Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.05.2019, sp. zn. 11 Tcu 40/2019 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.40.2019.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.40.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 40/2019-17 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky Z. H., rozené K. , nar. XY, rozsudkem Městského soudu Zittau, oddělení pro trestní a pokutové věci, Spolková republika Německo, ze dne 10. 3. 2016, sp. zn. 9 Ds 150 Js 3440/15(3), který nabyl právní moci dne 14. 9. 2016, hledí jako na odsouzení soudem České republiky . Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu Zittau, oddělení pro trestní a pokutové věci, Spolková republika Německo, ze dne 10. 3. 2016, sp. zn. 9 Ds 150 Js 3440/15(3), který nabyl právní moci dne 14. 9. 2016, byla Z. H. uznána vinnou trestným činem krádeže v osmi případech podle §242 odst. 1, §248a, §243 odst. 1 č. 3 a odst. 2, §53 německého trestního zákoníku, a odsouzena k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců. 2. Podle skutkových zjištění Městského soudu Zittau se Z. H. předmětné trestné činnosti v podobě opakovaně páchané krádeže dopustila v podstatě tím, že v níže uvedených osmi případech odcizila v obchodních prostorech uvedených maloobchodů různé zboží (mimo jiné potraviny, alkoholické nápoje, drogerii, oblečení), aby si toto bez zaplacení neoprávněně ponechala pro sebe, a alespoň částečným prodejem zajistila zdroj příjmů svého živobytí, když 1) dne 29. 7. 2014 kolem 13:35 hod., v pobočce Kaufland, Ä. W., Z., odcizila zboží v celkové hodnotě 91,69 €, 2) dne 12. 11. 2014 kolem 18:00 hod., v pobočce Rossmann, S., E.-N., odcizila zboží v celkové hodnotě 68,15 €, 3) dne 12. 11. 2014 kolem 18:30 hod., v pobočce Aldi, S., E.-N., odcizila zboží v celkové hodnotě 17,67 €, 4) dne 17. 3. 2015 kolem 17:52 hod., v pobočce Netto, R., E.-N., odcizila zboží v celkové hodnotě 35,60 €, 5) dne 15. 5. 2015 kolem 17:15 hod., v pobočce Kik, S., E.-N., odcizila zboží v celkové hodnotě 45,86 €, 6) dne 7. 7. 2015 kolem 15:55 hod., v pobočce Rossmann, S., E.-N., odcizila zboží v celkové hodnotě 446,72 €, 7) dne 15. 8. 2015 před 22:00 hod., v pobočce Kaufland, Ä. W., Z., odcizila zboží v celkové hodnotě 264,39 €, 8) dne 2. 10. 2015 kolem 17:40 hod., v pobočce Kaufland, Ch.-K.-S., Z., odcizila zboží v celkové hodnotě 599,17 €. 3. Dne 29. 4. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Městského soudu Zittau, oddělení pro trestní a pokutové věci, Spolková republika Německo, ze dne 10. 3. 2016, sp. zn. 9 Ds 150 Js 3440/15(3), který nabyl právní moci dne 14. 9. 2016, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. 4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona. 5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. 6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že Z. H. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona. 7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzená Z. H. se úmyslné trestné činnosti majetkového charakteru ke škodě poškozených subjektů dopustila celkem v osmi případech, navíc v prvním případě pouhé cca tři týdny poté, co byla rozhodnutím Městského soudu Zittau, pobočka Löbau, Spolková republika Německo, ze dne 4. 7. 2014, sp. zn. Z 9a Cs 150 Js 7176/14, pravomocně odsouzena rovněž pro trestný čin krádeže k peněžitému trestu. Uvedeného jednání se navíc v celkem pěti případech dopouštěla poté, co byla trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 2 T 283/2014, pravomocně uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 8 měsíců, jehož výkon ji však byl následně dne 15. 2. 2017 nařízen do věznice s dozorem, kde trest vykonala ke dni 13. 2. 2018. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzené je tak zvyšována zejména četností jednotlivých útoků, jakož i bohatou trestní minulostí odsouzené, která byla na území České republiky opakovaně soudně trestána, a to téměř výlučně pro trestnou činnost majetkového charakteru, když ve třech případech, jež nejsou dosud zahlazeny, jí byl ukládán již nepodmíněný trest odnětí svobody. Vyjma České republiky pak byla Z. H. opakovaně, celkem čtyřikrát, pravomocně odsouzena rovněž ve Spolkové republice Německo, a to v letech 2013, 2014 a 2016, vždy za majetkovou trestnou činnost. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzené byl za jednání, jímž byla pravomocně uznána vinnou rozsudkem Městského soudu Zittau, uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení Z. H. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. 8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. 5. 2019 JUDr. Antonín Draštík předseda senátu Vypracoval: JUDr. Tomáš Durdík

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/30/2019
Spisová značka:11 Tcu 40/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.40.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2019-08-30