ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.1411.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 1411/2018-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 11. 2018 o dovolání obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym), nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestního opatření odnětí svobody nepodmíněného ve Věznici XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, soudu pro mládež, ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 28 Tmo 1/2018, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 5/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého AAAAA odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Jablonci nad Nisou, soud pro mládež, usnesením ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 2 Tm 5/2017, podle §330 odst. 1 tr. ř. a §83 odst. 1 tr. zákoníku vyslovil, že obviněný mladistvý AAAAA se ve zkušební době podmíněného odsouzení stanovené rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, soudu pro mládež, ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 2 Tm 5/2017, neosvědčil, a proto vykoná trestní opatření odnětí svobody v trvání jednoho roku, které mu bylo uloženo citovaným rozsudkem za provinění loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, §6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. m.“). Podle §76 z. s. m. byl obviněný mladistvý pro výkon trestního opatření odnětí svobody zařazen do věznice pro mladistvé, odděleně od ostatních odsouzených.
2. Proti označenému usnesení soudu prvního stupně podal obviněný mladistvý stížnost, o níž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, soud pro mládež, rozhodl usnesením ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 28 Tmo 1/2018, tak, že podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost zamítl.
3. Obviněný mladistvý s tímto rozhodnutím soudu druhého stupně nesouhlasil a prostřednictvím obhájce proti němu podal v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
4. Ve svém podání vyjádřil domněnku, že přeměna trestního opatření odnětí svobody v délce jednoho roku z podmíněného na nepodmíněný není pro jeho osobu vhodná, a to z důvodu jeho přetrvávajícího nedobrého psychického stavu. Uvedl, že tento stav se negativně prohloubil tím, že byl umístěn ve výchovném ústavu, kde byl ve stavu přechodné psychické choroby maniodepresivní psychózy, přičemž již tehdy se v jeho chování objevovaly v kratších intervalech depresivní fáze, tzv. endogenní deprese s eventuálními hypomanickými náznaky a se střídáním depresivních a manických fází, kdy se jedná o tzv. bipolární typ. Dále se u něj měla projevovat cirkulární psychóza, posmutnělá nálada, značná skleslost a autoaktualizace, byl hluboce smutný, pesimistický se sklonem k úzkosti. Rovněž rozvedl svůj stav beznadějnosti. Uzavřel, že se u něj v době jeho pochybení dostavil vystupňovaný lítostivý záchvat, který nelze hodnotit jako delikt, nýbrž jako jistou formu duševní choroby. S ohledem na tyto skutečnosti lze podle jeho názoru uvažovat o tom, že není za své skutky odpovědný, a proto měly soudy nižších stupňů shovívavým způsobem jeho jednání zohlednit. Nesprávnost rozhodnutí soudů nižších stupňů spatřoval v tom, že k jejich rozhodnutí neexistují racionální důvody, a to s ohledem na celkový zdravotní stav obviněného mladistvého. Účelnější by podle něj byla neinvazivní léčba. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci se tak dopustil hrubě nesprávného právního posouzení skutku, neodstranil uvedenou vadu usnesení soudu prvoinstančního, ačkoliv tak měl a mohl učinit, a namísto toho stížnost důvodně podanou obhájcem obviněného mladistvého zamítl.
5. Navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a aby z podnětu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 28 Tmo 1/2018, a to v celém rozsahu, a aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení.
6. K dovolání obviněného mladistvého se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že ačkoliv obviněný mladistvý ve svém podání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obsahem dovolací argumentace je v podstatě jen shrnutí jeho předešlých i aktuálních osobních a zdravotních problémů. Státní zástupce odkázal na ustanovení §265a odst. 2 tr. ř., které taxativně vymezuje rozhodnutí, která jsou rozhodnutími ve věci samé, a uzavřel, že usnesení soudu o přeměně původně uloženého trestního opatření s podmíněným odkladem na trestní opatření nepodmíněné, ani rozhodnutí, kterým byla soudem zamítnuta stížnost proti takovému usnesení, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé, a dovolání tak proti nim není přípustné. Navrhl, aby dovolání mladistvého bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
7. Nejvyšší soud, soud pro mládež, jako soud dovolací předně zjišťoval, zda jsou v dané trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Je jím:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
8. Z uvedeného zákonného vymezení je tak zřejmé, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí a z jakýchkoliv důvodů, neboť není univerzálním prostředkem k nápravě všech vad a všech rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, současně musí splňovat kumulativně stanovené podmínky – musí jít o rozhodnutí soudu, které je již pravomocné a stalo se tak konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným, přičemž právní moci musí nabýt rozhodnutí v celém obsahu v řízení před soudem druhého stupně, a současně zákon dovolání připouští.
9. Jelikož jde v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. o taxativní výčet rozhodnutí, která jsou rozhodnutími ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Proto za rozhodnutí ve věci samé nelze považovat ani usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, soudu pro mládež, ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 28 Tmo 1/2018, jímž podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, soudu pro mládež, ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 2 Tm 5/2017, kterým bylo podle §330 odst. 1 tr. ř. a §83 odst. 1 tr. ř. vysloveno, že se obviněný mladistvý AAAAA neosvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení stanovené rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, soudu pro mládež, ze dne 17. 7. 2017, č. j. 2 Tm 5/2017-212, a proto se trestní opatření odnětí svobody v trvání jednoho roku, které mu bylo citovaným rozsudkem uloženo, vykoná, a kterým byl podle §76 z. s. m. pro výkon tohoto trestního opatření zařazen do věznice pro mladistvé.
10. Nejvyšší soud, soud pro mládež, proto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného mladistvého jako nepřípustné odmítl, neboť bylo podáno proti jinému rozhodnutí, než jaké je uvedeno v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 11. 2018
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu