ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.121.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 121/2019-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 25. 9. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky R. G. , nar. XY, okres Most, rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 16 Ls 640 Js 2222/13, a to při zahrnutí již zaznamenaného odsouzení z rozsudku Obvodového soudu Bayreuth, Spolková republika Německo, ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 1 Ls 260 Js 1041/13, Spolková republika Německo, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 11 Tcu 32/2015, J. Ř. , nar. XY, okres Most, rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 16 Ls 640 Js 2222/13, a to při zahrnutí již zaznamenaného odsouzení z rozsudku Obvodového soudu Bayreuth, Spolková republika Německo, ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 1 Ls 260 Js 1041/13, Spolková republika Německo, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 11 Tcu 93/2014, a R. P. , roz. P., nar. XY v XY, okres Most, rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 16 Ls 640 Js 2222/13, a to při zahrnutí odsouzení z rozsudku Obvodového soudu Marienberg, Spolková republika Německo, ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 8 Ds 640 Js 493/13, a již zaznamenaného odsouzení z rozsudku Obvodového soudu Bayreuth, Spolková republika Německo, ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 1 Ls 260 Js 1041/13, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 11 Tcu 93/2014, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 16 Ls 640 Js 2222/13, který nabyl právní moci dne 26. 2. 2014, byl R. G. uznán vinným trestným činem krádeže za účelem výdělku ve třech případech, podle německého trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců, a to při zahrnutí již zaznamenaného odsouzení z rozsudku Obvodového soudu Bayreuth, Spolková republika Německo, ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 1 Ls 260 Js 1041/13, který nabyl právní moci 18. 12. 2013, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 11 Tcu 32/2015, v trvání 2 (dvou) roků a 2 (dvou) měsíců.
Tímtéž rozsudkem byl J. Ř. uznán vinným trestným činem napomáhání k trestnému činu krádeže za účelem výdělku ve dvou případech v souběhu s trestným činem krádeže za účelem výdělku, podle německého trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, a to při zahrnutí již zaznamenaného odsouzení z rozsudku Obvodového soudu Bayreuth, Spolková republika Německo, ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 1 Ls 260 Js 1041/13, který nabyl právní moci 18. 12. 2013, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 11 Tcu 93/2014, v trvání 1 (jednoho) roku a 7 (sedmi) měsíců.
Stejným rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 16 Ls 640 Js 2222/13, který nabyl právní moci dne 26. 2. 2014, byla též R. P. uznána vinnou trestným činem krádeže za účelem výdělku ve třech případech, podle německého trestního zákona, a odsouzena k nepodmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 8 (osmi) měsíců, a to při zahrnutí odsouzení k peněžitému trestu ve výši 50denních sazeb po 5 euro z rozsudku Obvodového soudu Marienberg, Spolková republika Německo, ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 8 Ds 640 Js 493/13, který nabyl právní moci dne 26. 11. 2013 a již zaznamenaného odsouzení z rozsudku Obvodového soudu Bayreuth, Spolková republika Německo, ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 1 Ls 260 Js 1041/13, který nabyl právní moci 18. 12. 2013, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 11 Tcu 93/2014, v trvání 1 (jednoho) roku a 1 (jednoho) měsíce.
Podle skutkových zjištění Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 16 Ls 640 Js 2222/13, se odsouzení R. G., J. Ř. a R. P. po vzájemné domluvě rozhodli opatřovat si trestnou činností na území Spolkové republiky Německo, a to krádežemi různého zboží, které následně hodlali se ziskem v České republice prodat, nikoli jen přechodný zdroj příjmů. Za tím účelem si rozdělili role tak, že R. P. a R. G. budou odcizovat zboží v obchodech a příležitostně také na jiných místech, a J. Ř. za podíl na kořisti či výnosech z prodeje poskytne za tím účelem k dispozici svoje auto, s nímž bude čekat poblíž východu v místech páchaných krádeží. Trestné činnosti se odsouzení dopustili skutky blíže popsanými pod body 1) – 3) rozsudku tím, že:
1. dne 17. 1. 2013 před 19:24 hod. se R. P. a R. G. vydali do prodejny Kauf1and, v ulici XY, kde odcizili kosmetické zboží, kávu, paměťové karty, baterie, láhev Baileys, čokoládu a oblečení v celkové hodnotě 511,01 euro,
2. po krádeži v Kauf1andu se vydali společně do prodejny Rosmannn, v ulici XY, v XY, kde odcizili kosmetiku a holící břity v celkové hodnotě 173,41 euro,
3. téhož dne přibližně v 19:24 hod. se odsouzení vydali společně do marketu Aldi, v ulici XY, v XY, opět se záměrem odcizit zde vhodné věci. Zatímco R. P. zůstala na parkovišti v osobním motorovém vozidle, vydali se R. G. a J. Ř. do marketu, kde společně ukryli do batohu J. Ř. balení žvýkaček v hodnotě celkem 200 euro v úmyslu odnést toto zboží bez placení. Protože však byli při činu zpozorování prodavačkami, z nichž jedna batoh pevně zachytila, v prodejně jej zanechali a uprchli.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzení R. G., J. Ř. a R. P. jsou občany České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky.
Pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 16 Ls 640 Js 2222/13, týká se skutků, které vykazují znaky trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku.
Podmínka oboustranné trestnosti je pak splněna i ohledně skutků z rozsudku Obvodového soudu Bayreuth, Spolková republika Německo, ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 1 Ls 260 Js 1041/13, jenž rovněž vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (u všech odsouzených trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a u J. Ř. též trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 tr. zákoníku).
Trestná činnost, za niž byli R. G., J. Ř. a R. P. tímto rozsudkem odsouzeni, spočívala v podstatě v tom, že se po vzájemné domluvě v České republice rozhodli opatřovat si trestnou činností na území Spolkové republiky Německo, a to krádežemi různého zboží, které následně hodlali se ziskem v České republice prodat, trvalý příjem. Podle rozdělení rolí měla R. P. a R. G. odcizovat zboží v obchodech a příležitostně také na jiných místech, přičemž odsouzený J. Ř. za podíl na kořisti či výnosech z prodeje poskytne za tím účelem k dispozici svoje auto, s nímž měl čekat poblíž východu v místech páchaných krádeží. Trestné činnosti se odsouzení dopustili skutky blíže popsanými pod body 1) – 3) rozsudku tím, že:
1 . dne 26. 1. 2013 kolem 14.15 hod. po vzájemné dohodě s R. G. a J. Ř. odcizila R. P. ve skladu společnosti Drogeriemarkt Müller, XY , XY, jeden PlayStation, 3 hry Residence, jednu paměťovou kartu zn. Nintendo a dvě balení po osmi holících žiletkách zn. Gilette v celkové hodnotě 104,93 euro, tak, že tyto věci v nestřeženém okamžiku zastrčila do tašky nošené přes rameno, a to v úmyslu si zboží bez zaplacení ponechat. V obchodě byl také přítomen R. G., který jistil ústup, zatímco J. Ř. čekal na XY, XY ve svém autě VW s českou SPZ XY. Když R. P. prošla bez placení kolem pokladny a prodavačky E. A. a M. S. chtěly její tašku zkontrolovat, vydala ji poškozené A. a z obchodu utekla. Poté, co obě prodavačky P. přes RotmainCenter pronásledovaly, svědkyni S. se nakonec P. podařilo chytit u eskalátoru za ruku a pevně ji držet. Ta se však snažila ze sevření vyprostit silným cloumáním, v důsledku čehož poškozená S. utrpěla malé povrchové zranění na paži a bolest již dříve poškozeného ramenního kloubu. P. přišel na pomoc G., který se ji snažil ze sevření poškozené S. osvobodit, a této v úmyslu ji zastrašit a odradit od dalšího pronásledování P., začal slovně vyhrožovat. Za situace, kdy ve svém snažení nebyl úspěšný, protože poškozená S. P. nepustila a svědkyně A. informovala policii, z RotmainCenter spolu s čekajícím J. Ř. v jeho autě uprchl,
2. protože odsouzení R. G. a J. Ř. neměli peníze na benzín na zpáteční cestu, rozhodli se téhož dne něco vhodného odcizit. Proto s vozidlem řízeným J. Ř., který přitom věděl, že nemá platný řidičský průkaz, jeli na odstavné parkoviště XY, XY. Zde R. G. v době od 14.30 hod. do 15.45 hod. rozbil zadní levé boční okno zaparkovaného osobního vozu Toyota, SPZ XY poškozené G. T., odkud odcizil černý kožený tlumok a černý hliníkový kufr s lékařským přístrojem pro péči o nohy a prostředky pro péči o nohy v celkové hodnotě přibližně 675 euro v úmyslu si tyto předměty ponechat. Škoda na majetku vzniklá zničením bočního skla činila asi 220 euro,
3. poté J. Ř., který vědomě opět řídil vozidlo bez platného řidičského průkazu a R. G. odjeli do XY, XY, kde G. v 17.10 hod. opět vypáčil sklo zadního levého okna tam zaparkovaného osobního vozu Opel, SPZ XY, poškozeného P. L., z něhož odcizil potraviny v hodnotě 8,69 euro, uložené v modré nylonové tašce, aby si je rovněž nechal pro sebe. Na osobním vozidle vznikla věcná škoda 218,46 euro. Protože jeden vzorek krve odebraný J. Ř. dne 26. 1. 2013 ve 22.49 hod. vykazoval koncentraci amfetaminu 146 ng/ml a koncentraci metamfetaminu 1244 ng/ml., mohl s ohledem na okolnosti poznat, že se nachází pod účinkem omamných prostředků.
Podmínka oboustranné trestnosti je pak splněna v případě odsouzené R. P. i ohledně skutku z rozsudku Obvodového soudu v Marienbergu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 8 Ds 640 Js 493/13, v němž byl spatřován trestný čin krádeže, a jenž vykazuje rovněž znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky.
Trestná činnost, za niž byla R. P. tímto rozsudkem odsouzena, spočívala v podstatě v tom, že dne 6. 11. 2012 kolem 12.55 hod. v součinnosti se zvlášť stíhaným R. G. odcizila z obchodních prostor firmy Sport Ehnert GmbH & Co. KG [s. r. o. & komanditní společnost], v ulici XY, v XY, 3 páry dámských sandálů v hodnotě 70,80 euro.
Ačkoli ze skutkových zjištění vyplývá, že odsouzená svým jednáním způsobila škodu toliko ve výši 70,80 euro (srov. kurzy devizového trhu České národní banky ke dni 6. 11. 2012), toto jednání spáchané dne 6. 11. 2012, představuje dílčí útok pokračujícího trestného činu krádeže, pro který byla odsouzena již výše citovanými předchozími rozsudky Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 16 Ls 640 Js 2222/13 a Obvodového soudu Bayreuth, Spolková republika Německo, ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 1 Ls 260 Js 1041/13.
S ohledem na odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 3 T 49/2012, v právní moci dne 4. 4. 2012 (viz bod 4. opisu z evidence Rejstříku trestů) pro trestný čin krádeže, je zřejmé, že v úvahu přichází rovněž kvalifikace podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, neboť se odsouzená R. P. ve třech posledních letech od posuzovaného jednání dopustila trestného činu krádeže, a byl tak naplněn znak speciální recidivy. Podle této skutkové podstaty lze postihnout recidivujícího pachatele bez ohledu na posuzovaným skutkem způsobenou výši škody.
Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení R. G., J. Ř. a R. P. se dopouštěli jednak majetkové trestné činnosti, kterou si chtěli opatřovat nejen přechodný zdroj příjmů. Společenská škodlivost jejich jednání je zvyšována i tím, že se tohoto dopouštěli podle předem připraveného plánu a v součinnosti více osob. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že všichni byli již v minulosti v České republice vícekrát odsouzeni pro majetkovou trestnou činnost. Pokud jde o druh uloženého trestu, odsouzeným R. P. a J. Ř. byly uloženy nezanedbatelné tresty odnětí svobody, odsouzenému R. G. pak citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. Ř., R. P. a R. G. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu