ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.135.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 135/2019-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 25. 9. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. L. , nar. XY, okres Trutnov, rozsudkem Okresního soudu Rovigo, Italská republika, ze dne 5. 10. 2015, sp. zn. 742/2013, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Rovigo, Italská republika, ze dne 5. 10. 2015, sp. zn. 742/2013, který nabyl právní moci dne 7. 11. 2015, byl D. L. uznán vinným trestným činem řízení pod vlivem alkoholu a zapříčinění dopravní nehody, podle italského trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců a peněžitému trestu ve výši 6.000 euro.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený D. L. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že
dne 24. 11. 2012 řídil vůz zn. Audi A6, SPZ XY ve stavu opilosti v důsledku požití alkoholických nápojů, kdy byl dechovou zkouškou zjištěn obsah alkoholu v krvi 2,41-2,34 g/l, způsobil dopravní nehodu, když se svým vozidlem narazil do železné konstrukce mostu na státní silnici SP 87 v XY na hranici mezi regiony Benátsko a E. R. s vážnými škodami jak na vozidle, tak i na konstrukci mostu.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený D. L. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 tr. zákoníku, popřípadě i poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený D. L. vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost činnost, při níž mohl ohrozit život nebo zdraví lidí a způsobil škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustil opakovaně, když z opisu Rejstříku trestů vyplývá, že byl v Itálii již pro totožnou trestnou činnost v minulosti odsouzen. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení D. L. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu