ECLI:CZ:NS:2018:8.TZ.22.2018.1
sp. zn. 8 Tz 22/2018-20
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. 7. 2018 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných R. R., a J. R. , aktuálně neznámého pobytu, proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 11 ZT 41/2015, a pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 11 ZT 41/2015, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 11 ZT 41/2015, byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného R. R. Podle §269 odst. 2 tr. ř. se usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 11 ZT 41/2015, zrušuje .
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 11 ZT 41/2015, byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného J. R. Podle §269 odst. 2 tr. ř. se usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 11 ZT 41/2015, zrušuje .
Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Policejní komisařka Policie České republiky, Městského ředitelství policie Ostrava, SKPV, OHK Ostrava (dále jen „policejní orgán“) vydala dne 18. 6. 2014 záznam o zahájení úkonů trestního řízení, č. j. KRPT-113487-9/TČ-2014-070781-2024, a to ve věci podezření z přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se měli dopustit R. R. a J. R. tím, že J. R., jako jednatel společnosti L. Export Import, s. r. o., IČ 28638573, se sídlem Petra Křičky 3106, 702 00 Ostrava, fiktivně zaměstnal R. R., kterého přihlásil na OSSZ Karviná dne 23. 9. 2013 k pojištění na hlavní pracovní poměr, následovně R. R. ode dne 1. 10. 2013 do 28. 3. 2014 nastoupil na nemocenskou, kdy na základě potvrzení zaměstnavatele spol. L. Export Import, s. r. o., IČ 28638573, byly R. R. vyplaceny za období od 22. 10. 2013 do 30. 11. 2013 nemocenské dávky ve výši 25 840 Kč a je nárokována výplata nemocenského ode dne 1. 12. 2013 do 28. 3. 2014 ve výši 76 315 Kč. Tento záznam byl vydán na základě trestního oznámení Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě ze dne 16. 5. 2014.
2. Policejní orgán dne 5. 2. 2015 usnesením č. j. KRPT-113487-99/TČ-2014-070781-2024, podle §159a odst. 1 tr. ř. věc odložil, neboť se podle jeho názoru nejednalo o podezření z trestného činu a nebylo na místě vyřídit věc jinak.
Proti tomuto usnesení o odložení věci podala Okresní správa sociálního zabezpečení v Ostravě dne 11. 2. 2015 stížnost, o které rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě usnesením ze dne 27. 2. 2015, sp. zn. 11 ZN 4626/2014, a to tak, že podle §149 odst. 1 tr. ř. zrušila usnesení policejního orgánu o odložení věci a podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. uložila policejnímu orgánu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. V odůvodnění tohoto usnesení státní zástupkyně konstatovala, že po vyhodnocení shromážděných důkazů je třeba dospět k závěru, že byl spáchán trestný čin, který spáchaly konkrétní osoby, a proto nezbývá než zahájit trestní stíhání obou podezřelých podle §160 odst. 1 tr. ř. pro přečin podvodu dílem dokonalý, dílem nedokonaný podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se měli dopustit jako spolupachatelé.
4. Trestní stíhání R. R. a J. R. bylo následně zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 9. 3. 2015, č. j. KRPT-113487-105/TČ-2014-070781-2024, pro skutek kvalifikovaný jako přečin podvodu dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
Proti tomuto usnesení o zahájení trestního stíhání podal obviněný R. R. v zákonné lhůtě stížnost, která byla v souladu s §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. předložena k rozhodnutí Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě, neboť, jak již bylo uvedeno, státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě dala policejnímu orgánu pokyn k zahájení trestního stíhání obviněných.
6. Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 20. 4. 2015, sp. zn. 2 KZT 264/2015, bylo usnesení policejního orgánu ze dne 9. 3. 2015, č. j. KRPT-113487-105/TČ-2014-070781-2024, podle §149 odst. 1 tr. ř. zrušeno a podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo policejnímu orgánu uloženo, aby ve věci znovu rozhodl. Důvodem zrušení předmětného rozhodnutí policejního orgánu byla okolnost, že „při kontrole usnesení o zahájení trestního stíhání R. R. a J. R. jako obviněných podle §160 odst. 1 tr. ř. byla zjištěna zásadní procesní vada ve znění výrokové části, kde zcela chybí popis úmyslu v jejich jednání, což z hlediska toho, že popis skutku musí být jasný, aby nemohl být zaměněn s jiným, je podstatnou náležitostí a při této zjištěné vadě nemůže další řízení probíhat“ (č. listu 318).
7. Trestní stíhání obviněných bylo po doplnění a úpravě skutku opětovně zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 28. 5. 2015, č. j. KRPT-113487-121/TČ-2014-070781-2024. Proti tomuto usnesení podali stížnost oba obvinění, přičemž obviněný R. R. tak učinil prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. Petra Blažka a obviněný J. R. tak učinil prostřednictvím svého obhájce JUDr. Igora Honuse.
8. O stížnostech obviněných proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 28. 5. 2015 rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě, a to usnesením ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 11 ZT 41/2015, kterým jako nedůvodnou zamítla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného R. R., a usnesením ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 11 ZT 41/2015, kterým jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítla stížnost obviněného J. R.
9. Pro úplnost je vhodné doplnit, že následně podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě u Okresního soudu v Ostravě obžalobu pro dva skutky, přičemž pod bodem 1) obžaloby byl uveden skutek, pro nějž bylo zahájeno trestní stíhání proti obviněným R. R. a J. R. usnesením policejního orgánu ze dne 28. 5. 2015, č. j. KRPT-113487-121/TČ-2014-070781-2024, a pod bodem 2) obžaloby skutek kvalifikovaný jako přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, pro nějž bylo zahájeno trestní stíhání R. R. usnesením policejního orgánu ze dne 4. 8. 2016, č. j. KRPT-113487-182/TČ-2014-070781-2026.
10. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 3 T 111/2016, byla trestní věc obviněných R. R. a J. R. podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrácena státnímu zástupci k došetření, neboť toho bylo podle okresního soudu třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení (č. listu 460 až 464). V odůvodnění rozhodnutí soud vyložil, že v rámci přípravného řízení došlo k závažným procesním vadám, které nebylo možné odstranit v řízení před soudem. Mimo jiné konstatoval, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě pochybila, když stížnosti obviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání nepředložila k rozhodnutí Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě, ale rozhodla o nich sama, přestože předtím dala závazný pokyn k zahájení trestního stíhání obviněných pro skutek pod bodem 1).
11. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě podala proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 3 T 111/2016, stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě shledal částečně důvodnou, a proto svým usnesením ze dne 28. 11. 2016, sp. zn. 3 To 435/2016, napadené usnesení zrušil podle §149 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. ř. v bodě 2) výroku usnesení (tj. ohledně skutku, pro nějž bylo zahájeno trestní stíhání jen proti obviněnému R. R. usnesením policejního orgánu ze dne 4. 8. 2016, č. j. KRPT-113487-182/TČ-2014-070781-2026), přičemž v této části okresnímu soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Jinak zůstalo napadené usnesení nezměněno (č. listu 502 až 506).
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
12. Proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 11 ZT 41/2015, jímž byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost obviněného R. R. proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Městského ředitelství policie, SKPV, OHK Ostrava, ze dne 28. 5. 2015, č. j. KRPT-113487-121/TČ-2014-070781-2024, a proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 11 ZT 41/2015, jímž byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost obviněného J. R. proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Městského ředitelství policie, SKPV, OHK Ostrava, ze dne 28. 5. 2015, č. j. KRPT-113487-121/TČ-2014-070781-2024, podal podle §266 odst. 1 tr. ř. ministr spravedlnosti ve prospěch obviněných R. R. a J. R. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněných porušen zákon v ustanoveních §146 odst. 2 písm. a) tr. ř.
13. Ministr spravedlnosti v mimořádném opravném prostředku zdůraznil, že podle ustanovení §146 odst. 1 tr. ř. stížnosti proti usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno na pokyn státního zástupce, může vyhovět sám policejní orgán jen s předchozím souhlasem státního zástupce. Nebylo-li stížnosti tímto postupem vyhověno a lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula, věc měla být podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. prostřednictvím státního zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, předložena nadřízenému státnímu zástupci. V posuzované trestní věci nejprve státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ustanovení §146 odst. 2 tr. ř. respektovala, když stížnost obviněného R. R. proti usnesení policejního orgánu ze dne 9. 3. 2015, č. j. KRPT-113487-105/TČ-2014-070781-2024, předložila Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě s tím, že sama dala pokyn k zahájení tohoto trestního stíhání, a není tak rozhodnutí o stížnosti proti němu věcně příslušná. Po opětovném zahájení trestního stíhání obviněných usnesením policejního orgánu ze dne 28. 5. 2015, č. j. KRPT-113487-121/TČ-2014-070781-2024, pro týž skutek s totožnou právní kvalifikací však státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě postupovala v rozporu s §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., když sama rozhodla o stížnostech obviněných proti tomuto rozhodnutí, a to usnesením ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 11 ZT 41/2015, o stížnosti obviněného R. R. a usnesením ze dne 17. 5. 2015, sp. zn. 11 ZT 41/2015, o stížnosti obviněného J. R., aniž by k tomu byla věcně příslušná. Věcná nepříslušnost státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě měla podle názoru ministra spravedlnosti původ v tom, že tato dala policejnímu orgánu pokyn k zahájení trestního stíhání obviněných. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že první usnesení o zahájení trestního stíhání obviněných bylo zrušeno usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, když nově vydané usnesení o zahájení trestního stíhání doznalo změn pouze ve vyjádření původně absentující subjektivní stránky trestného činu. Pokud byl tedy stíhaný skutek i jeho právní kvalifikace v obou ve věci vydaných usneseních o zahájení trestního stíhání totožný, pak lze uzavřít, že pokyn státní zástupkyně udělený k prvnímu z nich se vztahoval i k usnesení druhému, a proto měl o stížnosti obviněných ve smyslu §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. rozhodovat státní zástupce nadřízeného státního zastupitelství, tj. Krajského státního zastupitelství v Ostravě.
14. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 11 ZT 41/2015, byl v neprospěch obviněného R. R. porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 11 ZT 41/2015, byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného J. R., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadená usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě zrušil a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a věc přikázal Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
15. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství intervenující ve veřejném zasedání po shrnutí obsahu stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby jí Nejvyšší soud vyhověl, aby vyslovil vytýkané porušení zákona v neprospěch obou obviněných, zrušil stížností pro porušení zákona napadená usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě a státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
16. Obhájce obviněného R. R. shledal stížnost pro porušení zákona důvodnou. Navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkané porušení zákona v neprospěch jmenovaného obviněného, aby předmětné pravomocné usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, ale na rozdíl od návrhu obsaženého ve stížnosti pro porušení zákona měl za to, že je třeba věc přikázat k novému projednání a rozhodnutí nikoliv státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě, ale nadřízenému Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci.
17. Obhájce obviněného J. R. se ztotožnil s důvody zevrubně uvedenými ve stížnosti pro porušení zákona, jež se týkaly i obviněného J. R.. Navrhl, aby jí Nejvyšší soud vyhověl a rozhodl také v souladu s návrhem v ní učiněným.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
18. Na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch usnesení, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadeným rozhodnutí předcházející.
19. Postup orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, upravuje ustanovení §146 tr. ř. Podle jeho prvního odstavce orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může opravnému prostředku sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení, a jde-li o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce. V případě, že lhůta k podání stížnosti uplynula všem oprávněným osobám a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. ukládá policejnímu orgánu, aby věc předložil k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.
20. V ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je tak vymezen zvláštní důvod pro vyloučení státního zástupce z rozhodování o opravném prostředku. Svou povahou je toto ustanovení speciálním k obecnému ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. o vyloučení orgánů činných v trestním řízení (v daném případě k alternativě, že z vykonávání úkonů je vyloučen státní zástupce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat). To, že je v odstavci 2 písm. a) §146 tr. ř. výslovně uvedeno, za jakých okolností nemůže státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, o jemu předložené stížnosti proti usnesení sám rozhodnout, znamená, že tím, že dal státní zástupce souhlas nebo pokyn k vydání usnesení, je již vyloučen z rozhodování o této stížnosti jako stížnostní orgán. Porušení kogentního ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., požadujícího, aby policejní orgán předložil stížnost, podanou proti usnesení, k němuž dal souhlas nebo pokyn státní zástupce, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci, je třeba z ústavněprávního hlediska chápat jako porušení principu spravedlivého procesu, garantovaného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“). Je tím porušeno rovněž základní právo garantované článkem 8 odst. 2 Listiny, podle něhož „nikdo nesmí být stíhán … jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon“. (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. III. ÚS 2520/14, ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. I. ÚS 661/05, aj.).
21. Z dikce tohoto ustanovení je patrné, že zásadně není vyloučeno, aby státní zástupce sám rozhodl o stížnosti, která mu byla policejním orgánem předložena, avšak může tak učinit jen tehdy, pokud k vydání tohoto unesení nedal sám souhlas nebo pokyn.
22. Výkladu ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. se opakovaně věnoval ve své judikatuře Nejvyšší soud. Již v rozhodnutí uveřejněném pod č. 14/1973 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud konstatoval, že o stížnosti proti usnesení vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu, k němuž dal pokyn nebo souhlas prokurátor, který vykonává nad přípravným řízením dozor, nerozhoduje tento prokurátor, nýbrž prokurátor jemu nadřízený. V dalším publikovaném rozhodnutí pod č. 7/2010 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokyn k zahájení trestního stíhání může být dán i v rámci odůvodnění usnesení, jímž státní zástupce vykonávající dozor zruší usnesení policejního orgánu o odložení věci podle §159a odst. 1 tr. ř. a v němž současně uvede, že jediným možným a správným postupem v předmětné věci je zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř.; i když takový názor byl obsažen jen v odůvodnění usnesení a nebyl výslovně označen jako pokyn například ve smyslu §174 odst. 2 písm. a), písm. d) tr. ř., jde o takový pokyn, jaký předpokládá i ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., takže o stížnosti podané proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání vydanému z podnětu uvedeného pokynu nemůže rozhodnout dozorující státní zástupce, nýbrž jemu nadřízený státní zástupce. V tomto rozhodnutí tak Nejvyšší soud vyjádřil, že není rozhodující forma pokynu, nýbrž je třeba v konkrétním případě posoudit, zda jde o pokyn z hlediska materiálního, a nikoli formálního. Na to navázal i v dalším publikovaném rozhodnutí pod č. 8/2013 Sb. rozh. tr., v němž dokonce Nejvyšší soud vyslovil názor, že z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je podle §30 odst. 3 tr. ř. vyloučen státní zástupce, který vykonával dohled ve smyslu §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státním zastupitelství“), nejen tehdy, jestliže dal k napadenému usnesení výslovně písemný pokyn podle §12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství, ale i tehdy, jestliže smyslem jeho přípisů, byť takto výslovně neoznačených, bylo usměrnit postup státního zástupce nejblíže nižšího státního zastupitelství, který vykonával dozor v přípravném řízení, tak, aby bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro konkrétní trestný čin včetně toho, jak má být popsán skutek, neboť jde o postup, jehož význam je fakticky stejný jako pokyn podle §12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Z posledně dvou uvedených publikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že je třeba posuzovat vždy individuálně, nakolik svým postupem státní zástupce vykonávající dozor, příp. dokonce i dohled, ovlivnil rozhodnutí policejního orgánu. Je tedy třeba na činnost takového státního zástupce nahlížet materiálně a nerozhoduje, zda procesní postup policejního orgánu ovlivnil formálně správným postupem, tedy zda tak učinil písemně přípisem označeným jako pokyn k zahájení trestního stíhání či jinak.
23. Na zmíněnou judikaturu navazují další rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež nebyla publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu. Předně je namístě zmínit rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 5 Tz 94/2012, který se věnuje podrobnému výkladu pojmů pokyn a souhlas ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle citovaného rozsudku se pokynem podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. rozumí nejen pokyn vydaný podle §12d odst. 1 a 2 zákona o státním zastupitelství nebo pokyn podle §174 odst. 2 písm. a) a d) tr. ř., ale také jiné úkony státního zástupce výslovně neoznačené jako pokyn, jestliže však vyjadřují jednoznačný názor na otázku důležitou pro řešení věci. Přitom postačí uvedení těchto úkonů jen v odůvodnění usnesení či v písemně zachycené zprávě o prověrce trestního spisu v rámci dozorové činnosti státního zástupce.
24. Ve smyslu zásady uvedené v §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je státní zástupce, který dal pokyn k vydání usnesení, proti němuž stížnost směřuje, povinen postupovat tak, že tuto věc k rozhodnutí o stížnosti předloží nadřízenému státnímu zástupci. Pokud takto uvedený státní zástupce nepostupuje a sám ve věci o takové stížnosti rozhodne, jde o porušení zákona v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a takto vydané rozhodnutí nemůže obstát, protože rozhodnutí vydané státním zástupcem v druhém stupni se stává pravomocným. Může být zrušeno pouze na základě mimořádného opravného prostředku, protože řádný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí není podle §141 odst. 2 tr. ř. přípustný.
25. S ohledem na výše uvedená ustanovení trestního řádu, která jasným způsobem upravují postup orgánů činných v trestním řízení v případě rozhodování o stížnosti jako řádného opravného prostředku proti usnesení, je nepochybné, že v posuzované trestní věci obviněných R. R. a J. R. zákonná pravidla respektována nebyla . K zahájení trestního stíhání těchto obviněných došlo citovaným usnesením ze dne 28. 5. 2015, č. j. KRPT-113487-121/TČ-2014-070781-2024, a to na pokyn státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě. Stížnosti obviněných proto měla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě na základě ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. předložit státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě jako nadřízenému státnímu zástupci.
26. V konkrétní situaci, s ohledem na obsah usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 20. 4. 2015, sp. zn. 2 KZT 264/2015, je třeba souhlasit s ministrem spravedlnosti, pokud uvedl, že na věci nic nemění skutečnost, že první usnesení o zahájení trestního stíhání obviněných (usnesení policejního orgánu ze dne 9. 3. 2015, č. j. KRPT-113487-105/TČ-2014-070781-2024), ke kterému dala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě pokyn, bylo zrušeno usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, když nově vydané usnesení o zahájení trestního stíhání doznalo změn pouze ve vyjádření původně absentující subjektivní stránky trestného činu. Je třeba zdůraznit, že i při nově vydaném usnesení o zahájení trestního stíhání obviněných policejní orgán postupoval v intencích a řídil se pokynem státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě, který tato dala policejnímu orgánu ve svém usnesení ze dne 27. 2. 2015, sp. zn. 11 ZN 4626/2014, k zahájení trestního stíhání obviněných R. R. a J. R. pro skutek, který je totožný se skutkem, pro který bylo zahájeno trestní stíhání obviněných usnesením ze dne 28. 5. 2015, č. j. KRPT-113487-121/TČ-2014-070781-2024. Neuplatní se zde proto právní názor obsažený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 5 Tz 40/2016 (tj. že „pokyn státního zástupce k vydání určitého usnesení působí pouze ve vztahu ke konkrétnímu usnesení, a nikoli k neurčitému počtu usnesení určitého typu, je zcela vyčerpán již v případě jeho prvního splnění“ – bod 29.), neboť státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě v již označeném usnesení policejnímu orgánu žádné pokyny směřující k prověření věci a k případnému zahájení trestního stíhání obviněných neukládal, upozornil toliko na vadu v popisu skutku.
27. Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu trestního spisu na podkladě stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněných R. R. a J. R. zjistil, že v posuzované trestní věci došlo k porušení zákona, přičemž se ztotožnil i s důvody uvedenými v mimořádném opravném prostředku. O stížnostech proti usnesením o zahájení trestního stíhání vydaných na pokyn státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě rozhodovala totožná státní zástupkyně tak, že je podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodné zamítla, namísto toho, aby věc v souladu s ustanovením §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. předložila nadřízenému státnímu zástupci. Tím došlo k porušení zákona v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obou jmenovaných obviněných.
28. Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 11 ZT 41/2015, byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného R. R., a usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 11 ZT 41/2015, byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného J. R.. Dále podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadená rozhodnutí státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě včetně rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Znamená to, že o stížnosti obviněných proti označenému usnesení o zahájení trestního stíhání bude muset nově rozhodnout. Návrh na přikázání věci státnímu zástupci vrchního státního zastupitelství učiněný obhájcem obviněného R. R. neshledal Nejvyšší soud opodstatněným, poněvadž byl-li by z rozhodování vyloučen státní zástupce, který již dne 20. 4. 2015, sp. zn. 2 KZT 264/2015, rozhodl o stížnosti tohoto obviněného, neznamená to, že jsou vyloučeni všichni státní zástupci označeného krajského státního zastupitelství. Jen za tohoto předpokladu, tj. vyloučení všech státních zástupců krajského státního zastupitelství, by bylo nutno věc přikázat Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci, což ale zjištěno nebylo.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu