ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.145.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 145/2019-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. H. , nar. XY, rozsudkem Okresního soudu v Janově, Italská republika, ze dne 30. 7. 2011, sp. zn. 3224, který nabyl právní moci dne 31. 10. 2011, rozsudkem Okresního soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 8. 5. 2012, sp. zn. 322/12, který nabyl právní moci dne 6. 6. 2012, rozsudkem Okresního soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 868/13, který nabyl právní moci dne 3. 1. 2014, rozsudkem Okresního soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 1029/13, který nabyl právní moci dne 17. 1. 2014, a rozsudkem Okresního soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 658/14, který nabyl právní moci dne 3. 11. 2014, které byly z hlediska souběžných trestů sloučeny rozhodnutím Veřejného státního zastupitelství u Okresního soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. 56/15 a 29/15, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Janově, Italská republika, ze dne 30. 7. 2011, sp. zn. 3224, který nabyl právní moci dne 31. 10. 2011, byl P. H. uznán vinným jednak trestným činem proti státu, veřejnému pořádku, výkonu spravedlnosti nebo veřejným činitelům podle čl. 81 a čl. 337 italského trestního zákoníku, a dále trestným činem způsobení těžké újmy na zdraví, zohyždění nebo trvalých následků z nedbalosti podle čl. 582 a čl. 585 v souvislosti s čl. 576 odst. 1 až 5 bis a čl. 61 odst. 2 italského trestního zákoníku, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Janově se P. H. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
1) dne 29. 7. 2011 v J. při více činech spojených jednotným úmyslem použil násilí a výhrůžky, když kladl odpor veřejným činitelům působícím na kvestuře v J. při vykonávání úředních úkonů, především poté, co jej zaměstnanci kvestury nalezli spícího a rozvaleného uprostřed veřejné komunikace spolu s dalšími osobami a jeho psy, kteří nebyli uvázáni, a probudili ho, aby ho vyzvali, aby zaujal vhodnější polohu a uvázal své psy, obviněný hned vyskočil na nohy a začal nadávat inspektoru B. ve svém jazyce a také pronesl několik vět v italském jazyce, jako „… co po mě chceš, poldo, co sakra chceš, jdi do prdele …“, načež poté, co byl vyzván, aby předložil osobní dokumenty, přiblížil svůj obličej s výhrůžným výrazem k policistovi, po výzvě k odstoupení do inspektora strčil a tahal ho za košili, načež byl zablokován, aby mu byla nasazena pouta a byl posazen do služebního automobilu, kde dál vykřikoval nadávky jako: “fízle, si sračka, jak tě někde potkám, zabiju tě, si nula …“, během převozu na kvesturu plival na auto a proti asistentu F. a začal kopat a vrážet hlavou v prostoru služebního auta, přičemž v okamžiku, kdy byl odváděn do bezpečnostní místnosti, vrážel hlavou do zdi a když několik pracovníků zasáhlo, aby ho zastavili, kousl silně do prstu policisti R. a způsobil mu tak zranění uvedená v následujícím bodě,
2) za okolností uvedených v bodě 1) a s cílem spáchat v něm popsaný trestný čin, silně pokousal ukazováček pravé ruky policisty S. R. a způsobil mu tak, navzdory kožené rukavici, kterou měl na ruce, újmu na zdraví spočívající v oděrkách kolem nehtového lůžka 2. prstu pravé ruky s podnehtovým hematomem, z čehož vyplývá léčení v délce trvání pěti dnů, přičemž tento čin spáchal vůči úředníkovi soudní policie při výkonu a/nebo v důsledku výkonu jeho funkce.
3. Následně byl P. H. rozsudkem Okresního soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 8. 5. 2012, sp. zn. 322/12, který nabyl právní moci dne 6. 6. 2012, uznán vinným jednak trestným činem proti státu, veřejnému pořádku, výkonu spravedlnosti nebo veřejným činitelům podle čl. 337 italského trestního zákoníku a dále trestným činem způsobení těžké újmy na zdraví, zohyždění nebo trvalých následků z nedbalosti podle čl. 582, čl. 585 a čl. 61 odst. 2 italského trestního zákoníku, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu.
4. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Trentu se P. H. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
dne 7. 5. 2012 v T. kladl odpor veřejným činitelům a strážníkům působícím na stanici karabiníků v T. při vykonávání úředních úkonů spočívajících ve výzvě k jeho identifikaci tím, že použil násilí spočívající v tom, že po nich házel předměty získané zničením lavic umístěných uvnitř policejní stanice, přičemž napadl jednoho z karabiníků L. B. kopanci a ranami pěstí, čímž mu způsobil zranění se stanovenou dobou léčby šest dnů, když násilí bylo závažnější tím, že bylo použito s cílem použít odpor vůči veřejnému činiteli, a poškození je o to závažnější, že bylo způsobeno na věcech nacházejících se ve veřejné budově a sloužících veřejnému použití.
5. Následně byl P. H. rozsudkem Okresního soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 868/13, který nabyl právní moci dne 3. 1. 2014, uznán vinným trestným činem krádeže podle čl. 624, čl. 625 odst. 1 č. 4 italského trestního zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců a pokutě 200 €.
6. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Trentu se P. H. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
dne 8. 6. 2013 v T., s cílem zajistit si prospěch, odcizil v městské knihovně notebook zn. Asus, model EEEPC 901 v hodnotě cca 350 € poškozené D. R. a to tak, že poté, co poškozená vyšla ven, aby nerušila ostatní osoby přítomné v knihovně voláním z mobilního telefonu a zanechala notebook a další osobní věci dočasně bez dohledu na místě, využil obviněný, sedící na místě vedle poškozené, nastalé situace a zmocnil se notebooku poškozené, s nímž odešel, když však byl viděn další osobou nacházející se v knihovně a zaznamenán na videozáznamu z bezpečnostní kamery.
7. Následně byl P. H. rozsudkem Okresního soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 1029/13, který nabyl právní moci dne 17. 1. 2014, uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle čl. 56, čl. 624 a čl. 625 č. 7 italského trestního zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců a pokutě 50 €.
8. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Trentu se P. H. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
dne 12. 1. 2013 s cílem zajistit sobě nebo druhým prospěch, jednal pochybným způsobem tak, aby se zmocnil kancelářského materiálu jako přenosný pc, knihy, tužková nabíječka a nabíječka do telefonu v nevyčíslené celkové hodnotě, které odcizil ze studovny v knihovně v XY, ulice XY, která byla dočasně obsazena poškozeným majitelem odcizených věcí M. L., který je obvykle nechával na základě důvěry rozložené po dobu pauzy na místě.
9. Následně byl P. H. rozsudkem Okresního soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 658/14, který nabyl právní moci dne 3. 11. 2014, uznán vinným trestným činem krádeže s přitěžujícími okolnostmi, nezahrnující použití násilí nebo zbraní či použití hrozby násilí nebo zbraní, vůči osobám podle čl. 624 bis italského trestního zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pokutě 310 €.
10. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Trentu se P. H. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
dne 1. 8. 2012 v XY, s cílem zajistit sobě nebo druhým prospěch, se zmocnil elektrické motorové pily zn. Oregon, model ES400, žluté barvy ve vlastnictví poškozeného A. G., kterému ji odcizil, když ji měl uloženou za domem pod přístřeškem.
11. Dne 5. 3. 2015 bylo Veřejným státním zastupitelstvím u okresního soudu v Trentu, Italská republika, sp. zn. 56/15 a 29/15, rozhodnuto o sloučení souběžných trestů, které byly P. H. postupně pravomocně uloženy výše citovanými rozhodnutími italských soudů, tedy jednak rozsudkem Okresního soudu v Janově ze dne 30. 7. 2011, sp. zn. 3224, který nabyl právní moci dne 31. 10. 2011, dále rozsudkem Okresního soudu v Trentu ze dne 8. 5. 2012, sp. zn. 322/12, který nabyl právní moci dne 6. 6. 2012, rozsudkem Okresního soudu v Trentu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 868/13, který nabyl právní moci dne 3. 1. 2014, rozsudkem Okresního soudu v Trentu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 1029/13, který nabyl právní moci dne 17. 1. 2014, a rozsudkem Okresního soudu v Trentu ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 658/14, který nabyl právní moci dne 3. 11. 2014, s tím, že byl odsouzenému stanoven jednak vykonatelný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let, šesti měsíců a dvaceti šesti dnů a dále pokuta (peněžitý trest) ve výši 260 €.
12. Dne 13. 9. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení jednak rozsudkem Okresního soudu v Janově, Italská republika, ze dne 30. 7. 2011, sp. zn. 3224, který nabyl právní moci dne 31. 10. 2011, dále rozsudkem Okresního soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 8. 5. 2012, sp. zn. 322/12, který nabyl právní moci dne 6. 6. 2012, rozsudkem Okresního soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 868/13, který nabyl právní moci dne 3. 1. 2014, rozsudkem Okresního soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 1029/13, který nabyl právní moci dne 17. 1. 2014, a rozsudkem Okresního soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 658/14, který nabyl právní moci dne 3. 11. 2014, které byly z hlediska souběžných trestů sloučeny rozhodnutím Veřejného státního zastupitelství u Okresního soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. 56/15 a 29/15, v nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let, šesti měsíců a dvaceti šesti dnů a pokutu (peněžitý trest) ve výši 260 €, ve vztahu k osobě obviněného P. H. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
13. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
14. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
15. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že P. H. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemskými soudy a jednotlivá odsouzení se týkají skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně trestného činu násilí proti úřední osobě podle §325 tr. zákoníku a trestného činu výtržnictví podle §358 tr. zákoníku (v případě rozsudku Okresního soudu v Janově ze dne 30. 7. 2011, sp. zn. 3224), dále trestného činu násilí proti úřední osobě podle §325 tr. zákoníku (v případě rozsudku Okresního soudu v Trentu ze dne 8. 5. 2012, sp. zn. 322/12), a pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (v případě rozsudků Okresního soudu v Trentu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 868/13, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 1029/13, a ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 658/14). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
16. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného P. H. je zvyšována zejména četností jednotlivých trestných činů, jejichž zákonné znaky odsouzený svým jednáním naplnil, jakož i délkou období, po které se této různorodé trestné činnosti úmyslného charakteru dopouštěl, a to v jednotlivých případech vždy i přes své předešlé odsouzení. Ve vztahu k druhu a výši uloženého trestu, do něhož byly rozhodnutím Veřejného státního zastupitelství u Okresního soudu v Trentu ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. 56/15 a 29/15, sloučeny všechny odsouzenému souběžně ukládané tresty, lze konstatovat, že P. H. tak byl za jednání, jimiž byl pravomocně uznán vinným jednak rozsudkem Okresního soudu v Janově ze dne 30. 7. 2011, sp. zn. 3224, dále rozsudkem Okresního soudu v Trentu ze dne 8. 5. 2012, sp. zn. 322/12, rozsudkem Okresního soudu v Trentu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 868/13, rozsudkem Okresního soudu v Trentu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 1029/13, jakož i rozsudkem Okresního soudu v Trentu ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 658/14, uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedená odsouzení P. H. příslušnými soudy Italské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
17. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík
soudce