ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.164.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 164/2019-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 5. 12. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. Z., narozeného XY, rozsudkem Městského soudu v Kodani ze dne 6. 7. 2017, sp. zn. 0100-76319-00145-17, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Kodani (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 6. 7. 2017, sp. zn. 0100-76319-00145-17, který nabyl právní moci dne 6. 7. 2017, byl J. Z. uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle §276 dánského trestního zákoníku, pokusu trestného činu loupeže podle §21 ve spojení s §288 odst. 1, č. 1 dánského trestního zákoníku, trestného činu útoku proti úřední osobě podle §119 odst. 1 dánského trestního zákoníku a pokusu trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §21 ve spojení s §192a odst. 1, č. 1 dánského trestního zákoníku a §2 odst. 1, č. 1 dánského zákona o zbraních. Za uvedené trestné činy mu cizozemský soud uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců a trest vyhoštění ve výměře 12 let.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených trestných činů tím, že:
1) Dne 9. 4. 2017 asi v 10:30 hod. v hotelu XY, na adrese XY, Dánské království, odcizil z recepce telefon iPhone 5.
2) Dne 9. 4. 2017 asi v 14:00 hod. před bankou XY, XY, XY, se pokusil si opatřit neoprávněný zisk, a to za použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního použití násilí, tak, že se pokusil odcizit poškozenému L. R. K. 445 £, které si poškozený právě směnil v bance, tak, že obžalovaný zezadu vzal poškozeného za rameno a uhodil ho přes ruku, zatímco se mu snažil vzít peníze z rukou. To se mu ale nepodařilo, protože se poškozený bránil a přivolal pomoc.
3) Dne 9. 4. 2017 asi ve 14:10 hod. v XY, XY, použil násilí nebo hrozbu násilí vůči službu konajícímu policejnímu asistentovi P. O. a za zvlášť vyostřených okolností se mu pokusil odcizit nabitou služební pistoli zn. Hechler og Koch tím, že při svém zadržení použil chvat směrem ke služební pistoli jmenovaného policejního asistenta a pokusil se mu ji vytrhnout, což se mu nepodařilo, protože byl zpacifikován uvedeným policejním asistentem a jeho kolegy.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. Z. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestných činů krádeže podle §205, loupeže podle §173, násilí proti úřední osobě podle §325 a pokusu trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §21 odst. 1 k §279 tr. zákoníku).
In concreto je třeba říci, že jednání odsouzeného uvedené pod bodem 1. lze právně kvalifikovat jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, neboť odsouzený si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, ačkoliv byl za takový čin odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Hamburku – St. Georg, Spolková republika Německo ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 3413 Js 117/16 94 Ds 296/16, který nabyl právní moci dne 6. 9. 2016 (srov. bod 1 zvláštní části opisu z evidence Rejstříku trestů). Jednání odsouzeného uvedené pod bodem 2. pak naplňuje znaky skutkové podstaty zločinu loupeže podle 173 odst. 1 tr. zákoníku a konečně jednání odsouzeného uvedené pod bodem 3. naplňuje znaky skutkové podstaty přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a pokusu přečinu nedovoleného ozbrojování podle §21 odst. 1 k §279 odst. 1 tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený shora popsaným jednáním porušil hned několik zájmů chráněných trestním zákoníkem, přičemž společenskou škodlivost jeho trestné činnosti zvyšuje skutečnost, že se dopustil více trestných činů. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Z těchto důvodů má Nejvyšší soud za to, že v projednávané věci jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. Z. rozsudkem cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 12. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.