určité míry zhoršuje postavení poškozené osoby a vždy se tak děje neoprávněně a na základě úmyslného protiprávního jednání pachatele, které k takovému zásahu přímo nebo alespoň nepřímo směřuje. Otázka, jak významně jsou práva poškozeného nakonec v určitém konkrétním případě zasažena, má vliv spíše na posouzení, jestli takové jednání skončilo ve stadiu pokusu či došlo k dokonání trestného činu.
21. Lze tímto shrnout, že dovolatel shora zmiňovaný znak skutkové podstaty posuzovaného trestného činu naplnil, a to nejen po stránce objektivní, ale též subjektivní. Úvahy obou nižších soudů, které obviněný ve svém podání také zpochybňoval, jsou v daném směru zcela správné a přiléhavé, a proto se s nimi plně ztotožnil i Nejvyšší soud. Lze jen ve stručnosti vyzdvihnout, že pohledávka, kterou dovolatel vůči poškozené obchodní společnosti uplatnil, byla prokazatelně fiktivní. Více než důvodné pochybnosti vyvolává i cena, za níž tuto pohledávku měl údajně nabýt a která se rovná výši jí samotné. V tomto ohledu je závěr soudů o naprosté ekonomické nevýhodnosti takového postupu velmi logický, proto v podrobnostech postačuje na příslušnou pasáž odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (na stranách 16 a 17) odkázat. Skutečnost, že záměrem dovolatele bylo právě poškodit společnost ABD INVEST, s. r. o., a nikoliv jiný (dovolený či nedovolený) cíl, plyne i z jeho vystupování v rámci insolvenčního řízení, kdy se o svou uplatněnou pohledávku v podstatě nezajímal a nereagoval na výzvy insolvenčního soudu k předložení dalších potřebných podkladů. Ve shodě s nalézacím soudem lze zdrženlivě (avšak na základě mnoha provedených důkazů) dodat, že v celé věci šlo o cílený a nepochybně koordinovaný útok několika pachatelů na poškozenou obchodní společnost. Přestože se strukturu ani přesný způsob jednání této organizované skupiny nepodařilo v trestním řízení rozkrýt, není možné, aby se obviněný na její aktivitě určitým způsobem vědomě nepodílel (přinejmenším jako tzv. „bílý kůň“), přičemž i tato okolnost má nezanedbatelný význam pro posouzení jeho úmyslu.
22. Argument obviněného, že nebyl naplněn ani znak uvedení v omyl ve smyslu §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, považuje Nejvyšší soud za zjevně nepřípadný. Tato obhajoba je totiž vystavěna na nemožnosti uvést adresáta insolvenčního návrhu, tj. insolvenční soud, v omyl, což je ovšem závěr, který soudy nižších instancí vůbec nepřijaly. Ty naopak správně dospěly k tomu, že v omyl byli prostřednictvím insolvenčního soudu uvedeni adresáti zápisu v insolvenčním rejstříku, včetně obchodních partnerů, věřitelů, zaměstnanců poškozené obchodní společnosti a příslušných státních institucí, kteří na základě zveřejněné nepravdivé informace diametrálně změnili svůj postoj k poškozené, a právě tím došlo (i s ohledem na délku předmětného insolvenčního řízení) k velice výraznému zásahu do jejích, výše vyjmenovaných, nemajetkových práv. Tento skutečný závěr nižších soudů obviněný ve svém podání nijak nenapadal, proto Nejvyšší soud nepovažuje za potřebné jakkoliv jej blíže rozebírat. V podrobnostech je možno opět odkázat na strany 18 a 19 odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, s nímž se i dovolací soud bezvýhradně ztotožnil.
23. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 4. 2018
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu