ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.160.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 160/2019-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. H. , nar. XY v XY, rozsudkem Obvodního soudu v Parchimu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 177 Js 19337/13 3 Ds 2176/13, který nabyl právní moci dne 22. 1. 2014, se zahrnutím trestů z rozsudku Obvodního soudu v Lübecku, Spolková republika Německo, ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 772 Js 29682/13 64 Ds 223/13, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2013, které byly společně s trestem uloženým usnesením Obvodního soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 22 Ds 144 Js 29567/13, z hlediska postupně uložených trestů usnesením Obvodního soudu v Parchimu, Spolková republika Německo, ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 177 Js 19337/13 3 Ds 2176/13, které nabylo právní moci dne 8. 7. 2014, sloučeny do úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 8 (osmi) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu v Lübecku, Spolková republika Německo, ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 772 Js 29682/13 64 Ds 223/13, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2013, byl P. H. uznán vinným ze spáchání jednak trestného činu krádeže ve čtyřech případech, z toho ve třech případech v ideálním souběhu s trestným činem úmyslného řízení bez řidičského oprávnění, a dále trestného činu podvodu v ideálním souběhu s trestným činem úmyslného řízení bez řidičského oprávnění podle §242 odst. 1, §263 odst. 1, §47 odst. 1, §52, §53, §56 odst. 1 německého trestního zákoníku (StGB) a §21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu na pozemních komunikacích (StVG) . Za toto jednání pak byl německým soudem odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na dobu deseti měsíců.
2. Rozsudkem Obvodního soudu v Parchimu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 177 Js 19337/13 3 Ds 2176/13, který nabyl právní moci dne 22. 1. 2014, byl P. H. uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže do bytu vloupáním podle §244 odst. 1, č. 3, odst. 2, §242 odst. 1, §22, §23 německého trestního zákoníku (StGB) a se zahrnutím trestů z rozsudku Obvodního soudu v Lübecku ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 772 Js 29682/13 64 Ds 223/13, odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu jednoho roku a šesti měsíců.
3. Usnesením Obvodního soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 22 Ds 144 Js 29567/13, byl P. H. uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže vloupáním do domovních prostor ve stadiu pokusu podle §242, §244 odst. 1, č. 3, odst. 2, §22, §23 německého trestního zákoníku (StGB) , za což byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 120 denních sazeb po 10 EUR. Tento peněžitý trest byl v případě nedobytnosti nahrazen trestem odnětí svobody, kdy jedné denní sazbě odpovídá jeden den trestu odnětí svobody.
4. Usnesením Obvodního soudu v Parchimu, Spolková republika Německo, ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 177 Js 19337/13 3 Ds 2176/13, které nabylo právní moci dne 8. 7. 2014, bylo na základě shora citovaných pravomocných rozhodnutí Obvodního soudu v Lübecku ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 772 Js 29682/13 64 Ds 223/13, Obvodního soudu v Parchimu ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 177 Js 19337/13 3 Ds 2176/13, a Obvodního soudu v Pirně ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 22 Ds 144 Js 29567/13, rozhodnuto o sloučení postupně uložených trestů do celkového úhrnného trestu odnětí svobody na dobu jednoho roku a osmi měsíců.
5. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu v Lübecku obsažených v rozsudku ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 772 Js 29682/13 64 Ds 223/13, se odsouzený shora popsané trestné činnosti v podstatě dopustil tím, že
a) mezi 9. 7. a 11. 7. 2013 odcizil starší dámské kolo značky „Prophete“ v hodnotě cca 100 EUR, které svědek H. nezamčené zaparkoval pod svým přístřeškem, odkud jej obviněný odcizil, aby si ho ponechal a sám ho používal,
b) dne 12. 7. 2013 kolem 15:00 hod. se vydal do areálu firmy P. v ul. XY ve XY, kde nastoupil do malého nákladního vozidla tov. zn. Mercedes Vito s reg. zn. XY, který tam svědek S. na krátkou dobu zaparkoval nezamčený s klíčem v zapalování, a s vozidlem v hodnotě 25.000 EUR a nákladem v hodnotě cca 15.000 EUR ujel, aby si vše přivlastnil,
c) dne 13. 7. 2013 kolem 7:30 hod. se zdržoval v areálu čerpací stanice ARAL v ul. XY v XY, odkud odcizil osobní vozidlo VW Caddy s reg. zn. XY, které tu na krátkou dobu zaparkoval svědek W. a ujel, aby vozidlo v hodnotě cca 1.500 EUR používal, stejně jako uloženou peněženku s hotovostí 160 EUR, mobilní telefon HTC a diverzní nářadí zde uložené,
d) dne 29. 7. 2013 kolem 12:45 hod. nastoupil do osobního vozidla tov. zn. Audi 100 s reg. zn. XY svědka G., které bylo zaparkované na pozemku XY v XY, a ujel, aby si vozidlo přivlastnil,
e) téhož dne kolem 19:00 hod. jel odcizeným vozidlem do areálu čerpací stanice Shell v ul. XY v XY, kde natankoval do vozidla 25,45 litrů benzínu v hodnotě 40,19 EUR a následně odjel do XY, aniž za pohonné hmoty zaplatil,
přičemž skutky popsané pod písmeny b) až e) obviněný spáchal přesto, že nevlastnil řidičské oprávnění.
6. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu v Parchimu obsažených v rozsudku ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 177 Js 19337/13 3 Ds 2176/13, se odsouzený shora popsané trestné činnosti v podstatě dopustil tím, že
dne 5. 7. 2013 přijel se svým osobním vozidlem Ford Focus Kombi s reg. zn. XY, které předtím odcizil, do obce XY a zde se kolem 13:00 hod. vloupal oknem, které rozbil, do domu poškozeného A. K. na XY, který prohledával s úmyslem najít cenné věci vhodné k odcizení, zatímco svědci B., L. a S. mu zablokovali jeho osobní vozidlo a vyzvali ho k tomu, aby opustil dům, což učinil útěkem do lesa u XY,
7. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu v Pirně obsažených v rozsudku ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 22 Ds 144 Js 29567/13, se odsouzený shora popsané trestné činnosti v podstatě dopustil tím, že
dne 30. 6. 2013 kolem 15:10 hod. vniknul oknem, které rozbil u sousední garáže, do rodinného domu manželů G. a M. H. v ul. XY v XY, aby z domu odcizil cenné věci, ale při prohledávání nábytkové stěny byl jmenovanými svědky přistižen, takže k odcizení věcí nedošlo, pouze svým činem způsobil škodu v hodnotě cca 200 EUR.
8. Dne 15. 10. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, že se na odsouzení shora jmenovaného českého občana rozsudkem Obvodního soudu v Parchimu ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 177 Js 19337/13 3 Ds 2176/13, který nabyl právní moci dne 22. 1. 2014, se zahrnutím rozsudku Obvodního soudu v Lübecku ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 772 Js 29682/13 64 Ds 223/13, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
10. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
11. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že P. H. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemskými soudy a všechna odsouzení se týkají skutků, které vykazují zákonné znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku (viz jednání z rozsudku Obvodního soudu v Lübecku ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 772 Js 29682/13 64 Ds 223/13), trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a trestného činu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (viz jednání z rozsudku Obvodního soudu v Parchimu ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 177 Js 19337/13 3 Ds 2176/13), trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, trestného činu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a trestného činu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (viz jednání z rozsudku Obvodního soudu v Pirně ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 22 Ds 144 Js 29567/13). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
12. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený P. H. se dopustil opakovaných krádeží, přičemž odcizil, popř. se pokusil odcizit cenné věci a finanční hotovost v celkové hodnotě nejméně 40.310 EUR, což odpovídá (při kurzu 1 EUR = 25,74 Kč) částce nejméně 1.037.580 Kč. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je však zvyšována nejen počtem výše uvedených trestných činů, jejichž zákonné znaky svým jednáním naplnil, a celkovou výší vzniklé škody, ale též jeho rozsáhlou trestní minulostí, neboť z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů je zřejmé, že byl na území České republiky pro majetkovou trestnou činnost již opakovaně trestně stíhán a odsouzen (především pro trestné činy krádeže, poškození cizí věci a porušování domovní svobody). Pominout přitom nelze ani skutečnost, že odsouzený byl v minulosti opakovaně odsouzen pro trestnou činnost majetkového charakteru (trestné činy krádeže a podvodného jednání) i v zahraničí, a to na území Spolkové republiky Německo a v jednom případě na území Rakouska. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že ani v minulosti opakovaně vykonané tresty odnětí svobody odsouzenému nezabránily v páchání další trestné činnosti obdobného charakteru.
13. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze přitom konstatovat, že odsouzenému byl za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným shora citovanými rozsudky německých soudů uložen již citelnější celkový nepodmíněný trest odnětí svobody. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud dospěl k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. H. příslušným soudem Spolkové republiky Německo, konkrétně rozsudkem Obvodního soudu v Parchimu ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 177 Js 19337/13 3 Ds 2176/13, ve spojení s usnesením Obvodního soudu v Parchimu ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 177 Js 19337/13 3 Ds 2176/13, jímž bylo rozhodnuto o sloučení postupně ukládaných trestů do úhrnného trestu odnětí svobody, hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
14. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 10. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík
soudce