ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.10.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 10/2019-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 28. 2. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky M. B., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 62 Hv 70/2015i, a to pro trestné činy krádeže vloupáním pro výdělečné účely a odcizení bezhotovostních platebních prostředků, podle trestního zákona Rakouské republiky, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 22 (dvaceti dvou) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky M. B., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 62 Hv 70/2015i, a to pro trestný čin zatajení listiny náležející jinému, podle trestního zákona Rakouské republiky, a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu v trvání 2 (dvou) měsíců, se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 62 Hv 70/2015i, který nabyl právní moci 27. 7. 2015, byl M. B. uznán vinným trestnými činy krádeže vloupáním pro výdělečné účely, odcizení bezhotovostních platebních prostředků a zatajení listiny náležející jinému, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se M. B. předmětné trestné činnosti dopustil tím, že ve V.:
A/ z výdělečných důvodů a v úmyslu se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit:
I.
1) dne 10. 6. 2015
a) R. M. poté, co využil návalu na lince metra U3, nepozorovaně otevřel zip její kabelky, z níž odcizil peněženku s hotovostí 40 euro,
b) G. W. odcizil peněženku s hotovostí 150 euro tak, že se na lince metra U3 postavil vedle ní, přičemž za účelem odvrácení pozornosti nechal na zem spadnout plastovou lahev, a když se poškozená ohnula, přivlastnil si nepozorovaně peněženku uloženou v její kabelce,
c) pomocí platební karty R. M. odcizené jednáním popsaným v bodě A./I. 1) a), vybral z bankomatu společnosti Ersten Bank rakouské Sparkasse AG (spořitelny a. s.) ve V., M. S. , ve dvou případech 150 euro v hotovosti,
2) v době od 1. 5. 2015 a 10. 6. 2015 odcizil nezjištěným poškozeným mobilní telefon zn. Samsung a peněženky s celkovou hotovostí 860 euro;
II . dále se níže popsaným jednáním pokusil odcizit blíže nezjištěným poškozeným movité věci tak, že:
1) dne 26. 5. 2015 v součinnosti s dosud nezjištěným spolupachatelem, vybavený vozíkem na kolečkách nastoupil na linku metra U3 a bránil ostatním pasažérům v nastupování, zatímco jeho komplic otvíral tašky, resp. batohy cestujících, byl však zpozorován, proto zůstalo jen u pokusu,
2) dne 10. 6. 2015, ve vlaku linky metra U3, nepozorovaně otevřel kabelku nezjištěné osoby a v úmyslu z ní něco odcizit, rukou sáhl dovnitř, zůstalo však jen u pokusu, neboť jím vyhlídnutá osoba se pohnula směrem od něj,
3) v blíže nezjištěné době od 1. 5. 2015 do 10. 6. 2015 se pokusil provést výběr hotovosti platební kartou z blíže nezjištěného provozovatele peněžního automatu, získanou protiprávním jednáním popsaným v bodě A/I./2), 3) rozsudku,
B/ z výdělečných důvodů si opatřil platební prostředky, se kterými nebyl oprávněn disponovat, v úmyslu se jejich použitím v právním vztahu neoprávněně obohatit, tím, že:
I./ dne 10. 6. 2015 odcizil
1) dvě platební karty a jednu kreditní kartu R. M., v souvislosti s trestným jednáním popsaným v bodě A/I./1)a) rozsudku,
2) platební kartu G. W., v souvislosti s trestným jednáním popsaným v bodě A/I./1)b) rozsudku,
II.
v blíže nezjištěné době od 1. 5. 2015 do 10. 6. 2015 odcizil platební kartu blíže nezjištěné osobě v souvislosti s protiprávním jednáním popsaným v bodě A/I./2) rozsudku,
C/ dne 10. 6. 2015 omezil užívání listin, se kterými nebyl oprávněn disponovat, v úmyslu zabránit, aby byly použity v právním vztahu jako důkaz práv a skutečností v nich vyjádřených, a to:
I. řidičského průkazu, karty sociálního pojištění, ročního vstupného do Zoo S. R. M., v souvislosti s protiprávním jednáním popsaným v bodě A/I./1)a) rozsudku;
II. karty sociálního pojištění, řidičského průkazu a technického průkazu G. W., v souvislosti s protiprávním jednáním popsaným v bodě A/I./1)b) rozsudku.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že M. B. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona, zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud jde o skutky, v nichž jsou spatřovány trestné činy krádeže pro výdělečné účely a odcizení bezhotovostních platebních prostředků, podle rakouského trestního zákona, tak v tomto případě se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přinejmenším jde o trestné činy krádeže podle §205 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 tr. zákoníku spáchané v jednočinném souběhu). V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
S poukazem na shora uvedené však podle Nejvyššího soudu podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, ve kterém je u M. B. spatřován trestný čin omezení užívání veřejné listiny, podle příslušných ustanovení rakouského trestního zákona, když tento skutek popsaný pod bodem C/I. II. spočívá v podstatě v tom, že dne 10. 6. 2015 omezil užívání listin, se kterými nebyl oprávněn disponovat, v úmyslu zabránit, aby byly použity v právním vztahu jako důkaz práv a skutečností v nich vyjádřených, a to:
I. řidičského průkazu, karty sociálního pojištění, ročního vstupného do Zoo S. R. M., v souvislosti s protiprávním jednáním popsaným v bodě A/I./1)a) rozsudku;
II. karty sociálního pojištění, řidičského průkazu a technického průkazu G. W. v souvislosti s protiprávním jednáním popsaným v bodě A/I./1)b) rozsudku.
Protože z předložených dokladů není zcela zřejmé, zda toto jednání naplňuje znaky některé skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky, tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně tohoto skutku) a za něj odpovídajícího trestu zamítl.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. B. se pro svůj prospěch podílel na jednání, kterým byla způsobena škoda na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustil ve více případech, jakož i způsobem jejího provedení. Z opisu Rejstříku trestů rovněž vyplývá, že byl již v minulosti odsouzen pro majetkovou trestnou činnost spáchanou v České republice. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu M. B., ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky činí trest odnětí svobody v trvání 22 (dvacetidvou) měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 2. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu