ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.132.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 132/2019-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 25. 9. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky R. M., nar. XY, okres Most, rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 200 Ls 317 Js 50043/13, a to pro trestný čin krádeže, podle trestního zákona Spolkové republiky Německo, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 9 (devíti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a to při zahrnutí trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 214 Ds 317 Js 56204/12.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky R. M., nar. XY, okres Most, rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 214 Ds 317 Js 56204/12, a to pro trestný čin zneužití dokladů, podle trestního zákona Spolkové republiky Německo, a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu v trvání 2 (dvou) měsíců, se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 200 Ls 317 Js 50043/13, který nabyl právní moci téhož dne, byl R. M. uznán vinným trestným činem krádeže, podle německého trestního zákona. Za to byl odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 11 (jedenácti) měsíců, a to při zahrnutí trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 214 Ds 317 Js 56204/12, který nabyl právní moci dne 19. 9. 2014.
Podle skutkových zjištění Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 200 Ls 317 Js 50043/13, se odsouzený R. M. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v úmyslu si obstarat nikoli přechodný zdroj příjmů:
dne 21. 7. 2012 kolem 4.20 hod. v D. odcizil osobní motorové vozidlo Škoda Octavia, reg. zn. XY v hodnotě 19.200 euro, zaparkované v ulici XY na úrovni domu XY, poškozené A. Z., do kterého za použití násilí vnikl v úmyslu ponechat si vozidlo pro sebe nebo je rozebrat na náhradní díly a prodat.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený R. M. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem.
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona, zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 200 Ls 317 Js 50043/13 , pro skutek, v němž je spatřován trestný čin krádeže, podle německého trestního zákona, tak v tomto případě se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku). V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
Podmínka oboustranné trestnosti je pak splněna i ohledně jednání popsaného v bodech 1) a 2) z rozsudku Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 214 Ds 317 Js 56204/12 , v němž je rovněž spatřován trestný čin krádeže, a jenž vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku). Trestná činnost blíže popsaná v bodech ad 1) a 2) rozsudku, za niž byl R. M. tímto rozhodnutím odsouzen, spočívala v podstatě v tom, že:
ad 1) v době od 23.30 hod. dne 4. 11. 2011 do 04.20 hod. dne 5. 11. 2011 vnikl za použití násilí do osobního motorového vozidla zn. Ford, reg. zn. XY, poškozeného A. R. tím způsobem, že rozbil pravé zadní boční okénko a následně z vozidla odcizil černo-šedou látkovou kabelku S. K. s hotovostí ve výši 2 euro, EC kartou, řidičským průkazem, svazkem klíčů, mobilním telefonem zn. Samsung a šedivý látkový batoh A. R. s pracovním oblečením,
ad 2) v době od 18.00 hod. dne 8. 2. 2012 do 14.05 hod. dne 17. 2. 2012, po otevření dveří řidiče vnikl do osobního motorového vozidla zn. VW Passat 2,5 TDI, reg. zn. XY poškozeného R. A., z něhož odcizil zařízení handsfree v hodnotě cca 100 euro a I-Pod v hodnotě 50 euro, nacházející se v přihrádce na rukavice.
Oproti tomu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku popsaného pod bodem 3) rozsudku, ve kterém je podle právního řádu Spolkové republiky Německo u R. M. spatřován trestný čin zneužití osobních dokladů, když tento skutek spočíval v tom, že :
ad 3) dne 12. 10. 2012 asi v 05.25 hod. v D., na roku ulic XY a XY, se prokázal policejnímu příslušníku českým osobním průkazem vystaveným na J. D., nar. dne XY, čímž předstíral cizí identitu v úmyslu zatajit identitu vlastní.
Toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Protože v úvahu nepřichází použití ani jiné skutkové podstaty, obsažené v trestním zákoně České republiky, tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně tohoto skutku) a za něj odpovídajícího trestu zamítl.
V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. R. M. se dopustil více útoky majetkové trestné činnosti, kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku, a to s úmyslem obstarat si tímto způsobem nikoli jen přechodný zdroj příjmů. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována jak množstvím protiprávních útoků, tak i způsobem jejího provedení. Z opisu z evidence Rejstříku trestů rovněž vyplynulo, že v minulosti byl pro majetkovou trestnou činnost odsouzen v České republice a rovněž byl odsouzen pro trestnou činnost i ve Spolkové republice Německo. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu R. M., ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky činí trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou ) roků a 9 (devíti) měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu