ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.1569.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 1569/2017-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2018 o dovolání obviněného D. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 10 To 95/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 76/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 2 T 76/2016, byl obviněný D. H. v bodech 1) až 41) uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku za současného zrušení podle §45 odst. 1 tr. zákoníku výroků o vině, trestu a náhradě škody z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 1 T 13/2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 12 To 263/2016, jakož i dalších výroků, které mají ve zrušeném výroku o vině svůj podklad. Za tento přečin byl odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za užití §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody ve výměře tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věci ve výroku tohoto rozsudku výslovně označených. Dále bylo rozhodnuto i o vině a trestu, případně zproštění spoluobviněných J. H., V. H., J. H., M. A., a o náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný D. H., který je zaměřil pouze proti výroku o trestu, a státní zástupce v neprospěch tohoto obviněného proti výroku o vině i trestu (též proti výroku o upuštění od potrestání u obviněného V. H.), o nichž Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 10 To 95/2017, rozhodl tak, že I. z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek v odsuzující části ohledně obviněného D. H. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. sám znovu rozhodl tak, že podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o vině pokračujícím trestným činem, výrok o trestu a výrok o náhradě škody z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 1 T 13/2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 12 To 263/2016, jakož i všechny další výroky, které mají ve zrušeném výroku o vině svůj podklad, a nově obviněného D. H. uznal vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil skutky popsanými v bodech 1) až 63). Za tento přečin obviněného odsoudil podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci, a to věcí ve výroku konkrétně uvedených, a rozhodl i o náhradě škody. Výrokem II. odvolání obviněného D. H. jako nedůvodné zamítl podle §256 tr. ř. (v bodě III. rozhodl o vině a trestu spoluobviněného V. H.).
II. Dovolání a vyjádření k němu
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný D. H. prostřednictvím obhájce z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání, které zaměřil výlučně proti výroku o trestu. Uložený trest ve výměře tří a půl roku shledal nepřiměřeně přísným, neboť odvolací soud nezohlednil všechny polehčující okolnosti, zejména to, že se k činu doznal a při objasňování trestné činnosti spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. Protože si je vědom své chorobné závislosti na hraní hazardních her, tzv. gamblingu, snaží se jí zbavit, a za tím účelem dlouhodobě podstupuje řadu terapeutických aktivit. Tato snaha by měla být hodnocena v jeho prospěch a vést k závěru o mírnějším trestu.
4. Kromě uvedeného však obviněný považoval uložený trest za nesprávný proto, že mu byl jako společný trest uložen jen za část trestného jednání, pro které již byl odsouzen, neboť do něj nebylo zahrnuto odsouzení z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 11 T 182/2015. Tím, že nebyly dostatečně dodrženy všechny zákonné podmínky, za kterých lze společný trest uložit, byl odsouzen k nesprávnému trestu v nepřiměřené výši, a proto napadené rozhodnutí trpí extrémním nesouladem mezi zjištěními soudu a jeho závěry.
5. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 10 To 95/2017, ve výroku o trest, a podle §265k odst. 2 tr. ř. též všechna na něj obsahově navazující rozhodnutí, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové nové projednání a rozhodnutí věci, eventuálně aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl a obviněnému uložil společný trest také ve vztahu k odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 11 T 182/2015.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. zasláno k vyjádření, nevyužil svého zákonného oprávnění a k dovolání se po seznámení s jeho obsahem věcně nevyjádřil.
III. Přípustnost a další formální podmínky dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a dále zkoumal, zda bylo podáno v souladu se zákonným vymezením důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející lze podrobit věcnému přezkoumání jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř.
IV. K námitkám dovolání
8. Dovolání obviněného směřuje pouze proti výroku o trestu, pro který slouží výslovně důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž je dán, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jeho prostřednictvím je možné vytýkat jen to, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon vůbec nepřipouští, anebo byl uložen mimo trestní sazbu, která je pro konkrétní trestný čin trestním zákonem stanovena. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002 (uveřejněné pod č. 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
9. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj., pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Může jít i o případ kumulace dvou nebo více druhů trestů, které podle zákona nelze vedle sebe uložit. Jde též o takový druh trestu, jenž nedovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se rozhoduje o trestném činu. Za uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu se považuje případ, kdy u odstupňovatelných druhů trestu, které mají určitou sazbu vymezenou trestním zákoníkem, se vyměří trest, jenž zákonnou maximální hranici přesahuje. U trestu odnětí svobody je konkrétní hranice trestní sazby stanovena v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona.
10. K uvedenému lze v přezkoumávané věci uvést, že když byl obviněnému vyměřen trest za trestný čin podvodu podle §209 odst. 3 tr. zákoníku v trvání tří roků a šesti měsíců, jde o trest použitý v souladu s podmínkami tohoto zákonného ustanovení, podle něhož lze uložit trest odnětí svobody od jednoho do pěti roků. Trest odnětí svobody, jenž byl obviněnému D. H. uložen, je trestem mírně nad polovinou takto vymezené zákonné trestní sazby a je druhem trestu, který trestní zákon připouští, a tudíž byl vyměřen i v zákonném rozmezí daném tímto ustanovením.
11. Pokud obviněný soudům vytýkal, že mu uložily trest nepřiměřený, neboť dostatečně nezhodnotily všechny jím upřednostňované skutečnosti jako polehčující okolnosti, zejména že mu byl uložen nesprávný trest v nesprávné výši a že je dán extrémní nesoulad mezi zjištěními soudu a jeho závěry, jde o výhrady, jimiž nenaplnil žádnou z alternativ důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože tyto námitky se s uvedeným důvodem neslučují.
12. Obviněný však tvrzenými skutečnostmi nenaplnil ani důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože ten slouží pouze k odstranění právních vad, neboť podle něj je možné dovolání podat jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
13. Ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu lze ve vztahu k výroku o trestu za nesprávné právní posouzení považovat námitku směřující proti právním vadám, mezi něž patří mimo jiné výhrady proti uloženému společnému trestu, jenž je jinou vadou tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002 (uveřejněné pod č. 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) srov. též přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 8 Tdo 426/2009 (uveřejněné pod č. 19/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 717/2016, aj.]. Proto z podnětu této námitky Nejvyšší soud dále posuzoval, zda je v této části dovolání důvodně vytýkána nesprávnost uloženého společného trestu shledávaná v tom, že do společného trestu nebylo zahrnuto též odsouzení z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 11 T 182/2015.
14. K tomu Nejvyšší soud z obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 2 T 76/2016 a dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu shledal, že uvedený požadavek obviněného je nedůvodný.
15. Nutné je zmínit, že Krajský soud v Hradci Králové nyní přezkoumávaným rozsudkem ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 10 To 95/2017, z podnětu odvolání státního zástupce zrušil rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 2 T 76/2016, ohledně obviněného D. H. a sám znovu rozhodl tak, že obviněného v rámci ukládaného společného trestu podle §45 odst. 1 tr. zákoníku uznal vinným skutky, které popsal pod body 1) až 61). U nich odlišil písmem psaným kurzívou ty, pro něž byl obviněný již uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 1 T 13/2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 12 To 263/2016. Běžným písmem označil ty, pro něž byla podána obžaloba ve věci sp. zn. 2 T 76/2016. Současně vysvětlil, že tyto přejaté dílčí útoky (vyznačené kurzívou) s dílčími útoky, pro něž byla podána obžaloba, naplňují znaky pokračování a jde o jeden skutek trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. V návaznosti na to znovu rozhodl o uložení společného trestu obviněnému D. H. za všechny tyto dílčí útoky a uložil mu (již ve shodě se soudem prvního stupně) podle §209 odst. 3 a §45 odst. 1 tr. zákoníku společný trest ve výměře tří a půl roku nepodmíněně. Podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o vině pokračujícím trestným činem, výrok o trestu a výrok o náhradě škody z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 1 T 13/2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 12 To 263/2016.
16. Odvolací soud však v přezkoumávaném rozsudku současně reagoval na obdobnou námitku obviněného, formulovanou tak, že mu měl být v posuzované věci uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 11 T 182/2015, a vysvětlil, že ji neshledal opodstatněnou, protože trestná činnost ve věci Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 11 T 182/2015, byla obviněným páchána od července 2013 do října 2014. Při posouzení trestného jednání obviněného, jehož se v nyní přezkoumávané věci dopouštěl v době od poloviny měsíce června 2015 až do měsíce října 2015, dospěl k závěru, že souběh trestných činů, který by odůvodňoval uložení souhrnného trestu, je v posuzované věci vyloučen, neboť nyní projednávanou trestnou činnost obviněný spáchal až po právní moci odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně ve věci sp. zn. 11 T 182/2015, a proto nyní již jde o recidivu. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 41/1968, 34/1965 a 52/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (viz stranu 33 rozsudku odvolacího soudu).
17. Z uvedeného je zřejmé, že již těmito argumenty odvolacího soudu bylo na námitky obviněného reagováno a konstatováno, že nemohou být splněny podmínky souhrnnosti, která je předpokladem nejen pro ukládání souhrnného trestu (§45 odst. 2 tr. zákoníku), ale částečně i pro společný trest, jenž se řídí obdobnými hledisky (§45 odst. 1 tr. zákoníku). Jeho uložení bylo v posuzované věci vyloučeno i proto, že nebyly naplněny znaky pokračování v trestném činu (§116 tr. zákoníku).
18. Nejvyšší soud k námitkám obviněného, který se opětovně domáhal uložení společného trestu k rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 11 T 182/2015, navíc připomíná, že společný trest podle §45 odst. 1 tr. zákoníku se uplatní, jestliže se pachatel odsuzuje za dílčí útok pokračujícího trestného činu (§116 tr. zákoníku), za jehož ostatní útoky byl odsouzen rozsudkem, který již nabyl právní moci. V takovém případě soud zruší v tomto dřívějším rozsudku výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
19. Z uvedeného je zřejmé, že společný trest je možné ukládat jen u pokračujícího trestného činu, což znamená, že u činů, které nejsou spáchány za podmínek pokračování, jeho aplikace nepřichází do úvahy. Pokračováním v trestném činu se podle §116 tr. zákoníku rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.
20. Jestliže obviněný byl za jiný trestný čin odsouzen na základě jiného rozhodnutí, je kromě těchto hmotněprávních podmínek pokračování nutné posuzovat, zda závěru o pokračujícím skutku nebrání procesní podmínka zakotvená v §12 odst. 11 tr. ř. spočívající v tom, že pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. Sdělení obvinění podle §160 tr. ř. je zde mezníkem, který ukončuje skutek při pokračujícím jednání. Ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. se uplatní právě ve vztahu k §45 odst. 1 tr. zákoníku při ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu, který přichází v úvahu jen tehdy, když pokračující trestný čin (skutek) nebyl ukončen zahájením trestního stíhání (sdělení obvinění) ve smyslu §160 odst. 1 tr. ř. Jakmile došlo k doručení usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin obviněnému a ten poté páchá další útok (další útoky) naplňující znaky téhož trestného činu, přičemž by jinak byly splněny podmínky §116 tr. zákoníku, jde již o další trestný čin, u kterého použití §45 odst. 1 tr. zákoníku nepřichází do úvahy.
21. Z hlediska těchto zásad soudy v přezkoumávané věci správně rozhodly, že pro uložení společného trestu podle §45 odst. 1 tr. zákoníku jsou splněny všechny uvedené podmínky pouze ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 1 T 13/2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 12 To 263/2016, a k němu obviněnému společný trest uložily. Rovněž správně zjistily, že tyto podmínky nejsou dány u odsouzení obviněného rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 11 T 182/2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 12 To 35/2016, jímž byl odsouzen za přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopouštěl od července 2013 do října 2014. Páchání tohoto pokračujícího trestného jednání bylo ukončeno ve smyslu §12 odst. 11 tr. ř. sdělením obvinění, tj. zahájením trestního stíhání obviněného usnesením č. j. KRPH-39567-33/TČ-2014-050581, ze dne 23. 6. 2014, v nyní přezkoumávané věci. Toto sdělení obvinění vytvořilo procesní překážku pro to, aby další jednání obviněného mohlo být posuzováno jako pokračující trestný čin ve vztahu k jednání předcházejícímu.
22. Jestliže v nyní projednávané trestní věci Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 2 T 76/2016, se obviněný trestné činnosti, která byla posouzena jako jeden pokračující skutek, dopouštěl v období od června 2015 do října 2015, jde ve smyslu §12 odst. 11 tr. ř. o nový skutek a nemůže se jednat z procesního hlediska o pokračující jednání. V daném případě by však nebyly splněny podmínky pro pokračování v trestném činu ani ve smyslu §116 tr. zákoníku, jehož hmotněprávní podmínky by zejména pro nedostatek blízké časové souvislosti nebyly naplněny.
23. Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal požadavek obviněného, aby mu byl ukládán společný trest podle §45 odst. 1 tr. zákoníku i k odsouzení za trestnou činnost, kterou spáchal ve věci Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 11 T 182/2015, nedůvodným, a jen ve stručnosti lze uvést, že se jako se správnými ztotožnil ve vztahu k výroku o trestu, proti němuž obviněný zásadně brojil, se závěry odvolacího soudu, na jehož rozsudek odkazuje.
V. Závěr
24. Nejvyšší soud poté, co ze všech rozvedených důvodů dospěl k závěru, že z obsahu dovolání a z příslušného spisu je dostatečně patrné, že rozhodnutí a jemu předcházející řízení netrpí dovolatelem vytýkanými vadami, když zčásti se jednalo o námitky věcně neodpovídající použitým dovolacím důvodům, zčásti pak o námitky sice pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově podřaditelné, avšak nedůvodné, dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 1. 2018
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu