ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.21.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 21/2019-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky J. C., nar. XY, rozsudkem Obvodního soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 6. 2013, sp. zn. 6 Ls 420 Js 1185/13, v němž byl uznán vinným přečinem poškození věci ve 4 případech se stejným činem podle §303 I, §303 c a §52 německého trestního zákoníku a přečinem krádeže podle §2421 německého trestního zákoníku nebo přečinem přechovávání podle §2591 a §53 německého trestního zákoníku (body 1. a 2. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 21 (dvaceti jedna) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky J. C., nar. XY, rozsudkem Obvodního soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 6. 2013, sp. zn. 6 Ls 420 Js 1185/13, a to pro přečin záměrné jízdy bez řidičského oprávnění podle §21 I č. 1 německého zákona o silniční dopravě a §53 německého trestního zákoníku a pro přečin nedovoleného držení omamných látek podle §29 I č. 3 německého zákona o omamných látkách a §53 německého trestního zákoníku (body 3. a 4. rozsudku), a jim odpovídající část trestu.
III. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky J. C., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 40 Hv 20/18s, v němž byl uznán vinným zločinem profesionálně závažné a vloupáním spáchané krádeže podle §127, §128 odst. 1 bod 5, §129 odst. 1 bod 3, §130 odst. 2 rakouského trestního zákoníku a přečinem odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle §241e odst. 3 rakouského trestního zákoníku (body I. a III. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 22 (dvaceti dvou) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
IV. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky J. C., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 40 Hv 20/18s, a to pro přečin zatajování dokumentů podle §229 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (bod II. rozsudku) a jemu odpovídající část trestu.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 6. 2013, sp. zn. 6 Ls 420 Js 1185/13, který nabyl právní moci téhož dne, byl J. C. uznán vinným spácháním přečinu poškození věci ve čtyřech případech se stejným činem podle §303 I, §303c a §52 německého trestního zákoníku (bod 1. rozsudku), dale přečinu krádeže podle §2421 německého trestního zákoníku nebo přečinem přechovávání podle §2591 a §53 německého trestního zákoníku (bod 2. rozsudku), přečinu záměrné jízdy bez řidičského oprávnění podle §21 I č. 1 německého zákona o silniční dopravě a §53 německého trestního zákoníku (bod 3. rozsudku), a přečinu nedovoleného držení omamných látek podle §29 I č. 3 německého zákona o omamných látkách a §53 německého trestního zákoníku (bod 4. rozsudku), a podle §53 a 54 německého trestního zákoníku odsouzen k celkovému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Görlitz se J. C. předmětné trestné činnosti v podobě výše uvedených trestných činů dopustil v podstatě tím, že
1. dne 24. 12. 2012 okolo 19:30 hod. v oblasti nádraží Z. z náhlého pohnutí mysli poškodil čtyři osobní automobily, a to:
· Nissan Primera SPZ XY, na kterém vznikla škoda ve výši 1.078,77 EUR,
· Ford Fiesta, SPZ XY, na kterém není konkrétní výše škody známa,
· Honda Jazz, SPZ XY, na kterém vznikla škoda ve výši 87,61 EUR,
· Opel Astra, SPZ XY, na kterém vznikla škoda ve výši 553,47 EUR,
2. dne 28. 12. 2012 obviněný J. C. využil situace, kdy svědek P. zastavil svůj firemní osobní automobil tov. zn. Opel Astra s SPZ XY firmy Sanitop-Wingenroth GmbH & Co.KG v hodnotě cca 10.000 EUR v lesíku na kraji silnice, nechal klíč v zapalování, otevřel zadní výklopné dveře a na chvíli se vzdálil, aby naložil připravené dřevo, v tuto chvíli J. C. buď předmětný automobil odcizil, anebo jej získal po odcizení třetí osobou, takže následujícího dne 29. 12. 2012 v 11:45 hod. toto vozidlo neoprávněně držel a užíval, přičemž věděl o okolnosti, že se jedná o automobil odcizený oprávněné osobě.
3. dne 29. 12. 2012 se obviněný J. C. během policejní kontroly probíhající okolo 11:45 hod. u B. neprokázal oprávněním potřebným k řízení osobního automobilu tov. zn. Opel Astra s SPZ XY,
4. dne 29. 12. 2012 policejní kontrola okolo 11:45 hod. u B. zjistila, že obviněný J. C. u sebe přechovává pytlíček marihuany o hmotnosti 0,3 g brutto, a to přesto, že nevlastnil odpovídající povolení pro zacházení s omamnými látkami, vydané Spolkovým úřadem pro léčiva a zdravotnické produkty.
3. Rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 40 Hv 20/18s, který nabyl právní moci téhož dne, byl J. C. uznán vinným spácháním zločinu profesionálně závažné a vloupáním spáchané krádeže podle §127, §128 odst. 1 bod 5, §129 odst. 1 bod 3, §130 odst. 2 rakouského trestního zákoníku (bod I. rozsudku), dále přečinu zatajování dokumentů podle §229 odst. 1 rakouského tr. zákoníku (bod II. rozsudku), a přečinu odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle §241e odst. 3 rakouského trestního zákoníku (bod III. rozsudku), a podle §28 rakouského trestního zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
4. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Linci se J. C. předmětné trestné činnosti v podobě výše uvedených trestných činů dopustil v podstatě tím, že
I. odcizil níže uvedeným osobám cizí movité věci v celkové hodnotě cca 25.000 EUR, a to přesto, že byl již jednou za takový čin odsouzen Zemským soudem Innsbruck na základě rozsudku sp. zn. 36 Hv 14/15h ze dne 9. 3. 2015, konkrétně:
1. dne 17. 9. 2016 ve W. odcizil G. F. H. jeho osobní automobil tov. zn. PKW VW Golf M1G, SPZ XY, černé barvy, v hodnotě cca 15.000 EUR,
2. dne 23. 2. 2018 v K. a.d. D. odcizil G. R. jeho osobní automobil tov. zn. AUDI A6, šedé barvy, SPZ XY v hodnotě cca 10.000 EUR vč. věcí, které se v něm nacházely (nový počítač, ledvinka, klíče),
II. obviněný J. C. v souvislosti s krádežemi osobních automobilů (bod I.) zatajil přechovávání řidičského a technického průkazu vozidla G. F. H. a SPZ XY, a řidičského a technického průkazu vozidla G. R. a SPZ XY,
III. dne 23. 2. 2018 v K. a.d. D. zatajil bezhotovostní platební prostředky, jmenovitě bankovní karty G. R., s úmyslem zamezit jejich použití v právním styku, v souvislosti s krádeží automobilu (bod I. 2.).
5. Dne 4. 2. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Obvodního soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 6. 2013, sp. zn. 6 Ls 420 Js 1185/13, a rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 40 Hv 20/18s, ve vztahu k osobě J. C. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
6. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
8. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že J. C. je občanem České republiky a byl odsouzen dvěma cizozemskými soudy. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každého skutku zvlášť (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.).
9. Dále platí, že když je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se zamítne.
10. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného J. C. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna jednak v případě skutků popsaných pod body 3. a 4. rozsudku Obvodního soudu Görlitz ze dne 5. 6. 2013, sp. zn. 6 Ls 420 Js 1185/13, jednak a v případě skutku popsaného pod bodem II. rozsudku Zemského soudu v Linci ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 40 Hv 20/18s.
11. Skutek popsaný pod bodem 3. rozsudku Obvodního soudu Görlitz, spočívající v tom, že se odsouzený J. C. během policejní kontroly neprokázal řidičským oprávněním, není podle platné české právní úpravy trestným činem. Skutek popsaný pod bodem 4., spočívající v tom, že odsouzený J. C. u sebe přechovával balení marihuany o hmotnosti 0,3 g brutto, rovněž není podle české právní úpravy trestným činem. Tento skutek by odpovídal trestnému činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 českého tr. zákoníku pouze za předpokladu, že by odsouzený pro vlastní potřebu přechovával marihuanu v množství větším než malém. Tomuto množství přitom odpovídá 10 g sušiny. Jelikož však bylo u odsouzeného zajištěno toliko 0,3 g sušiny marihuany, nenaplnil tento skutek znaky skutkové podstaty trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku, přičemž v úvahu nepřichází ani použití jiné skutkové podstaty.
12. Stejně tak i skutek odsouzeného C., popsaný pod bodem II. rozsudku Zemského soudu v Linci, spočívající v zatajení přechovávání dvou řidičských a technických průkazů a státních poznávacích značek (z odcizených vozidel ve W. a K. a.d. D.) není podle platné české právní úpravy trestným činem. Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně obou cizozemských odsouzení ve vztahu ke skutkům popsaným pod body 3. a 4. rozsudku Obvodního soudu Görlitz, jakož i ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem II. rozsudku Zemského soudu v Linci, a těmto skutkům odpovídajícím trestům, zamítl.
13. Pokud jde o skutky popsané pod body 1. a 2., které Obvodní soud v Görlitz právně kvalifikoval jako poškození věci ve čtyřech případech se stejným činem podle §303 I, §303c a §52 německého trestního zákoníku, a krádež podle §2421 německého trestního zákoníku nebo přečin přechovávání podle §2591 a §53 německého trestního zákoníku, lze naopak konstatovat, že v případě skutku pod bodem 1. Nejvyšší soud rozhodl, že se odsouzení týká skutku, který jednoznačně vykazuje znaky trestného činu rovněž podle právního řádu České republiky (jedná se o trestný čin poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku a trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku). V případě skutku pod bodem 2. však nebylo možné pro účely zápisu do Rejstříku trestů ponechat právní kvalifikaci projednávaného skutku ve dvojí, resp. alternativní podobě. Z jeho popisu plyne, že by dle české právní úpravy mohl být skutek kvalifikován buď jako trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku nebo jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §207 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že ani jedna v úvahu přicházející právní kvalifikace nevyznívá pro odsouzeného z hlediska trestu jako výhodnější (neboť v prvním odstavci hrozí odsouzenému v obou případech trest odnětí svobody až na dvě léta), přiklonil se Nejvyšší soud v právní kvalifikaci tohoto skutku k ustanovení §205 tr. zákoníku, a to vzhledem k následující prokázané trestné činnosti odsouzeného, kterou projednal Zemský soud v Linci pod bodem I. svého rozsudku.
14. Skutky popsané pod bodem I. a III., které Zemský soud v Linci právně kvalifikoval jako zločin profesionálně závažné a vloupáním spáchané krádeže podle §127, §128 odst. 1 bod 5, §129 odst. 1 bod 3, §130 odst. 2 rakouského trestního zákoníku (bod I. rozsudku), a přečin odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle §241e odst. 3 rakouského trestního zákoníku (bod III. rozsudku), se pak týkají skutků, které vykazují znaky trestných činů rovněž podle právního řádu České republiky (konkrétně se jedná o trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku a trestný čin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 tr. zákoníku). V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
15. V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený J. C. se v rozmezí let 2012 – 2018 opakovaně dopouštěl rozličné, v převážné většině však majetkoprávní trestné činnosti, mimo jiné tím, že bezdůvodně poškodil čtyři osobní vozidla, na kterých způsobil celkovou škodu ve výši cca 2.800 EUR, jakož i tím, že postupně odcizil další tři motorová vozidla, vč. movitých věcí v nich přítomných. Mezi těmito věcmi se přitom nacházely také bezhotovostní platební prostředky. O společenské škodlivosti pak mimo jiné svědčí i trestní minulost odsouzeného J. C., který byl nejen na území České republiky, ale i na území Rakouska a Spolkové republiky Německo již dříve opakovaně odsouzen, a to převážně pro trestnou činnost majetkového charakteru. Závažnosti jednání odsouzeného přitom odpovídají i oba výsledné nepodmíněné tresty odnětí svobody.
16. Nejvyšší soud tedy návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud rozhodl, že se pouze na čtyři z celkových sedmi trestných činů J. C., jimiž byl uznán vinným jednak rozsudkem Obvodního soudu Görlitz ze dne 5. 6. 2013, sp. zn. 6 Ls 420 Js 1185/13, a jednak rozsudkem Zemského soudu v Linci ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 40 Hv 20/18s, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, v souladu s tím alikvotně snížil i uložené nepodmíněné tresty odnětí svobody, a to v případě rozsudku Obvodního soudu Görlitz z původního nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání dvaceti sedmi měsíců na konečných dvacet jedna měsíců, a v případě rozsudku Zemského soudu v Linci z původního nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyři měsíců na konečných dvacet dva měsíců.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 2. 2019
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík