ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.42.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 42/2019-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 25. 6. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. K., nar. XY, rozsudkem Obvodového soudu Ingolstadt, Spolková republika Německo, ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 8 Ls 63 Js 1614/16, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Ingolstadt, Spolková republika Německo, ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 8 Ls 63 Js 1614/16, který nabyl právní moci dne 3. 5. 2016, byl J. K. uznán vinným trestnými činy krácení daní, pokusem organizovaného skupinového a profesionálního padělání listin s organizovaným a profesionálním podvodem, pokusem organizovaného skupinového krácení daní s organizovaným a profesionálním podvodem, pokusem krácení daní s pokusem organizovaného skupinového a profesionálního padělání listin s pokusem organizovaného skupinového a profesionálního podvodu, podle německého trestního zákona, a byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří (3) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený J. K. společně s J. K., P. K. a s dalšími, zvlášť stíhanými pachateli, dopustil trestné činnosti tím, že:
A./ 1.
v blíže nezjištěné době v letech 2013 až 2015 J. K., J. K., P. K., a zvlášť stíhané I. P., I. B., S. K., D. N. a A. M., dříve H., na základě vzájemné dohody opakovaně pomocí firmy Global Blue klamali různé obchodní řetězce prostřednictvím padělaných faktur o tom, že zboží bylo získáno v Německu v obchodě tohoto obchodního řetězce, a že bylo následně trvale vyvezeno do státu mimo Evropskou Unii (tzv. třetího státu), aby tím získali proplacení daně z obratu, která byla obsažena v údajně zaplacené fakturované ceně, od Global Blue,
2.
Modus operandi jejich jednání spočíval v tom, že získávali u různých obchodních řetězců různé zboží s cílem toto následně fiktivně vyvézt do svého místa bydliště mimo EU, což by mělo za následek vrácení daně z obratu obsažené ve fakturované ceně. Poté obdrželi formulář Tax Free poskytovatele Global Blue pro vrácení německých daní z obratu v rámci vývozu zboží do tzv. třetích zemí, které jsou činné na příkaz konkrétních obchodních řetězců. Následně předstírali, že dotčené zboží bylo vyvezeno do zahraničí. Ve skutečnosti bylo zboží vráceno nebo již proběhlo proplacení. Kromě toho padělali pravidelně získané doklady a uváděli u zboží značně vyšší hodnotu, aby oproti vrácení zboží dosáhli vyššího proplacení daně z přidané hodnoty. Global Blue vrátila pachatelům na základě předložených dokladů daň z obratu údajně zaplacenou při nákupu zboží se zadržením určitého poplatku převážně přes výplatní místa nacházející se v sousedních zemích. Global Blue následně vůči obchodním řetězcům odečítala vrácení daně z obratu. Jestliže tyto padělání nerozpoznaly, nahlásily vůči konkrétnímu finančnímu úřadu nezdaněné obraty, což mělo za následek vyplacení daní z obratu obchodním řetězcům, příp. sníženou platbu daně z obratu k tíži v uvedené době předběžných přihlášek, aniž by pro to byl dán právní nárok,
3.
pachatelé přitom postupovali tak, že si rozdělili úkoly, přičemž J. K., který vystupoval také pod jménem J. B. a jeho dcera J. K., která vystupovala též pod jménem J. B., řídili a organizovali jednotlivé případy. Jako vůdčí osoby skupiny organizovali zejména nákupy, vratky zboží a výplaty, padělali podklady a udělovali detailní pokyny, jak mají ostatní pachatelé jednat. Zvlášť stíhané B. a P., jako podřízené oběma hlavním pachatelům, organizovaly zejména výplaty na Ukrajině a sháněly nové inkasující. P. K. a zvlášť stíhaná N. prováděly jako příjemci příkazů jim udělované pokyny a vystupovaly zejména jako inkasující padělaných dokladů, přičemž jako další inkasující jednaly zvlášť stíhané S. K. a A. M., která vystupovala také pod jménem H., J. K. a J. K. z peněz získaných touto činností vypláceli B. a P. měsíční mzdu, ostatní pachatelé, zejména P. K., dostávali vždy provizi až do výše 10% vyplacených peněz,
4.
pachatelé jednali vždy s úmyslem, aby firma Global Blue podvod nepoznala a požadovala jim vyplacenou daň z obratu od svých smluvních partnerů v Německu zejména za použití padělaných dokladů. Dále jednali s úmyslem, aby obchodní partneři se sídlem v Německu požadovali vrátit daň z obratu uhrazenou jimi firmě Global Blue vůči příslušným finančním úřadům tak, že tito by na bázi padělaných dokladů opravili své předběžné přihlášky daně z obratu, aby dosud zdanitelné obraty, byly v odpovídajícím rozsahu nezdaněné. Počítali totiž s tím, že obchodní řetězce budou muset již obdržené vratky daně z obratu opět vrátit příslušnému finančnímu úřadu, příp. nebudou od finančních úřadů žádat vrácení daní z obratu za platby pro Global Blue, když zjistí, že se vývoz zboží do třetích zemí skutečně nekonal, příp. zboží nebylo vůbec získáno.
B.
na základě dokladů, které jimi byly podány u Global Blue, získali odsouzení v období června 2013 až července 2015 od Global Blue mezi 38,19 euro (případ V.125) a 1.522,92 euro (případ 111.18) ve výši celkem minimálně 184.124,10 euro a pokusili se získat další výplaty ve výši 12.711,00 euro, které podle jejich záměru měly vést ke vratkám daně z obratu od německých finančních úřadů ve výši celkem 229.906,83 euro. Ve výši minimálně 73.304,46 euro šlo také u finančního úřadu v Ingolstadtu ohledně předběžných přihlášek v období července 2015 až do dubna 2015, a tím v celkem 10 obdobích pro předběžné přihlášky k vrácení daní z obratu pro Media-Saturn Deutschland GmbH. Předmětné společnosti vznikla jednáním odsouzených škoda ve výši 92.378,94 euro (viz vyčíslení jednotlivých případů v tabulce na straně 5 až 21 rozsudku).
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku spáchané jako členem organizované skupiny). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. K. se dopustil zvlášť závažné majetkové trestné činnosti. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že tuto páchal po dlouhou dobu, společně s dalšími pachateli, jakož i rozsahem a sofistikovaným způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 6. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu