ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.150.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 150/2019-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 9. 2019 k podnětu Krajského soudu v Brně na zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 11 Tcu 8/2019, v trestní věci M. P., nar. XY v XY, takto:
Podle §4 odst. 4 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, per analogiam se usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 11 Tcu 8/2019, jímž bylo podle tehdy platného ustanovení §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb. rozhodnuto jednak tak, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. P., nar. XY, rozsudkem Okresního soudu města Wroclaw, III. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. III K 345/14, ve spojení s rozsudkem Apelačního soudu ve Wroclawi, II. trestní oddělení, ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. II AK 286/15, a to v části, v níž byl uznán vinným dvěma trestnými činy výroby nebo přípravy omamných látek nejenom pro vlastní potřebu podle čl. 53 odst. 2 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o boji proti narkomanii (Sb. zákonů ze dne 19. 9. 2005 ve spojení s čl. 12 a čl. 13 §1 polského trestního zákoníku) a trestným činem útoku na veřejného činitele nebo vyhrožování veřejnému činiteli podle čl. 222 §1 a čl. 224 §2 ve spojení s čl. 157 §2 ve spojení s čl. 11 §2 polského trestního zákoníku (body I., II. a V. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců, a jednak tak, že se zamítá návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení M. P. výše citovaným rozsudkem Okresního soudu města Wroclaw, III. trestní oddělení, a to pro trestný čin nedovoleného užívání omamných a psychotropních látek a jejich nabytí, držení, výroby nebo přípravy jen pro vlastní potřebu podle čl. 62 odst. 2 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o boji proti narkomanii (Sb. zákonů ze dne 19. 9. 2005) a pro trestný čin nedovoleného držení nebo používání zbraní, střelných zbraní, jejich částí a součástí, střeliva a výbušnin podle čl. 263 §2 polského trestního zákoníku (body III. a IV. rozsudku) a jemu odpovídající část trestu, zrušuje.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu města Wroclaw, III. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. III K 345/14, ve spojení s rozsudkem Apelačního soudu ve Wroclawi, II. trestní oddělení, ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. II AK 286/15, byl M. P. uznán vinným dvěma trestnými činy výroby nebo přípravy omamných látek nejenom pro vlastní potřebu podle čl. 53 odst. 2 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o boji proti narkomanii (Sb. zákonů ze dne 19. 9. 2005 ve spojení s čl. 12 a čl. 13 §1 polského trestního zákoníku) (body I. a II. rozsudku), dále přečinem nedovoleného užívání omamných a psychotropních látek a jejich nabytí, držení, výroby nebo přípravy jen pro vlastní potřebu podle čl. 62 odst. 2 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o boji proti narkomanii (Sb. zákonů ze dne 19. 9. 2005) (bod III. rozsudku), trestným činem nedovoleného držení nebo používání zbraní, střelných zbraní, jejich částí a součástí, střeliva a výbušnin podle čl. 263 §2 polského trestního zákoníku (bod IV. rozsudku), a trestným činem útoku na veřejného činitele nebo vyhrožování veřejnému činiteli podle čl. 222 §1 a čl. 224 §2 ve spojení s čl. 157 §2 ve spojení s čl. 11 §2 polského trestního zákoníku (bod V. rozsudku). Za toto jednání byl M. P. odsouzen jednak k celkovému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a dále k celkové peněžité pokutě ve výši 300 denních sazeb se stanovenou výší každé z nich v částce 250 Zlotých.
2. Nejvyšší soud České republiky k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení M. P. výše označeným rozsudkem polského soudu do evidence Rejstříku trestů rozhodl podle ustanovení §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon“), usnesením ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 11 Tcu 8/2019, tak, že se na část odsouzení M. P. výše citovaným rozsudkem Okresního soudu města Wroclaw, III. trestní oddělení, ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. III K 345/14, ve spojení s rozsudkem Apelačního soudu ve Wroclawi, II. trestní oddělení, ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. II AK 286/15, v němž byl uznán vinným dvěma trestnými činy výroby nebo přípravy omamných látek nejenom pro vlastní potřebu podle čl. 53 odst. 2 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o boji proti narkomanii (Sb. zákonů ze dne 19. 9. 2005 ve spojení s čl. 12 a čl. 13 §1 polského trestního zákoníku) a trestným činem útoku na veřejného činitele nebo vyhrožování veřejnému činiteli podle čl. 222 §1 a čl. 224 §2 ve spojení s čl. 157 §2 ve spojení s čl. 11 §2 polského trestního zákoníku (body I., II. a V. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, zatímco ohledně odsouzení M. P. výše uvedeným rozsudkem polského soudu pro trestný čin nedovoleného užívání omamných a psychotropních látek a jejich nabytí, držení, výroby nebo přípravy jen pro vlastní potřebu podle čl. 62 odst. 2 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o boji proti narkomanii (Sb. zákonů ze dne 19. 9. 2005) a pro trestný čin nedovoleného držení nebo používání zbraní, střelných zbraní, jejich částí a součástí, střeliva a výbušnin podle čl. 263 §2 polského trestního zákoníku (body III. a IV. rozsudku) a jemu odpovídající části trestu byl návrh ministerstva spravedlnosti na zaznamenání do evidence Rejstříku trestů zamítnut.
3. Dne 17. 9. 2019 podal Krajský soud v Brně Nejvyššímu soudu podnět ke zrušení výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 11 Tcu 8/2019, a to s odkazem na pravomocně skončené řízení o uznání cizozemského rozhodnutí v trestní věci odsouzeného M. P., vedené u jmenovaného soudu pod sp. zn. 11 T 11/2019. Z obsahu toho podání lze dovodit, že se jedná o podnět ve smyslu §4 odst. 4 zákona, neboť ve věci odsouzeného M. P. již bylo rozhodnuto tak, že se předmětné cizozemské rozhodnutí uznává na území České republiky.
4. Nejvyšší soud danou věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro zrušení usnesení, jímž dříve rozhodl jednak o zaznamenání údajů o části odsouzení M. P. a jednak o částečném zamítnutí návrhu ministerstva spravedlnosti na zaznamenání údajů o části odsouzení výše označeným rozsudkem cizozemského soudu do evidence Rejstříku trestů.
5. Podle ustanovení §4a odst. 3 zákona platí, že Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne o tom, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Podle §4 odst. 4 zákona platí, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle §4 odst. 2 nebo 3 zákona a soud podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. Na rozhodnutí cizozemského soudu nebo mezinárodního soudu zaznamenaná do evidence Rejstříku trestů podle §4 odst. 1 až 3 zákona se hledí jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 5 zákona).
7. Z obsahu příslušného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2019, sp. zn. 11 T 11/2019, bylo rozhodnuto tak, že se podle §306 odst. 2 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve spojení s §300 odst. 1 písm. a) tohoto zákona na území České republiky částečně uznává rozsudek Okresního soudu města Wroclaw, III. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. III K 345/14, který nabyl právní moci dne 19. 11. 2015, ve znění rozsudku Apelačního (odvolacího) soudu ve Wroclawi, II. trestní oddělení, ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. II AKa 286/15, ve spojení s usnesením Oblastního soudu ve Wroclavi, III. trestní oddělení, ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. III K 345/14, a to ve skutcích uvedených pod body I., II. a V., za spáchání kterých byl M. P. uznán vinným dvojnásobným trestným činem výroby nebo přípravy omamných látek nejenom pro vlastní potřebu podle čl. 53 odst. 2 polského zákona o potírání narkomanie ze dne 29. 7. 2005 a trestným činem útoku na veřejného činitele nebo vyhrožování veřejnému činiteli podle čl. 223 §1 a čl. 224 §2 polského trestního zákoníku (body I., II. a V. rozsudku). Citovaným rozsudkem Krajského soudu v Brně bylo současně rozhodnuto o tom, že M. P. podle §306 odst. 1, 2 ve spojení s §124 odst. 4 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, a §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku vykoná poměrnou část trestu odnětí svobody v trvání 138 dnů, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
8. Naopak ve vztahu ke skutkům popsaným pod body III. a IV. výrokové části rozsudku Okresního soudu města Wroclaw, III. trestní oddělení, ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. III K 345/14, Krajský soud v Brně konstatoval, že tyto skutky nenaplňují zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 českého trestního zákoníku a trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §279 českého trestního zákoníku, přičemž v úvahu nepřichází ani použití jiné skutkové podstaty obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku České republiky. Ohledně těchto skutků jsou tak dle krajského soudu dány důvody pro neuznání rozhodnutí předvídané v ustanovení §305 odst. 1 písm. b) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.
9. Jelikož žádnou z oprávněných osob nebylo proti výše citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2019, sp. zn. 11 T 11/2019, podáno odvolání, nabylo toto rozhodnutí právní moci dne 4. 9. 2019.
10. Ačkoli se současná úprava ustanovení §4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů výslovně nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. §4 odst. 2, 3 tohoto zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Polské republiky (tedy členského státu Evropské unie), lze v posuzované věci aplikovat postup podle ustanovení §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., které upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odst. 2 nebo 3 tohoto ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v Rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát, a to podle pravidel analogie (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2012, sp. zn. 11 Tcu 137/2012, ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 11 Tcu 99/2013, ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 11 Tcu 33/2016 a ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 11 Tcu 54/2018). Byť citované ustanovení zákona o Rejstříku trestů dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit jeho analogickou aplikací i v případě odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie.
11. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud zrušil své usnesení ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 11 Tcu 8/2019, ohledně zaznamenání údajů o předmětném odsouzení M. P. polským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík
soudce