ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.35.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 35/2019-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 11. 4. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů a rozhodl, takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky V. L., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu Mnichov, Spolková republika Německo, ze dne 10. 11. 2014, sp. zn. 2 Kls 235 JS 209331/05, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 2. 4. 2019 Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), a to ve vztahu k ve výroku tohoto usnesení uvedenému rozhodnutí, týkajícího se české občanky V. L. Z předložených materiálů vyplynulo následující.
Rozsudkem Zemského soudu Mnichov, Spolková republika Německo, ze dne 10. 11. 2014, sp. zn. 2 Kls 235 JS 209331/05, který nabyl právní moci 24. 3. 2015, byla V. L. uznána vinnou trestným činem závažné loupeže ve vícečinném souběhu s nebezpečným ublížením na zdraví podle §250 odst. 1 č. 1 b), §224 odst. 1 č. 3, 4, §52 německého trestního zákoníku. Za toto jednání jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzená dopustila trestné činnosti tak, že společně s osobou jménem D., která již za tento čin byla odsouzena, ve vědomé a záměrné spolupráci na základě předchozího plánu omámily v noci ze 14. 11. na 15. 11. 2003 v bytě v I. R. XY v M. pomocí uspávacího prostředku Flunitrazepam poškozeného M. a následně mu odcizily částku 3 200 EUR a koženou bundu v hodnotě 180 EUR.
Nejvyšší soud přezkoumal věc předloženou mu Ministerstvem spravedlnosti a dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona. Podle daného ustanovení rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu, dotčeného rozhodnutí německého soudu, jakož i materiálů k osobě V. L. vyplývá, že jmenovaná je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky. Konkrétně se jedná o možnost posouzení jejího protiprávního jednání ve smyslu zločinu loupeže podle §173 tr. zákoníku. Shora uvedeným jsou tedy naplněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
Je třeba připomenout, že postup Nejvyššího soudu je též opodstatněn z hlediska materiálního, a to jednak ukládáním nepodmíněného trestu odnětí svobody, jakož i skutečnosti, že její předem promyšlené jednání motivované zištným úmyslem směřovalo k narušení jednoho z nejzákladnějších společensky chráněných zájmů, kterým je lidské zdraví a osobní integrita.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 4. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Michael Vrtek, Ph. D.
soudce