ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.101.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 101/2019-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. B. , nar. XY, rozsudkem Okresního soudu Kolín nad Rýnem, Spolková republika Německo, ze dne 18. 5. 2015, sp. zn. 617 Ls 49/15 920 Js 28/15, který nabyl právní moci dne 22. 10. 2015, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Kolín nad Rýnem, Spolková republika Německo, ze dne 18. 5. 2015, sp. zn. 617 Ls 49/15 920 Js 28/15, který nabyl právní moci dne 22. 10. 2015, byl M. B. uznán vinným jednak trestným činem krádeže se zbraní podle §242 odst. 1, §244 odst. 1 č. 1 německého trestního zákoníku (StGB) a dále trestným činem nátlaku podle §240 odst. 1 německého trestního zákoníku (StGB) , a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Kolín nad Rýnem se M. B. předmětné trestné činnosti v podobě krádeže dopustil v podstatě tím, že
dne 3. 4. 2015 kolem 16:40 hod. se zdržoval v parkovacím domě v XY, kde svědek D. zaparkoval osobní automobil tov. zn. VW Golf své matky, u něhož se nepodařilo zjistit, zda byl uzamčený, načež obviněný z interiéru tohoto vozidla odcizil mobilní telefon zn. IPhone 5S, který svědek D. zakoupil cca rok předtím za částku 800,- €, telefon obviněný strčil do batohu, který měl u sebe, se záměrem jej se ziskem prodat, když během činu měl obviněný u sebe ve svém oblečení švýcarský kapesní nůž s délkou 25 cm a délkou ostří 7 cm zaklapnutý, avšak po ruce, poté obviněný začal vyklízet zavazadlový prostor vozidla, když v okamžiku, kdy měl v ruce bundu, výstražnou vestu a nabíječku, přišel na místo svědek D., jenž byl pod vlivem alkoholu cca jedné promile, a jemuž dal obviněný věci, které měl v ruce, nikoli však mobilní telefon nacházející se v batohu, s nímž utekl, svědek jej však pronásledoval a když jej zastavil, obviněnému se podařilo opět vytrhnout a pokusil se znovu utéci, aby byl svědkem D. opět dostižen, načež z důvodu, aby se vymanil ze svědkova držení, vytáhl obviněný z kapsy své bundy švýcarský kapesní nůž, otevřel jej a namířil jej proti svědkovi s tím, že prohlásil „táhni do prdele, ty bastarde!“, načež se svědek ze strachu odvrátil a upustil od dalšího pronásledování vzdalujícího se obviněného, který byl zakrátko i s mobilním telefonem dopaden policií.
3. Dne 15. 7. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Kolín nad Rýnem, Spolková republika Německo, ze dne 18. 5. 2015, sp. zn. 617 Ls 49/15 920 Js 28/15, který nabyl právní moci dne 22. 10. 2015, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jednak přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a jednak zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený M. B. se předmětného jednání majetkového charakteru ke škodě poškozeného dopustil krátce poté, co dne 10. 6. 2014 vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře pěti měsíců, který mu byl pravomocně uložen rovněž za trestný čin krádeže rozsudkem Okresního soudu Kolín nad Rýnem, Spolková republika Německo, ze dne 21. 12. 2012, sp. zn. 922 Js 790/12 520 Ds 890/12, jakož i necelé dva měsíce poté, co dne 19. 2. 2015 vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců, který mu byl uložen za způsobení méně závažné újmy na zdraví rozsudkem Okresního soudu Kolín nad Rýnem, Spolková republika Německo, ze dne 27. 10. 2014, sp. zn. 970 Js 46/14 617 Ls 114/14. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována jednak tím, že svým jednáním naplnil zákonné znaky více úmyslných trestných činů, jakož i bohatou trestní minulostí odsouzeného, který byl na území České republiky opakovaně soudně trestán, a to vesměs pro trestnou činnost majetkového charakteru, když v sedmi případech, jež nejsou dosud zahlazeny, mu byl ukládán již nepodmíněný trest odnětí svobody. Vyjma České republiky pak byl M. B. před spácháním předmětného jednání opakovaně, celkem pětkrát, pravomocně odsouzen rovněž ve Spolkové republice Německo, a to v letech 2012, 2013 a 2014, převážně za majetkovou trestnou činnost, popř. trestnou činnost násilného charakteru. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byl za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Kolín nad Rýnem, uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. B. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 7. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík soudce