ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.163.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 163/2019-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. K., nar. XY ve XY, okres Břeclav, rozsudkem Zemského soudu Linz, Rakouská republika, ze dne 27. 2. 2015, sp. zn. 16 Hv 3/15k, který nabyl právní moci dne 3. 3. 2015, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Linz, Rakouská republika, dne 27. 2. 2015, sp. zn. 16 Hv 3/15k, který nabyl právní moci dne 3. 3. 2015, byl R. K. uznán vinným jednak ze spáchání závažného trestného činu krádeže vloupáním za účelem obživy, spáchaného částečně ve stadiu pokusu a částečně dokonaného podle §127, §128 odst. 1 č. 4, §129 č. 1 a č. 2, §130, 4. případ, §15 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (bod I.), dále trestného činu odcizení bezhotovostního platebního prostředku podle §214e odst. 1, 1. případ rakouského trestního zákoníku (bod II.) a trestného činu omezení užívání veřejné listiny podle §229 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (bod III.). Za to byl odsouzen podle 2. trestní sazby 3 §130 a za použití §28 a §29 rakouského trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Linz se R. K. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že:
I. se pokusil o odcizení, resp. odcizil poškozeným hotovost a movité věci, jejichž hodnota přesahuje částku 3.000 EUR, aby se tak neoprávněně obohatil, přičemž krádeže vloupáním páchal v úmyslu obstarat si průběžný zdroj obživy, a sice:
1. dne 17. 1. 2008 ve XY B. S. se pokusil odcizit cenné věci tak, že vylomil vstupní dveře jeho bytu, ale pro nepřítomnost kořisti zůstalo jen u pokusu,
2. dne 29. 3. 2012 v XY oprávněným firmy D. odcizil hotovost ve výši 842 EUR, stravenky v hodnotě 1.885 EUR a tři příruční pokladničky v hodnotě 140 EUR, a to tak, že vytlačil silou vlastního těla dveře do kancelářských prostor jmenované firmy a vylomil zavřené skříně a příruční pokladny, které se v nich nacházely,
3. dne 25. 7. 2013 ve XY oprávněným osobám firmy A. odcizil hotovost a 16 zlatých mincí v celkové hodnotě cca 2.554,37 EUR, a to tak, že vypáčil dveře do několika kanceláří uvedené firmy a poté vylomil pojízdné kontejnery a takto získaným klíčem si otevřel trezor,
4. dne 19. 2. 2014 ve XY oprávněným firmy S. se pokusil odcizit cenné věci, a to tak, že vypáčil uzavřené vstupní dveře pomocí šroubováku, ale pro nepřítomnost kořisti zůstalo jen u pokusu,
5. dne 22. 5. 2014 ve XY oprávněným firmy „H.“ a „O.“ neznámé cennosti, a to tak, že vyháčkoval zámek dveří kancelářské budovy, ve které se nacházejí obě firmy, a poté vylomil další dvoje dveře, přičemž pro nepřítomnost kořisti zůstalo jen u pokusu,
6. ve XY oprávněným firmy H.:
a) dne 5. 5. 2014 vypáčil příruční pokladnu a odcizil z ní hotovost ve výši 540,39 EUR,
b) dne 18. 7. 2014 v kanceláři vylomil dvoje kovové skříně, jeden pojízdný kontejner a dvě příruční pokladny, přičemž pro nepřítomnosti kořisti zůstalo jen u pokusu,
II. v rámci trestního jednání popsaného pod bodem I. 2) získal bezhotovostní platební prostředek, kterým nebyl oprávněn disponovat, a sice 20 až 30 kusů „bianco šeků“ společnosti B. v úmyslu neoprávněně obohatit sám sebe nebo třetí osoby v právním styku,
III. v rámci trestního jednání, uvedeného pod bodem I. 2) znemožnil užívání listin, kterými sám nebyl oprávněn disponovat, v úmyslu zabránit, aby byly používány v právním styku k prokázání práva, právního vztahu nebo skutečnosti tím, že si přivlastnil kartu ÖBB-Businesscard a bankovní zákaznickou kartu bez bankomatové funkce.
3. Dne 17. 10. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu Linz, Rakouská republika, ze dne 27. 2. 2015, sp. zn. 16 Hv 3/2015k, který nabyl právní moci dne 3. 3. 2015, ve vztahu k osobě R. K. a hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že R. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku a trestného činu porušování domovní svobody podle §178 tr. zákoníku (jednání popsané pod bodem I. 1.), dále pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku a trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 tr. zákoníku (jednání pod body I. 2) až 6., II. a III.), přičemž skutek popsaný pod bodem III. shora citovaného rozsudku rakouského soudu je podle platného českého trestního zákoníku právně kvalifikován jen jako trestný čin krádeže, neboť tvoří nedílnou součást skutkového děje popsaného pod bodem I. 2). Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený R. K. se dopustil opakovaných krádeží, přičemž odcizil, popř. se pokusil odcizit, finanční hotovost a cenné věci v celkové hodnotě nejméně 5.962 EUR, což odpovídá (při kurzu 1 EUR = 25,74 Kč) částce nejméně 153.462 Kč.
8. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je však zvyšována nejen množstvím skutků, kterých se dopouštěl během relativně krátké doby, a celkovou výší způsobené škody, ale též jeho bohatou trestní minulostí, neboť byl na území České republiky již vícekrát trestně stíhán a odsouzen, a to v převážné míře za trestnou činnost majetkového charakteru. Pominout přitom nelze ani skutečnost, že byl odsouzený v minulosti pravomocně uznán vinným rovněž na území Spolkové republiky Německo, a to pro majetkovou trestnou činnost (trestný čin poškození nebo zničení majetku). Z výše uvedeného je tak zřejmé, že ani několik v minulosti vykonaných trestů odnětí svobody odsouzenému nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, který je předmětem tohoto rozhodnutí.
9. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byl za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu Linz uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení R. K. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 10. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík
soudce