ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.130.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 130/2019-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky J. K. , nar. XY v XY, a P. L. , nar. XY v XY, okres Louny, rozsudkem Zemského soudu v Potsdami, Spolková republika Německo, ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 24 KLs 14/16 4102 Js 6821/16, který nabyl právní moci ve vztahu k J. K. dne 28. 6. 2017 a ve vztahu k P. L. dne 23. 5. 2017, se zahrnutím rozsudku Zemského soudu v Potsdami, Spolková republika Německo, ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 24 KLs 34/14 4104 Js 47028/12, ve vztahu k osobě P. L., hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu v Potsdami, Spolková republika Německo, ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 24 KLs 14/16 4102 Js 6821/16, který nabyl právní moci ve vztahu k J. K. dne 28. 6. 2017 a ve vztahu k P. L. dne 23. 5. 2017, byl J. K. uznán vinným trestným činem zvlášť těžkého loupežného přepadení podle §253 odst. 1, 2, §255, §250 odst. 2, č. 1, 2 alt., odst. 3, §25 odst. 2 německého trestního zákoníku (StGB) , a P. L. týmž trestným činem podle §253 odst. 1, 2, §255, §250 odst. 2, č. 1, 2 alt., §25 odst. 2, §53, §55 německého trestního zákoníku. Za to byl J. K. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců a P. L. při zahrnutí trestu, který mu byl dříve uložen rozsudkem Zemského soudu v Potsdami ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 24 KLs 34/14 4104 Js 47028/12, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na dobu pěti let a čtyř měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Potsdami se J. K. a P. L. předmětné trestné činnosti dopustili v podstatě tím, že:
dne 14. 7. 2012 v 13:57 hod. vstoupil po předchozí domluvě P. L. do filiálky spořitelny v XY, v ulici XY, kde byly v tu chvíli přítomné pouze pokladní banky C. H. a vedoucí filiálky M. G., poté přistoupil k pokladní a za pomoci kladiva, kterým ji ohrožoval, jí nařídil, aby mu vydala z pokladny všechny peníze, čemuž pokladní vyhověla a vydala mu hotovost v celkové výši 5.400 €, v průběhu čehož do filiálky vstoupil také J. K.; v tu chvíli si oba všimli přítomné vedoucí spořitelny, které se podařilo zavřít dveře od zasedací místnosti a spustit alarm, a proto oba filiálku rychle opustili a uprchli připraveným motorovým vozidlem zn. Seat, zaparkovaným před bankou.
3. Dne 5. 9. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Potsdami ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 24 KLs 14/16 4102 Js 6821/16, který nabyl právní moci ve vztahu k J. K. dne 28. 6. 2017 a ve vztahu k P. L. dne 23. 5. 2017, se zahrnutím rozsudku Zemského soudu v Potsdami, Spolková republika Německo, ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 24 KLs 34/14 4104 Js 47028/12, ve vztahu k osobě P. L., hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že J. K. i P. L. jsou občany České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (konkrétně trestného činu loupeže podle §173 tr. zákoníku). Zemský soud v Potsdami však odsouzenému P. L. uložil trest souhrnný, neboť do nově uloženého trestu zahrnul také nepodmíněný trest odnětí svobody z rozsudku Zemského soudu v Potsdami ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 24 KLs 34/14 4104 Js 47028/12, za spáchání pokusu těžkého loupežného vydírání, ke kterému došlo dne 25. 7. 2012 v 11:20 hod. ve filiálce banky Wolks und Raiffeisenbank za pomoci poplašné pistole, kterou odsouzený ohrožoval pokladní banky, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo, neboť se odsouzenému nepodařilo překonat bezpečnostní systém pokladny. Rovněž toto odsouzení se tak týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně trestného činu loupeže podle §173 tr. zákoníku. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky pro postup dle ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzení J. K. a P. L. se společně dopustili závažného loupežného přepadení spořitelny v XY, odkud odcizili hotovost v celkové výši 5.400 €, což odpovídá (při kurzu 1 € = 25,74 Kč) zhruba částce 138.996 Kč. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzených je však zvyšována nejen způsobem provedení činu a celkovou výší způsobené škody, ale u odsouzeného P. L. také jeho trestní minulostí, neboť za obdobnou trestnou činnost byl již v minulosti potrestán, v důsledku čehož mu byl následně uložen souhrnný trest. V případě obou odsouzených pak nelze pominout skutečnost, že se předmětné trestné činnosti násilného charakteru dopustili s odstupem toliko cca deseti měsíců poté, co byli dne 8. 9. 2011 rozsudkem Zemského soudu Salzburg, sp. zn. 031 Hv 91/2011g, Rakouská republika, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzeni pro trestný čin krádeže, a to J. K. k trestu odnětí svobody ve výměře třiceti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání tří let, a P. L. k trestu odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání pěti let, tzn. že se nyní posuzované trestné činnosti dopustili nedlouho po zahájení běhu zkušební doby podmíněného odsouzení z výše citovaného rozsudku rakouského soudu. Ve vztahu k druhu uložených nepodmíněných trestů Nejvyšší soud konstatuje, že oběma odsouzeným byl uložen trest odpovídající závažnosti spáchané trestné činnosti. Za tohoto stavu lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. K. a P. L. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík
soudce