ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.138.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 138/2019-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 25. 9. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. M., dříve D., nar. XY, okres Lučenec, Slovenská republika, rozsudkem Okresního soudu v Roveretu, Italská republika, ze dne 20. 1. 2014, sp. zn. 238/2014, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 378/14, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Roveretu, Italská republika, ze dne 20. 1. 2014, sp. zn. 238/2014, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 378/14, který nabyl právní moci dne 27. 1. 2015, byl D. M. uznán vinným trestným činem zničení majetku, podle italského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený D. M. dopustil trestné činnosti společně s M. B. v podstatě tím, že
v nočních hodinách dne 20. 1. 2014 z důvodu msty vůči bývalé manželce M. B. a jejímu novému partnerovi, za pomocí hořlavé látky a zapalovače založili požár ve dvou vozidlech zaparkovaných na veřejné komunikaci, a to osobním automobilu zn. Mini, SPZ XY ve vlastnictví T. R. a automobilu zn. Kia, SPZ XY ve vlastnictví P. P., které byly tímto zcela zničeny. Pouze díky včasnému zásahu požárníků nevznikla větší škoda, neboť hrozilo reálné nebezpečí rozšíření ohně vzhledem k tomu, že ve vzdálenosti několika metrů od vozidel se nacházelo sídlo průmyslové haly firmy A. s vnějším opláštěním.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený D. M. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku a obecného ohrožení podle §272 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený D. M. se ze zavrženíhodné pohnutky dopustil s další osobou jednání, kterým chtěl způsobit škodu na cizím majetku, a jehož společenská škodlivost je zvyšována zejména způsobem jeho provedení. Z opisu z evidence Rejstříku trestů rovněž vyplývá, že byl již v minulosti pro úmyslnou trestnou činnost v České republice i v Italské republice odsouzen. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení D. M. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu