ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.166.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 166/2019-76
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 11. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky J. F. , nar. XY v XY, M. L. , nar. XY v XY, a Š. M. , nar. XY v XY, rozsudkem Vrchního soudu v Madridu, trestní senát, sekce 003, Španělské království, ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 0000004/2015, který nabyl právní moci dne 17. 5. 2016, ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu, Španělské království, ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 10066/2016P, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Vrchního soudu v Madridu, trestní senát, sekce 003, Španělské království, ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 0000004/2015, který nabyl právní moci dne 17. 5. 2016, ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu, Španělské království, ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 10066/2016P, byli J. F., M. L. a Š. M. uznáni vinnými trestným činem ohrožení veřejného zdraví podle §368, §369 odst. 1-5°, §369 bis a §370-3° španělského trestního zákoníku, a byli odsouzeni M. L. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let a dvěma peněžitým trestům ve výši 150 milionů eur. J. F. a Š. M. pak byli výše uvedeným rozsudkem shodně odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a každý ke dvěma peněžitým trestům ve výši 150 milionů eur. Všem třem odsouzeným pak byl citovaným rozsudkem španělského soudu uložen rovněž vedlejší trest spočívající v odebrání pasivního volebního práva po dobu trestu.
2. Podle skutkových zjištění Vrchního soudu v Madridu se J. F., M. L. a Š. M. předmětné trestné činnosti dopustili v podstatě tím, že
dne 7. 11. 2014 byla plachetnice jménem M. s vlajkou České republiky a registrační značkou XY o ploše 73,16 m², jejímž majitelem je osoba českého původu jménem L. R., plující se všemi zhasnutými světly, včetně povinných světel, zahákována členy služby španělské celní stráže v místě odpovídajícím mezinárodním vodám na jih od Kanárských ostrovů, zeměpisná poloha 25°23´36´´ s. š., 23°05´27´´ z. d., načež došlo k zadržení čtyř členů posádky, a to J. D. K., Š. M., J. F. a kapitána plachetnice M. L., přičemž po rutinní kontrole plavidla bylo v koupelně na přídi na viditelném místě nalezeno v pytli bílé barvy 11 balíčků s omamnou látkou a stejně tak se v odpadních nádržích v kajutách na přídi nacházelo několik hermeticky uzavřených balíků s drogou, a to v celkovém množství 369 obdélníkových balíčků obsahujících kokain, což odpovídá 372,90 kg netto této látky o čistotě 87,04% s maloobchodní cenou 45.495.517,16 eur a 230,35 kg netto kokainu o průměrné čistotě 88,25% s maloobchodní cenou 28.494.449,50 eur, když podle na lodi zabavených námořních map, jakož i sdělení kapitána lodi, uvedená plachetnice, mířící na jih Španělska, dříve učinila zastávku v Karibiku, odkud vyplula kolem 4. až 5. 9. 2014, s tím, že část přepravované omamné látky (kolem 100 kg kokainu) měla být převezena do Irska.
3. Dne 14. 11. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Vrchního soudu v Madridu, trestní senát, sekce 003, Španělské království, ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 0000004/2015, který nabyl právní moci dne 17. 5. 2016, ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu, Španělské království, ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 10066/2016P, ve vztahu ke všem třem odsouzeným hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že J. F., M. L. a Š. M. jsou občané České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje zákonné znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (konkrétně trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzení J. F., M. L. a Š. M. se dopustili úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzených je přitom zvyšována zejména sofistikovaným způsobem jejího provedení, jakož i charakterem a enormním množstvím omamné látky (tj. celkem 603,25 kg kokainu), kterou za účelem dosažení vlastního obohacení, stejně jako obohacení dalších osob odsouzení převáželi do prostoru Evropské unie k distribuci dalším osobám. V případě odsouzeného J. F. nelze pominout ani jeho bohatší trestní minulost, když z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů plyne, že byl na území České republiky v minulosti již opakovaně odsouzen, a to pro různorodou trestnou činnost, zejména majetkového charakteru, přičemž mu byl celkem v sedmi případech, jež nejsou dosud zahlazeny, ukládán již nepodmíněný trest odnětí svobody (mezi lety 2005 až 2010). V případě Š. M. pak vedle jeho bohatší trestní minulosti, kdy byl v letech 2005 až 2012 na území České republiky opakovaně odsouzen pro trestnou činnost rozličného charakteru, z čehož mu byl v osmi případech, jež nejsou doposud zahlazeny, ukládán již nepodmíněný trest odnětí svobody, nelze pominout zejména tu skutečnost, že se nyní posuzované trestné činnosti dopustil dne 7. 11. 2014, tedy pouhých cca čtrnáct měsíců poté, co byl dne 29. 9. 2013 v České republice propuštěn z výkonu souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře dvou let, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 11 T 140/2011, pro trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
8. Ve vztahu k druhům a výměrám uložených trestů lze konstatovat, že odsouzeným byly za předmětné jednání uloženy sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelnější nepodmíněné tresty odnětí svobody, doplněné peněžitými tresty. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. F., M. L. a Š. M. příslušným soudem Španělského království hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobám všech tří odsouzených zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 11. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík
soudce