ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.118.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 118/2019-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 3. 9. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. V. , nar. XY, rozsudkem Obvodového soudu Lipsko, Spolková republika Německo, ze dne 9. 3. 2015, sp. zn. 203 Ls 803 Js 70029/14, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Lipsko, Spolková republika Německo, ze dne 9. 3. 2015, sp. zn. 203 Ls 803 Js 70029/14, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2015, byl P. V. uznán vinným trestným činem krádeže a pokusem trestného činu krádeže, podle německého trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený P. V. se zvlášť stíhanými D. G. a J. Č. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v úmyslu si trestnou činností – krádežemi v obchodních domech ve Spolkové republice Německo - zajistit nikoli jen přechodný zdroj příjmů, přicestovali dne 25. 10. 2014 z XY do XY, přičemž:
1.
dne 25. 10. 2014 kolem 15,00 hod. se vydali do obchodního domu XY, v ul. XY, v XY, kde vyhledali dámské oddělení. Zde P. V. s D. G. odnesli velké množství značkových džínových kalhot a bund v celkové hodnotě minimálně 2.000 euro do zkušební kabinky J. Č., která vybrané kusy oblečení v úmyslu je odcizit, ukryla do dvou přinesených cestovních tašek. Poté všichni nepozorovaně i s odcizeným zbožím bez zaplacení obchodní dům opustili, přendali do kartonů a odjeli do XY se záměrem jeho následného prodeje třetím osobám,
2.
téhož dne v 18,30 hod. se titíž pachatelé opět vybaveni cestními taškami znovu vydali do obchodního domu XY v XY, kde vyhledali pánské oddělení. Zde P. V. s J. Č. odnesli ze stojanů se zbožím 17 ks džín, 7 ks bund a 2 trička v celkové hodnotě 4.503,32 euro do zkušební kabinky, kde je D. G. ukryl do přinesených tašek opět v úmyslu tyto vynést bez zaplacení z prostor obchodu a následně prodat třetím osobám. Přitom však byli zpozorováni detektivy obchodního domu, kteří je společně s policisty zadrželi.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený P. V. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. V. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým byla způsobena vyšší škoda na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že tuto páchal s dalšími osobami, více protiprávními útoky i způsobem jejich provedení. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že byl v České republice již pro majetkovou trestnou činnost v minulosti odsouzen. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. V. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 9. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu