ECLI:CZ:NS:2018:8.TZ.7.2018.1
sp. zn. 8 Tz 7/2018-14
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. 7. 2018 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s. , proti pravomocnému usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 12. 7. 2017, č. j. 2 KZV 7/2015-1332, a rozhodl takto:
I. Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 12. 7. 2017, č. j. 2 KZV 7/2015-1332, jeho výrokem pod bodem I., jímž byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná stížnost obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., podaná v zastoupení ustanovenou opatrovnicí Mgr. Pavlínou Copkovou proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV v Hradci Králové, ze dne 26. 8. 2015, č. j. KRPH-99880-201/TČ-2014-050080, kterým bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., pro přečin dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 4 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s.
II. Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení ve výroku pod bodem I. zrušuje . Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV v Hradci Králové, ze dne 26. 8. 2015, č. j. KRPH-99880-201/TČ-2014-050080, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., pro přečin dotačního podvodu podle 212 odst. 1, 4 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Proti citovanému rozhodnutí podala obviněná právnická osoba I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., v zastoupení ustanovené opatrovnice Mgr. Pavlíny Copkové stížnost, která byla usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 12. 7. 2017, č. j. 2 KZV 7/2015-1332, výrokem pod bodem I. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
3. Proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 12. 7. 2017, č. j. 2 KZV 7/2015-1332, jeho výroku pod bodem I., podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněné porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 1 tr. ř. a §146 odst. 2 písm. a) tr. ř.
4. Stěžovatel poukázal na průběh trestního řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo. Na základě trestního oznámení Krajského úřadu Královéhradeckého kraje byly dne 11. 12. 2014 zahájeny úkony trestního řízení. Po provedeném prověřování rozhodl policejní orgán usnesením ze dne 24. 2. 2015, č. j. KRPH-99880-87/TČ-2014-050080, o zahájení trestního stíhání obviněných fyzických osob I. Š. a J. F. pro přečin dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 4 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. l tr. zákoníku, jichž se měli dopustit jako statutární zástupci obchodní společnosti I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., která byla příjemcem finanční podpory. Dne 3. 7. 2015 byl pod č. j. 1 VZT 293/2015-21 proveden státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Praze výkon dohledu, který ve vztahu k dozorovému státnímu zástupci vydal pokyn podle §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o státním zastupitelství“), k tomu, aby byly opatřeny podklady pro posouzení, zda ve věci nevznikla překážka podle §28 odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále „zákon o trestní odpovědnosti právnických osob“), v tehdy platném znění, s tím, že ze spisového materiálu taková překážka dosud nevyplynula, nicméně bylo třeba vyloučit, že v mezidobí nedošlo v tomto ohledu ke změně, přičemž pokud žádná překážka nebude zjištěna, bylo by zapotřebí, aby trestní stíhání obchodní společnosti I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., bylo v této věci zahájeno. Dozorový státní zástupce vydal dne 22. 7. 2015 pod č. j. 2 KZV 7/2015-45 v intencích závěrů vykonaného dohledu policejnímu orgánu závazný pokyn, podle něhož bylo třeba ověřit, zda ve vztahu k obchodní společnosti I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., nevyvstala překážka podle §28 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob bránící zahájení trestního stíhání této právnické osoby, a podle něhož bylo v případě negativního zjištění třeba vydat usnesení o zahájení trestního stíhání této právnické osoby pro týž skutek, pro který již byli obvinění I. Š. a J. F. stíháni, a to za užití shodné právní kvalifikace. Krajský úřad Královéhradeckého kraje následně k dotazu policejního orgánu mimo jiné sdělil, že s uvedenou právnickou osobou nebylo pro skutek, který byl předmětem trestního řízení, vedeno správní řízení, tedy nedošlo k naplnění ustanovení §28 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.
5. V návaznosti na podanou zprávu krajského úřadu pak vydal policejní orgán již shora zmíněné usnesení ze dne 26. 8. 2015, č. j. KRPH-99880-201/TČ-2014-050080, kterým bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., pro přečin dotačního podvodu podle 212 odst. 1, 4 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se měla obviněná právnická osoba dopustit jednáním popsaným v usnesení ze dne 24. 2. 2015, č. j. KRPH-99880-87/TČ-2014-050080, kterým bylo zahájeno trestní stíhání obviněných fyzických osob I. Š. a J. F. Usnesení ze dne 26. 8. 2015, č. j. KRPH-99880-201/TČ-2014-050080, bylo doručeno dne 26. 8. 2015 do datové schránky obviněné právnické osoby, dozorovému státnímu zastupitelství, advokátovi Mgr. Janu Lipavskému (obhájci obviněného I. Š.), advokátovi Mgr. Janu Rejzlovi (obhájci obviněného J. F.), dne 31. 8. 2015 advokátovi Mgr. Martinu Boučkovi (obhájci spoluobviněné J. W.) a dne 25. 1. 2016 advokátovi Mgr. Ladislavu Preclíkovi, který byl na podkladě výzvy státního zástupce ze dne 9. 9. 2015 podle §34 odst. 4 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob představenstvem obviněné právnické osoby zmocněn k zastupování této obviněné právnické osoby.
6. Následně bylo usnesením policejního orgánu ze dne 9. 12. 2015, č. j KRPH-99880-500/TČ-2014-050080, podle §160 odst. 1, 5 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., také pro přečin dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 4 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se tato právnická osoba měla dopustit jednáním v tomto usnesení popsaným. Dne 30. 11. 2016 byla po provedeném vyšetřování podána dozorovým státním zástupcem obžaloba, a to v případě obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., pro stíhanou trestnou činnost kvalifikovanou jako zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 4 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, když obžaloba byla dále podána i na dalších 8 obviněných právnických osob a 20 obviněných fyzických osob. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2017, č. j. 7 T 19/2016-11337, byla věc obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., a dalších obviněných právnických i fyzických osob podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrácena státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové k došetření, a to za účelem odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nebylo možné napravit v řízení před soudem . Krajský soud v Hradci Králové naznal, že obviněné právnické osoby DOPEX, s. r. o., a MWA, s. r. o., byly zastupovány advokáty, kteří k tomuto zastupování byli zmocněni jednateli uvedených právnických osob, kteří sami čelili trestnímu stíhání a byli zastupováni stejnými advokáty. Obviněné právnické osoby tak nemohly řádně uplatnit svá práva.
7. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 5. 2017, č. j. 4 To 4/2017-11349, zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou stížnost státního zástupce směřující proti citovanému usnesení krajského soudu. Stížnostní soud sdílel závěry soudu prvního stupně, navíc upozornil i na pochybení stran doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s. Podle soudu bylo toto usnesení neúčinně doručeno do datové schránky obviněné právnické osoby. Soud uvedl, které osoby je třeba v trestním řízení vedeném proti právnické osobě rozlišovat, a jako vsuvku dodal, že policejní orgán sdělení obvinění obviněné právnické osobě DOPEX, s. r. o., doručil zcela nesprávně a neúčinně do datové schránky, což bylo v rozporu s ustanovením §34 odst. 6 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, z něhož je třeba vyvodit, že je nezbytné doručovat konkrétním fyzickým osobám, nikoliv prostřednictvím veřejné datové sítě na adresu datové schránky právnické osoby. V tomto kontextu měl proto policejní orgán dospět k závěru, že za podezřelou právnickou osobu, vůči níž hodlá učinit krok v podobě sdělení obvinění, nemůže jednat (a tudíž ani usnesení o zahájení trestního stíhání účinně přijmout) jednatel společnosti; ze stejného důvodu nemůže žádný jednatel zvolit zmocněnce ani určit náhradní osobu k provádění úkonů. Za této situace je třeba podat soudu příslušnému pro úkony přípravného řízení návrh na ustanovení opatrovníka. (Ministr spravedlnosti v této souvislosti poznamenal, že případný závěr, že v případě řízení proti obviněné právnické osobě se neuplatní doručování do datové schránky právnické osoby, ale je třeba doručovat konkrétním fyzickým osobám, by byl v rozporu jak se zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob, tak i komentářovou literaturou, podle které úkony osob vyjmenovaných v §34 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob představují bezprostřední úkony samotné právnické osoby, a nejedná se tudíž o případ zastoupení. Proto také bude-li písemnost adresována přímo právnické osobě, bude doručována do její datové schránky, popř. jiným způsobem uvedeným v §62 a násl. tr. ř., a nikoliv fyzické osobě, která jedná jménem právnické osoby, ledaže by tak zákon výslovně stanovil.) Stížnostní soud dále konstatoval, že vadou byl zatížen i úkon členů představenstva obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., obviněných I. Š. a J. F., kteří – ač obvinění v témže řízení – ustanovili pro trestní řízení s právnickou osobou zmocněnce Mgr. Ladislava Preclíka, advokáta, jemuž bylo poté zcela neúčinně doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Podle soudu tak nebylo trestní stíhání uvedené obviněné právnické osoby účinně zahájeno,
8. Po vrácení věci státnímu zástupci k došetření byla usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2017, č. j. 0 Nt 2370/2017-11506, ustanovena opatrovníkem obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., advokátka Mgr. Pavlína Copková. Té byla následně doručena usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 26. 8. 2015 a ze dne 9. 12. 2015, proti kterým podala stížnost. O stížnosti proti oběma usnesením rozhodl dozorový státní zástupce touto stížností pro porušení zákona napadaným rozhodnutím, aniž by vzal v potaz, že k vydání usnesení ze dne 26. 8. 2015 vydal sám dne 22. 7. 2015 závazný písemný pokyn, tj. usnesením ve výroku pod bodem I. dozorový státní zástupce rozhodl o stížnosti, která měla být předložena v souladu s ustanovením §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. nadřízenému státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze k rozhodnutí, přičemž i tam by s ohledem na písemný pokyn vydaný podle §12d zákona o státním zastupitelství musel o stížnosti rozhodnout jiný státní zástupce než ten, který v rámci výkonu dohledu předmětný pokyn vydal.
9. Ministr spravedlnosti vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 12. 7. 2017, č. j. 2 KZV 7/2015-1332, jeho výrokem pod bodem I., jímž byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná stížnost obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., podaná v zastoupení ustanovenou opatrovnicí Mgr. Pavlínou Copkovou proti usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV v Hradci Králové, ze dne 26. 8. 2015, č. j. KRPH-99880-201/TČ-2014-050080, kterým bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., pro přečin dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 4 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, byl v neprospěch obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 1 tr. ř. a §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby napadené usnesení ve vytýkané části zrušil, jakož aby zrušil i všechna další rozhodnutí na tuto část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství intervenující ve veřejném zasedání po shrnutí obsahu stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby jí Nejvyšší soud vyhověl, aby vyslovil porušení zákona, k němuž došlo především v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného, zrušil stížností pro porušení zákona napadenou část rozhodnutí a státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
11. Opatrovnice obviněné právnické osoby se ztotožnila s důvody zevrubně popsanými ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i návrhem zde učiněným. Nad rámec vytýkaného pochybení, k němuž došlo v předmětném řízení o stížnostech obviněné právnické osoby, však pokládala za potřebné zmínit a poukázat i na vady, k nimž došlo při samotném zahájení trestního stíhání. Obsáhle pak rozvedla důvody, které podle jejího přesvědčení nedovolovaly zahájit trestní stíhání obviněné právnické osoby a které spočívají v překážce ve smyslu §28 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob v tehdy platném znění, s jejíž existencí se orgány činné v trestním řízení dosud uspokojivě nevypořádaly.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
12. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a dospěl k závěru, že zákon byl v neprospěch obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., porušen.
13. Podle §2 odst. 1 tr. ř. nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon.
14. Ustanovení §146 tr. ř. upravuje postup orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje. Podle jeho prvního odstavce orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může opravnému prostředku sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení, a jde-li o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce. V případě, že lhůta k podání stížnosti uplynula všem oprávněným osobám a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. ukládá policejnímu orgánu, aby věc předložil k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.
15. V ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je tak vymezen zvláštní důvod pro vyloučení státního zástupce z rozhodování o opravném prostředku. Svou povahou je toto ustanovení speciálním k obecnému ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. o vyloučení orgánů činných v trestním řízení (v daném případě k alternativě, že z vykonávání úkonů je vyloučen státní zástupce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat). To, že je v odstavci 2 písm. a) §146 tr. ř. výslovně uvedeno, za jakých okolností nemůže státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, o jemu předložené stížnosti proti usnesení sám rozhodnout, znamená, že tím, že dal státní zástupce souhlas nebo pokyn k vydání usnesení, je již vyloučen z rozhodování o této stížnosti jako stížnostní orgán. Porušení kogentního ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., požadujícího, aby policejní orgán předložil stížnost, podanou proti usnesení, k němuž dal souhlas nebo pokyn státní zástupce, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci, je třeba z ústavněprávního hlediska chápat jako porušení principu spravedlivého procesu, garantovaného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“). Je tím porušeno rovněž základní právo garantované článkem 8 odst. 2 Listiny, podle něhož „nikdo nesmí být stíhán… jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon“. (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. III. ÚS 2520/14, ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. I. ÚS 661/05, aj.).
16. Z dikce tohoto ustanovení je patrné, že zásadně není vyloučeno, aby státní zástupce sám rozhodl o stížnosti, která mu byla policejním orgánem předložena, avšak může tak učinit jen tehdy, pokud k vydání tohoto unesení nedal sám souhlas nebo pokyn.
17. Výkladu ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. se opakovaně věnoval ve své judikatuře Nejvyšší soud. Již v rozhodnutí uveřejněném pod č. 14/1973 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud konstatoval, že o stížnosti proti usnesení vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu, k němuž dal pokyn nebo souhlas prokurátor, který vykonává nad přípravným řízením dozor, nerozhoduje tento prokurátor, nýbrž prokurátor jemu nadřízený. V dalším publikovaném rozhodnutí pod č. 7/2010 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokyn k zahájení trestního stíhání může být dán i v rámci odůvodnění usnesení, jímž státní zástupce vykonávající dozor zruší usnesení policejního orgánu o odložení věci podle §159a odst. 1 tr. ř. a v němž současně uvede, že jediným možným a správným postupem v předmětné věci je zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř.; i když takový názor byl obsažen jen v odůvodnění usnesení a nebyl výslovně označen jako pokyn například ve smyslu §174 odst. 2 písm. a), písm. d) tr. ř., jde o takový pokyn, jaký předpokládá i ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., takže o stížnosti podané proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání vydanému z podnětu uvedeného pokynu nemůže rozhodnout dozorující státní zástupce, nýbrž jemu nadřízený státní zástupce. V tomto rozhodnutí tak Nejvyšší soud vyjádřil, že není rozhodující forma pokynu, nýbrž je třeba v konkrétním případě posoudit, zda jde o pokyn z hlediska materiálního, a nikoli formálního. Na to navázal i v dalším publikovaném rozhodnutí pod č. 8/2013 Sb. rozh. tr., v němž dokonce Nejvyšší soud vyslovil názor, že z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je podle §30 odst. 3 tr. ř. vyloučen státní zástupce, který vykonával dohled ve smyslu §12d zákona o státním zastupitelství, nejen tehdy, jestliže dal k napadenému usnesení výslovně písemný pokyn podle §12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství, ale i tehdy, jestliže smyslem jeho přípisů, byť takto výslovně neoznačených, bylo usměrnit postup státního zástupce nejblíže nižšího státního zastupitelství, který vykonával dozor v přípravném řízení, tak, aby bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro konkrétní trestný čin včetně toho, jak má být popsán skutek, neboť jde o postup, jehož význam je fakticky stejný jako pokyn podle §12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Z posledně dvou uvedených publikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že je třeba posuzovat vždy individuálně, nakolik svým postupem státní zástupce vykonávající dozor, příp. dokonce i dohled, ovlivnil rozhodnutí policejního orgánu. Je tedy třeba na činnost takového státního zástupce nahlížet materiálně a nerozhoduje, zda procesní postup policejního orgánu ovlivnil formálně správným postupem, tedy zda tak učinil písemně přípisem označeným jako pokyn k zahájení trestního stíhání či jinak.
18. Na zmíněnou judikaturu navazují další rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež nebyla publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu. Předně je namístě zmínit rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 5 Tz 94/2012, který se věnuje podrobnému výkladu pojmů pokyn a souhlas ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle citovaného rozsudku se pokynem podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. rozumí nejen pokyn vydaný podle §12d odst. 1 a 2 zákona o státním zastupitelství nebo pokyn podle §174 odst. 2 písm. a) a d) tr. ř., ale také jiné úkony státního zástupce výslovně neoznačené jako pokyn, jestliže však vyjadřují jednoznačný názor na otázku důležitou pro řešení věci. Přitom postačí uvedení těchto úkonů jen v odůvodnění usnesení či v písemně zachycené zprávě o prověrce trestního spisu v rámci dozorové činnosti státního zástupce.
19. Ve smyslu zásady uvedené v §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je státní zástupce, který dal pokyn k vydání usnesení, proti němuž stížnost směřuje, povinen postupovat tak, že tuto věc k rozhodnutí o stížnosti předloží nadřízenému státnímu zástupci. Pokud takto uvedený státní zástupce nepostupuje a sám ve věci o takové stížnosti rozhodne, jde o porušení zákona v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a takto vydané rozhodnutí nemůže obstát, protože rozhodnutí vydané státním zástupcem v druhém stupni se stává pravomocným. Může být zrušeno pouze na základě mimořádného opravného prostředku, protože řádný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí není podle §141 odst. 2 tr. ř. přípustný.
20. S ohledem na výše uvedená ustanovení trestního řádu, která jasným způsobem upravují postup orgánů činných v trestním řízení v případě rozhodování o stížnosti jako řádného opravného prostředku proti usnesení, je nepochybné, že v posuzované trestní věci zákonná pravidla v rozsahu vymezeném v mimořádném opravném prostředku respektována nebyla .
21. Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu trestního spisu na podkladě stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněné právnické osoby zjistil, že v posuzované trestní věci došlo k porušení zákona, přičemž se ztotožnil i s důvody uvedenými v pečlivě, kvalitně a výstižně zpracovaném mimořádném opravném prostředku. O stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. ze dne 26. 8. 2015 a usnesení podle §160 odst. 1, 5 tr. ř. ze dne 9. 12. 2015 rozhodl dozorový státní zástupce touto stížností pro porušení zákona napadaným rozhodnutím, aniž by vzal v potaz, že k vydání usnesení ze dne 26. 8. 2015 vydal sám dne 22. 7. 2015 závazný písemný pokyn. Z uvedeného plyne, že označeným usnesením ve výroku pod bodem I. dozorový státní zástupce rozhodl o stížnosti, která měla být předložena v souladu s ustanovením §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. nadřízenému státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze k rozhodnutí, přičemž i tam by s ohledem na písemný pokyn vydaný podle §12d zákona o státním zastupitelství musel o stížnosti rozhodnout jiný státní zástupce než ten, který v rámci výkonu dohledu předmětný pokyn vydal. Pakliže takto dozorový státní zástupce nepostupoval a sám rozhodl (ve výroku pod bodem I. napadeného usnesení) o stížnosti obviněné právnické osoby proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 26. 8. 2015, porušil zákon primárně v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s. K odstranění vytknuté vady nebylo nutné vyslovit porušení zákona též v ustanovení §2 odst. 1 tr. ř., v němž je obsažena jedna ze základních zásad trestního řízení, zásada řádného zákonné procesu (nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon). Třebaže lze souhlasit s názorem, že došlo též k porušení zde uvedené procesní zásady, nemá porušení ustanovení §2 odst. 1 tr. ř. přímý, bezprostřední vztah k tomu, co bylo podstatou porušení zákona v dané věci.
22. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 12. 7. 2017, č. j. 2 KZV 7/2015-1332, jeho výrokem pod bodem I., jímž byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná stížnost obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., podaná v zastoupení ustanovenou opatrovnicí Mgr. Pavlínou Copkovou proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV v Hradci Králové, ze dne 26. 8. 2015, č. j. KRPH-99880-201/TČ-2014-050080, kterým bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., pro přečin dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 4 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch této obviněné právnické osoby. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení ve výroku pod bodem I. zrušil, současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Znamená to, že o stížnosti obviněné právnické osoby proti označenému usnesení o zahájení trestního stíhání bude muset nově rozhodnout. Jak již bylo uvedeno, s ohledem na písemný pokyn vydaný podle §12d zákona o státním zastupitelství o stížnosti musí rozhodnout jiný státní zástupce než ten, který v rámci dohledu tento pokyn vydal. Při tomto svém rozhodování bude podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem Nejvyššího soudu a bude povinen provést jím nařízené procesní úkony. Nejvyšší soud nebyl v tomto řízení, vázán rozsahem své přezkumné povinnosti vymezené v §267 odst. 3 tr. ř., povolán k tomu, aby se věcně zabýval důvodností námitek opatrovnice obviněné právnické osoby, jež vznesla proti splnění předpokladů vydání usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné právnické osoby, především podmínkám uvedeným v §28 odst. 2 tehdy planého a účinného zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Nic však nebrání tomu, aby se s nimi z podnětu stížnostních námitek vypořádal orgán rozhodující o stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu