ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.152.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 152/2019-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 2. 10. 2019 o podnětu Krajského soudu v Ostravě na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 11 Tcu 6/2019, v trestní věci M. V. , nar. XY v XY, takto:
Podle analogie §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 11 Tcu 6/2019, jímž bylo ve smyslu ustanovení §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně občana České republiky M. V. , nar. XY v XY, okr. Karviná, rozhodnuto, že se na jeho odsouzení rozsudkem Okresního soudu Gliwice, detašované pracoviště Rybnik, Polská republika ze dne 25. 1. 2016, sp. zn. VK 25/14, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, zrušuje.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu Gliwice, detašované pracoviště Rybnik, Polská republika, ze dne 25. 1. 2016, sp. zn. VK 25/14, který nabyl právní moci dne 28. 7. 2016, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Katowicích ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. II AKa 265/16, byl M. V. uznán vinným trestnými činy podle čl. 56 §1 a 3, čl. 55 §113 zákona o boji proti narkomanii ze dne 29. 7. 2005 ve spojení s čl. 12 a čl. 65 §1 polského tr. zákona, a trestnými činy podle čl. 223 §1 ve spojení s čl. 157 §2 a čl. 11 §2 polského tr. zákona a podle čl. 178a §1 polského trestního zákona. Za toto jednání mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 4 (čtyř) měsíců, peněžitá pokuta v celkové výši 250 denních splátek, přičemž jedna splátka činí 10 PLN, dále mu bylo uloženo propadnutí majetkové hodnoty získané z trestného činu v hodnotě 40 000 PLN, a zákaz řízení motorových vozidel na dobu 1 roku.
Nejvyšší soud k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) rozhodl usnesením ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 11 Tcu 6/2019, tak, že se na odsouzení občana České republiky M. V., výše označeným rozsudkem cizozemského soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Dne 20. 9. 2019, ve věci sp. zn. 67 T 1/2019, podal Krajský soud v Ostravě, Nejvyššímu soudu podnět ke zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu podle analogie §4 odst. 4 zákona, neboť ve věci tohoto odsouzeného bylo již rozhodnuto, že se předmětné cizozemské rozhodnutí uznává na území České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení usnesení, jímž ohledně občana České republiky M. V., výše označeným rozsudkem cizozemského soudu, rozhodl, že se na jeho odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Podle §4 odst. 1 zákona platí, že do evidence Rejstříku trestů se zaznamenávají též údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozhodnutí takového soudu rozhodl soud podle zvláštního právního předpisu a uznané rozhodnutí bylo cizozemským soudem vydáno pro čin trestný i podle právního řádu České republiky.
Podle §4 odst. 4 zákona platilo, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem podle §4 odst. 2 nebo 3 zákona a soud příslušný podle zvláštního právního předpisu (§452 tr. ř.) následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí cizozemského soudu, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o tomto odsouzení. Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání podle §4 odst. 1 zákona. Pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle §4 odst. 2 nebo 3 zákona, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 5 zákona).
Podle §4a odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají též údaje o pravomocných odsouzeních občanů České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie v trestním řízení a údaje navazující na tato odsouzení, a to na základě informací zaslaných jinými členskými státy Evropské unie.
Podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2019, sp. zn. 67 T 1/2019, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. 2 To 75/2019, bylo rozhodnuto, že podle §306 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále též jen „z. m. j. s.“), se ve věci odsouzeného M. V., nar. XY v XY, občana České republiky, trvale bytem XY, XY, na území České republiky uznává:
- pravomocný rozsudek Krajského soudu Gliwice, detašované pracoviště Rybnik, Polská republika, ze dne 25. 1. 2016, sp. zn. VK 25/14, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Katowicích ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. II AKa 265/16, který nabyl právní moci téhož dne, jímž byl M. V. odsouzen pro skutky právně kvalifikované:
- po dle čl. 56 odstavec 3 zákona ze dne 29. 7. 2005 o potírání narkomanie za použití čl. 12 trestního zákona Polské republiky a čl. 65 §1 trestního zákona Polské republiky, jehož se dopustil tím, že v období od ledna 2013 do zhruba 8. 8. 2013 v Polsku v obcích XY, XY a XY v krátkých časových intervalech, s jednotícím záměrem v úmyslu získat majetkový prospěch v rozporu se zákonem uvedl do oběhu významné množství omamných látek tak, že prodal A. Z. a S. Z. za účelem dalšího prodeje významné množství omamných látek v podobě marihuany v celkovém množství nejméně 2.030 g a tímto získal majetkový prospěch ve výši nejméně 40.000 PLN, přičemž si z tohoto jednání vytvořil trvalý zdroj příjmů,
- podle čl. 55 odstavec 3 zákona ze dne 29. 7. 2005 o potírání narkomanie za použití čl. 12 trestního zákona Polské republiky, jehož se dopustil tím, že:
v době od ledna 2013 do 09.09.2013 v krátkých časových intervalech, s jednotícím záměrem, v úmyslu získat majetkový prospěch v rozporu se zákonem ze dne 29. července 2005 o potírání narkomanie dovezl z České republiky na území Polské republiky významné množství omamných látek v podobě marihuany v množství nejméně 2.107,42 g, tj. nejméně ve 21 případech převezl z území členského státu Evropské unie – České republiky na území Polské republiky,
- podle čl. 224 §2 za použití čl. 157 §2 a čl. 11 §2 trestního zákona Polské republiky, jehož se dopustil tím, že:
dne 9. 9. 2013 v obci XY v úmyslu, aby příslušník policejního komisařství Městské policie J. R. upustil od výkonu své služební pravomoci ve formě zadržení odsouzeného, užil vůči příslušníkovi násilí tak, že na něj najel pravou stranou motocyklu, který řídil, v důsledku čehož příslušník upadl a utrpěl poranění v podobě povrchového zranění zápěstí a ruky, pohmoždění levého zápěstí a prstů, která omezila funkčnost těchto orgánů do 7 dnů, přičemž tohoto jednání se dopustil v souvislosti a během výkonu služebních povinností příslušníka,
- podle čl. 178a §1 trestního zákona Polské republiky, jehož se dopustil tím, že:
dne 9. 9. 2013 v obci XY řídil v silničním provozu po veřejné komunikaci motorku zn. Yamaha R6, reg. zn. XY pod vlivem omamné látky, kdy v jeho krvi byla
zjištěna přítomnost delta 9-tetrahydrocannabinolu v koncentraci 2,7 ng/ml a kyseliny delta 9- tetrahydrocannabinolové v koncentraci 68,4 ng/ml,
přičemž tyto skutky by mohly být podle práva České republiky posouzeny jako trestné činy nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 4 (čtyř) měsíců, peněžitá pokuta v celkové výši 250 denních splátek, přičemž jedna splátka činí 10 PLN, dále mu bylo uloženo propadnutí majetkové hodnoty získané z trestného činu v hodnotě 40 000 PLN, a zákaz řízení motorových vozidel na dobu 1 roku.
Podle §306 odst. 1 z. m. j. s. bylo rozhodnuto, že shora uvedený trest se vykoná, přičemž pro jeho výkon byl M. V. podle §306 odst. 1 za použití §124 odst. 4 z. m. j. s. a za použití §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2019, sp. zn. 67 T 1/2019, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. 2 To 75/2019, byl tedy výše uvedený rozsudek Krajského soudu Gliwice, detašované pracoviště Rybnik, Polská republika, ze dne 25. 1. 2016, sp. zn. VK 25/14, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Katowicích ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. II AKa 265/16, uznán na území České republiky.
I když se současná úprava ustanovení §4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. §4 odst. 2, 3 tohoto zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Polské republiky (tedy členského státu Evropské unie), lze v posuzované věci aplikovat postup podle analogie §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., který upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odst. 2 nebo 3 tohoto ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát. Z opisu Rejstříku trestů vyžádaného Nejvyšším soudem dne 25. 9. 2019 přitom vyplývá, že u odsouzeného M. V., je pod body 5) a 6) vykazováno dvakrát totéž předmětné odsouzení cizozemským soudem. A proto, byť dané ustanovení dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit jeho analogickou aplikací.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud zrušil své usnesení ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 11 Tcu 6/2019, jímž rozhodl, že se na odsouzení M. V. soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 10. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu