ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.129.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 129/2019-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. K. , nar. XY, rozsudkem Krajského soudu v Lublani, Slovinská republika, ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. III K 56206/2017, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Lublani, Slovinská republika, ze dne 7. 6. 2018, sp. zn. VI Kp 56206/2017, který nabyl právní moci dne 7. 6. 2018, se zahrnutím trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Krajského soudu v Lublani, Slovinská republika, ze dne 16. 2. 2018, sp. zn. VI K 56899/2017, který nabyl právní moci dne 16. 2. 2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Lublani, Slovinská republika, ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. III K 56206/2017, byl M. K. uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže se škodou velkého rozsahu podle bodu 1 prvního odstavce článku 205 slovinského trestního zákoníku (KZ-1) , v souvislosti s prvním odstavcem článku 54 KZ-1, a při zahrnutí trestu uloženého rozsudkem Krajského soudu v Lublani, Slovinská republika, ze dne 16. 2. 2018, sp. zn. VI K 56899/2017, který nabyl právní moci dne 16. 2. 2018 (pro dva trestné činy krádeže se škodou velkého rozsahu podle bodu 3 prvního odstavce článku 205 KZ-1), jenž byl citovaným rozsudkem Krajského soudu v Lublani, sp. zn. III K 56206/2017, v rámci ukládaného souhrnného trestu zrušen, odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 3 (tří) měsíců. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, kterému bylo rozsudkem Vrchního soudu v Lublani, Slovinská republika, ze dne 7. 6. 2018, sp. zn. VI Kp 56206/2017, který nabyl právní moci dne 7. 6. 2018, vyhověno jen částečně s tím, že napadený rozsudek krajského soudu byl v rozhodnutí o uloženém trestu změněn tak, že byl souhrnný trest vrchním soudem snížen na 2 (dva) roky odnětí svobody. Ve zbývající části bylo naopak odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto a rozsudek soudu prvního stupně byl v nezměněných částech potvrzen.
2. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Lublani se M. K. předmětné trestné činnosti v podobě opakovaných krádeží dopustil v podstatě tím, že
1) dne 11. 12. 2017 ve 12:12 hod. na adrese XY v XY, silou svého těla vylomil vstupní dveře do bytového domu, majetku T. O. a Z. Ž., a k jejich škodě prohledal prostory v domě, avšak peníze ani vhodné hodnotnější předměty nenašel a proto nic neodcizil a čin zůstal ve stadiu pokusu,
2) dne 10. 12. 2017 v domě mezi 13:00 a 17:00 hod. v XY, XY, z bytového domu v majetku manželů L. J. O. a S. O., k jejich škodě vzal stříbrné a zlaté šperky, koženou peněženku hnědé barvy s dvěma dvacetidolarovými bankovkami, kulatou bronzovou památeční desku za spolupráci při házené, dámské hodinky s černým páskem, dámské náramkové hodinky s modrým ciferníkem a kovovým páskem stříbrné barvy, různé manžetové knoflíky, tedy věci v celkové hodnotě nejméně 300 €, když čin spáchal tak, že vhodným nářadím rozbil dvojité sklo přízemního okna bytového domu o rozměrech 160 x 70 cm, vstoupil dovnitř, prohledal několik prostor a vzal výše uvedené předměty.
3. Dne 4. 9. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Krajského soudu v Lublani, Slovinská republika, ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. III K 56206/2017, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Lublani, Slovinská republika, ze dne 7. 6. 2018, sp. zn. VI Kp 56206/2017, který nabyl právní moci dne 7. 6. 2018, se zahrnutím trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Krajského soudu v Lublani, Slovinská republika, ze dne 16. 2. 2018, sp. zn. VI K 56899/2017, který nabyl právní moci dne 16. 2. 2018, jenž byl citovaným rozsudkem Krajského soudu v Lublani, sp. zn. III K 56206/2017, v rámci ukládaného souhrnného trestu zrušen, ve vztahu k osobě obviněného M. K. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (konkrétně pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 tr. zákoníku, spáchaného v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený M. K. se úmyslné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil krátce poté, co byl rovněž pro trestný čin krádeže pravomocně odsouzen jednak dne 27. 11. 2017 rozsudkem Městského soudu v Brně, sp. zn. 4 T 48/2017, a dále dne 4. 12. 2017 rozsudkem Okresního soudu v Blansku, sp. zn. 14 T 66/2017. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je tak zvyšována nejen četností jednotlivých útoků, jimiž byl uznán vinným, ale též bohatší trestní minulostí odsouzeného, který byl na území České republiky již opakovaně soudně trestán, a to výhradně pro trestnou činnost majetkového charakteru, když v osmi případech, jež nejsou dosud zahlazeny, mu byl ukládán již nepodmíněný trest odnětí svobody. Vyjma České republiky pak byl M. K. pravomocně odsouzen rovněž ve Spolkové republice Německo, a to v roce 2010, dále v roce 2013, 2015 a 2016 v Rakousku, a v roce 2018 v Itálii, vždy za majetkovou trestnou činnost. Odsouzený M. K. se přitom úmyslné trestné činnosti majetkového charakteru, páchané v prosinci 2017 na území Spolkové republiky Německo, dopustil s odstupem toliko cca jednoho měsíce poté, co byl dne 8. 11. 2017 rozsudkem Monocratic Composition Court v Udine, sp. zn. 1756/2017, který nabyl právní moci dne 24. 1. 2018, odsouzen rovněž pro trestný čin krádeže k trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání šesti měsíců a dvou dnů. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byl za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Lublani ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. III K 56206/2017, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Lublani ze dne 7. 6. 2018, sp. zn. VI Kp 56206/2017, se zahrnutím trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Krajského soudu v Lublani ze dne 16. 2. 2018, sp. zn. VI K 56899/2017, jenž byl citovaným rozsudkem Krajského soudu v Lublani, sp. zn. III K 56206/2017, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Lublani, sp. zn. VI Kp 56206/2017, v rámci ukládaného souhrnného trestu zrušen, uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. K. příslušným soudem Slovinské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík
soudce