ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.1469.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 1469/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2018 o dovoláních obviněných M. W. , nar. XY, trvale bytem XY, a M.W. , nar. XY, trvale bytem XY, která podali společně formou jediného podání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 5 To 315/2018, který rozhodl jako soud druhého stupně v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 74/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají .
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 39 T 74/2015, rozhodl, že
I. podle §330 odst. 1 tr. ř. a §83 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku se u odsouzeného M. W., nar. XY, podmíněné odsouzení z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 9. 2015, sp. zn. 39 T 74/2015, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 5 To 105/2016, dne 31. 5. 2016, ponechává v platnosti a nad odsouzeným se stanovuje dohled a zkušební doba se prodlužuje o dva roky,
II. podle §330 odst. 1 tr. ř. a §83 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se u odsouzeného M. W., nar. XY, podmíněné odsouzení z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 9. 2015, sp. zn. 39 T 74/2015, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 5 To 105/2016, dne 31. 5. 2016, ponechává v platnosti a nad odsouzeným se stanovuje dohled.
2. Proti citovanému usnesení podali oba jmenovaní obvinění (dále převážně jen „obvinění“) prostřednictvím svého (společného) obhájce JUDr. Vladimíra Fialy do protokolu o veřejném zasedání dne 25. 7. 2018 stížnost, kterou nezdůvodnili ústně ani posléze písemně. Městský soud v Praze jako soud druhého stupně v neveřejném zasedání usnesením ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 5 To 315/2018, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl obě stížnosti jako nedůvodné.
3. S takovým rozhodnutím stížnostního soudu se obvinění neztotožnili a podali proti němu prostřednictvím svého výše jmenovaného obhájce dovolání.
4. Oba obvinění tak učinili v jediném podání a z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a), g), j) a l) tr. ř. V podrobnostech jednak namítli, že ani soud prvního stupně, ani senát soudu druhého stupně nebyly místně a věcně příslušné, jednak vytkli oběma nižším soudům, že v rozporu se zákonem změnily pravomocný rozsudek pouhým usnesením, přičemž zvýšily trest, dále brojili proti tomu, že v napadeném usnesení soudu druhého stupně není uvedena jediná konkrétní škoda, kterou by měli přednostně hradit s tím, že pokud by soudy obou stupňů řádně a v souladu se zákonem hodnotily předložené důkazy, dospěly by k závěru, že nedošlo k žádné škodě. Konečně vyslovili domněnku, že s ohledem na rychlé postoupení dané věci soudem prvního stupně k rozhodnutí o stížnosti soudu druhého stupně (aniž by je soud prvního stupně vyzval k doplnění stížnosti podané do protokolu o veřejném zasedání) a následné rovněž velmi rychlé vyřízení opravného prostředku stížnostním soudem je zřejmé, že soud prvního stupně jednal se záměrem učinit z protiprávního usnesení v co nejkratší době usnesení pravomocné, a tak je poškodit za každou cenu. Z uvedených důvodů navrhli, aby „Vrchní soud v Praze“ (zjevně měli na mysli Nejvyšší soud) vyhověl dovolání a podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze v celém rozsahu a aby „podle §265k odst. 1 tr. ř.“ (zřejmě chtěli odkázat na §265k odst. 2 tr. ř.) zrušil i další rozhodnutí na citované usnesení obsahově navazující. Alternativně pak navrhli, aby „Vrchní soud v Praze“ podle §265 l odst. 1, 3 tr. ř. přikázal věc k novému projednání místně příslušnému soudu.
5. Dovolání obviněných bylo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém písemném vyjádření s poukazem na relevantní zákonná ustanovení uvedla, že obvinění napadají rozhodnutí soudu, proti kterému není dovolání přípustné. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud obě podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, protože nejsou přípustná, a aby tak učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s tím, aby i jiné rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
6. Nejvyšší soud obdržel uvedené vyjádření státní zástupkyně dne 27. 11. 2018. Stalo se tak však již po nařízení neveřejného zasedání v dané věci na den 28. 11. 2018. Vzhledem k takovému časovému sledu již Nejvyšší soud toto vyjádření na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněných nezasílal.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda v posuzované věci jsou vůbec splněny zákonné podmínky vymezující přípustnost podaných dovolání z hlediska ustanovení §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení platí, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé . Je jím:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
8. Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Proto za rozhodnutí ve věci samé nelze považovat ani usnesení Městského soudu v Praze, jímž v dané věci zamítl stížnosti obviněných proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, jímž bylo rozhodnuto jednak podle §330 odst. 1 tr. ř. a §83 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku o tom, že se u odsouzeného M. W., nar. XY, podmíněné odsouzení z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 9. 2015, sp. zn. 39 T 74/2015, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 5 To 105/2016, dne 31. 5. 2016, ponechává v platnosti a nad odsouzeným se stanovuje dohled a zkušební doba se prodlužuje o dva roky, a dále podle §330 odst. 1 tr. ř. a §83 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku o tom, že se u odsouzeného M. W., nar. XY, podmíněné odsouzení z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 9. 2015, sp. zn. 39 T 74/2015, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 5 To 105/2016, dne 31. 5. 2016, ponechává v platnosti a nad odsouzeným se stanovuje dohled.
9. Předmětem rozhodování Městského soudu v Praze jakožto soudu druhého stupně (a ani Obvodního soudu pro Prahu 7 coby soudu prvního stupně) totiž nebyla otázka viny nebo trestu obou obviněných, nýbrž toliko ponechání v platnosti jejich podmíněného odsouzení, o němž již rozhodl Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 11. 9. 2015, sp. zn. 39 T 74/2015, a současně stanovení dohledu nad oběma obviněnými a prodloužení zkušební doby o dva roky u obviněného M. W., nar. XY (v případě M. W., nar. XY, stanovil jmenovaný soud prvního stupně citovaným rozsudkem při jeho podmíněném odsouzení zkušební dobu již v maximální výměře pěti let).
10. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud musel postupovat podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a podaná dovolání obviněných odmítnout jako nepřípustná. Za podmínek stanovených v 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu